Dospívání Martina Friedmanna bylo sledem nepředstavitelných náhod. Jenže nebyl holokaust dost nepředstavitelný sám o sobě? Film o pravdivém příběhu jednoho z těch, kdo měli „vyletět komínem“, je svědectvím groteskní absurdity té doby – a toho, že se může kdykoliv opakovat.
Martin Friedmann se narodil v roce 1926 do židovské rodiny z Bánovců nad Bebravou na západním Slovensku. S příchodem slovenského štátu a druhé světové války ho čekala společenská ostrakizace, odchod do koncentračního tábora, léčení v plicním sanatoriu, pobyt v katolickém klášteře a působení u partyzánů. To všechno během několika málo let.
Ten příběh dnes působí neuvěřitelně – ale to proto, že uvěřitelné příběhy tehdejších židovských kluků končily smrtí. Film Nedodržený slib režiséra Jiřího Chlumského a scenáristy Jana Nováka dramatický potenciál Martinovy nepředvídatelně klikaté životní cesty nijak nekrotí, ale zároveň jej používá jako základ pro výpověď o chování „obyčejných lidí“ v extrémní situaci. Neukazuje spalovací pece Osvětimi a netěží ze scén brutálního násilí vůči deportovaným Židům, ale protože je Martinův příběh krutý už tak, tím spíš funguje.
Hrdinové: lidé i lidičky
Film působí až velkofilmovým dojmem, což se od slovenské produkce většinou nečeká. Na výpravě se zjevně nešetřilo: doba je evokovaná naprosto autenticky, děj diváka zavede na atraktivní místa po celém Slovensku, nechybějí davové ani efektní bojové scény.
Vynikající je teprve šestnáctiletý Samuel Spišák, který – jak už to u těchhle příběhů bývá – musel v hlavní roli přesvědčivě zestárnout o několik let a hlavně projít postupnou proměnou od kluka, jenž si ze svého židovství hlavu nedělá („zas takoví Židi nejsme,“ odmávne obavy fotbalového trenéra, že by nemohl hrát na sobotních zápasech) přes mladíka konfrontovaného s hrůzami lágrů až po předčasně dospělého, citově otřeseného muže.
Nejlépe však Nedodržený slib funguje v drobnostech a detailech. Záběry na dobytčáky narvané lidmi nebo samolibé esesáky v nablýskaných holínkách fungují instantně a autoři jimi naštěstí neplýtvají. Místo toho do epizodické struktury filmu vplétají další a další vedlejší postavy a situace, skrze něž se jim daří vyprávět víc než jen jeden lidský příběh.
Hodnocení LN4 / 5 |
Šok z genocidy
Divák tak je konfrontován například s šokovanou nevírou Židů, že by v Evropě 20. století někdo mohl chystat genocidu. Průběžně také naráží na antisemitismus, který byl v tehdejší slovenské (ale i české, polské či ruské) společnosti všudypřítomný: Martin na začátku čelí nenávisti už jen za to, že si jeho židovský mančaft dovolil porazit ve fotbale tým gójský, na konci musí své židovství skrývat i před spolubojovníky partyzány. V jeho příběhu se najdou malí lidičkové, kteří nezvednou hlavu za žádného režimu, i silní lidé, již se nenávisti dokážou postavit čelem. Velmi silný je moment, v němž Martin reflektuje, že ho válka donutila zabíjet.
Jestli něco Nedodržený slib spojuje s dvojicí dokumentů o Václavu Havlovi jeho scenáristy Jana Nováka, pak je to právě tahle schopnost podat ve zkratce různé lidské typy a vyhmátnout groteskní pokřivenost doby, ať už jde o válku nebo normalizaci. Nedodržený slib končí soupisem Martinových dalších osudů a záběrem skutečného Martina Friedmanna/Petráška v létě 2008 v Bratislavě.
Ten němý obraz zestárlého, unaveného, ale (zřejmě, snad) spokojeného člověka je vítězství. Ne dobrého člověčenství nad zlou nelidskostí v dávných těžkých dobách, jak se snaží navrhovat banálnější filmy o stejném tématu, nýbrž osobní, niterné oddanosti určitým hodnotám, které jsou v sázce každý den dodnes. Je to vítězství malé a dílčí, protože tenhle zápas ještě neskončil. Ale je zatraceně inspirativní.
