,Já nejsem odlišný, to vy jste příliš stejní‘. Jihlavský festival ocenil filmy o autistech i Romech

Vítěznými snímky letos bilancujícího festivalu, založeného před dvaceti lety někdejším studentem jihlavského gymnázia Markem Hovorkou, se stal Normální autistický film zkušeného režiséra a kameramana Miroslava Janka a FC Roma mladé autorské dvojice Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara. Volbu obou filmů lze chápat jako příznačnou pro jednu z hlavních myšlenek jihlavského festivalu. Ten od počátku dává prostor filmům, upomínajícím na společenskou i stylovou diverzitu, filmům otevřených vůči jinakosti a zároveň takovým, které podporují dialog. Podle Miroslava Janka, portrétujícího svět autistických dětí, je jinakost – nebo řečeno medicínským slovníkem autismu „neurodiverzita“ - nejen normální, ale i obohacující. „Já nejsem odlišný, to jenom vy jste všichni příliš stejní,“ zazní ve filmu citát jednoho autismem „postiženého“ jedince. Jankův poetický i spontánně bavící, přitom pečlivě komponovaný a stylově precizní film (střih Tonička Janková) bez jediného hluchého záběru, ocenila také studentská porota. Janek získal na jihlavském festivalu hlavní cenu už v roce 2005 za film Vierka.

Hitlera na vás!
Jinakost a její vnímání většinovou společností je motiv spojující oba vítězné filmy, formálně zcela rozdílné. Tak jako Normální autistický film sleduje život „jiných“ dětí, i FC Roma Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara se zabývá tématikou společenského vyloučení – příběh romského fotbalového klubu, se kterým „bílí“ soupeři odmítají hrát, je silný především svým tématem, spíše než zpracováním. „Hitlera na vás!,“ zazní hned v úvodu filmu od fotbalových fanoušků směrem k romským hráčům, kteří následně prohrají utkání. Jeden klub za druhým ruší bez jasně udaných důvodů utkání, nebo dokonce na místo bez omluvy vůbec nedorazí. Škoda, že se autorská dvojice Kohoutová – Bojar zaměřila pouze na sledování hráčů FC Roma a nepokusila se (až na výjimky) o konfrontaci s fotbalisty či diváky z druhého tábora. Také portréty lídrů klubu – trenéra a brankáře, oba velmi zajímavé, přirozeně vůdčí osobnosti – zůstaly jen v náznacích. Nejcennější a zásadní na snímku FC Roma je fakt, že se tvůrcům podařilo postihnout rasismus v jeho plíživě všudypřítomné, přitom ve většině případů neuchopitelné a o to záludnější podobě.

FC Roma (režie Rozálie Kohoutová, Tomáš Bojar)

Zajímavým doplňkem k rozhodnutím poroty je letošní cena diváků, kteří ocenili film Dagmar Smržové Miluj mě, jestli to dokážeš. Film zpracovává na první pohled atraktivní téma sexuálních asistentek pro hendikepované, kterého se ovšem režisérka chopila s citlivou empatií a podařilo se jí zachytit toto dosud nezmapované téma s citem a zároveň velmi otevřeně.

Miluj mě, jestli to dokážeš

Porotkyně zahraniční soutěžní sekce Opus bonum pro světový dokument Clair Athertonová ocenila francouzský snímek Strašidla obcházejí Evropu (režie Maria Kourkouta a Niki Giannari), který podle ní „vytváří specifický časoprostor interakce mezi námi samými a světem, ve kterém žijeme“. V sekci Mezi moři pro filmy střední a východní Evropy získal hlavní cenu film Oslnivý svět soumraku (režie Salomé Jashi), sledující osudy malé lokální televizní stanice v Gruzii. Podle poroty jde o „mnohovrstevnatou, nevtíravou a poutavou momentku, která kombinuje autentičnost a univerzální poselství.“

Cenu za přínos světové kinematografii převzala z rukou Marka Hovorky legenda českého dokumentu, režisérka a střihačka Drahomíra Vihanová. „Beru to jako dar Boží, že jsem mohla dělat filmy. A jsem ráda, že se mi dařilo udržet si čisté svědomí a umanutost,“ komentovala ocenění Vihanová.