„Nejtěžší bylo vymyslet děj. Stieg Larsson byl mistr ve vytváření složité zápletky a k ní několika souběžných příběhů. To jsem chtěl dodržet. Zároveň ale musím říct, že to bylo to, co jsem si nejvíc užil. Posouvat děj a cítit, jak detaily zapadají na svá místa, to byla velká zábava,“ odpovídá Lagercrantzna otázku, co bylo na psaní nejnáročnější. Detaily práce na románu odkrývá ve svém deníku.
Deník Davida Lagencratze:
2. května 2013
Nakladatelství Bonnier oznamuje, že společně s autorskou dvojicí Kepler vytvoří elitní agenturu, která bude zastupovat jejich nejprodávanější autory.
Ta myšlenka mi připadá zvláštní, rozhodnu se změnit literárního agenta a zavolám kvůli tomu své dávné přítelkyni, Susanne Widénové z agentury Hedlund. Se Susanne se domluvíme na společném obědě s jejími kolegyněmi.
David Lagercrantz (* 1962)Švédský novinář a spisovatel, napsal několik úspěšných populárně-naučných knih a románů. Největšího ohlasu se dočkal jeho bestsellerový životopis Já jsem Zlatan Ibrahimović (2011; česky Host 2014), jenž se dostal do užší nominace na nejprestižnější švédskou knižní cenu Augustpriset. Je také autorem knihy o géniovi Alanu Turingovi, který vyluštil kód Enigmy (Syndafall i Wilmslow, 2009). |
22. května 2013
Sedím v restauraci Pastis na Starém Městě se Susanne Widénovou, Magdalenou Hedlundovou a Johannou Kinchovou. Domlouváme se na spolupráci. Od nynějška bude mé knihy zahraničním nakladatelům prodávat agentura Hedlund, máme tedy trochu slavnostní náladu a objednáváme víno.
V té rozjařené atmosféře rozvíjím obšírnou teorii o tom, že jako spisovatel ze sebe nedokážu dostat to nejlepší, když se mě téma příliš osobně dotýká.
Napsal jsem toho spoustu o neurotických mužích, jako jsem já sám, říkám. Ale i když toho o nich vím opravdu hodně, tak to úplně nefunguje. Lépe píšu, když mě někdo „naveze“ do něčeho, co je mi úplně cizí – například když mě nakladatel Abbe Bonnier dal dohromady s mým naprostým protikladem, Zlatanem Ibrahimovićem, nebo když jsem se pokoušel vylíčit osobnost neuchopitelného génia Alana Turinga.
Magdalena Hedlundová se mě ptá, jestli jsem otevřený návrhům nakladatelů, i co se týče fikce. Odpovídám jí, že rozhodně ano.
Ale hned to pouštím z hlavy.
12. června 2013
Nakladatelství Weyler a agentura Hedlund, které sídlí ve společných prostorách, konají jakousi oslavu a já už se chystám domů, když vtom mě Magdalena Hedlundová a Johanna Kinchová volají do své kanceláře. Zavřou dveře a já tuším, že pro mě mají návrh na knihu. Ale nechává mě to spíš chladným.
Od té knihy o Zlatanovi dostávám návrhy, abych psal na zadané téma, v jednom kuse a většinou mě nijak nenadchnou. Nejspíš jsem moc rozmazlený.
Teď se mě Magdalena ptá, jestli bych si dokázal představit psát pokračování série Milénium Stiega Larssona. Spíš z legrace zamumlám, že bych mohl být ghostwriterem Lisbeth Salanderové stejně jako předtím Zlatana Ibrahimoviće. Možná se zrovna někde vzpamatovává z nějaké šílené akce a chce pomoct se sepsáním svého příběhu. I když, to asi těžko. Lisbeth by nejspíš nesháněla pomoc kvůli takové hlouposti.
Odpovím, že budu o pokračování uvažovat. Ale úspěšně se mi daří to vytěsnit. Nemůžu tvrdit, že bych té nabídce tak úplně věřil.
červenec 2013
Jsem s rodinou na finském ostrově Härligö a pro jednou nepracuji. Zahnal jsem staré démony zděděné po otci, podle něhož musel správný intelektuál psát neustále. Místo toho jsem venku s dětmi a jezdím na loďce na výlety.
Uprostřed téhle letní pauzy mi Magdalena Hedlundová posílá menší analýzu mého románu Syndafall i Wilmslow (Hřích ve Wilmslow) o Alanu Turingovi. Není mi úplně jasné, proč se jím tak zničehonic zabývá, ale mám radost z jejích vlídných slov.
7. srpna 2013
Eva Gedinová, šéfredaktorka nakladatelství Norstedts a vydavatelka Stiega Larssona, by se se mnou ráda potají sešla v nakladatelství. Propašují mě dovnitř zadními dveřmi a setkáváme se v jakémsi podzemním tunelu, kde mluvíme o larssonovském projektu. Poprvé cítím, že je to myšleno vážně. Když se vracím podél zátoky Riddarfjärden domů, začínám pociťovat horečku.
8. srpna2013
Následujícího dne se budím ve čtyři ráno a vybavuje se mi reportáž, kterou jsem napsal před spoustou let o jistém hluchém autistickém chlapci, který jednoho dne nečekaně a zcela bez varování nakreslil dokonalý obrázek semaforu. Následují další a další myšlenky. Během několika minut mám zápletku, nebo alespoň její základ, a rozrušeně volám Magdaleně Hedlundové.
17. srpna 2013
Setkávám se s Magdalenou a Evou Gedinovou v malé kavárně u vody na Blasieholmenu. Fouká silný vítr, musím mluvit nahlas, abych ho překřičel. Eva přívětivě přikyvuje, ale možná není mou zápletkou tak unesená, jak jsem doufal. Ovšem proč by měla být? K dobrému, komplexnímu larssonovskému příběhu to má pořád ještě daleko. Přesto se se mnou děje něco zvláštního. Nakloním se k ní a slavnostně pronesu:
„Pro tohle jsem se narodil. Líp to nikdo neudělá.“
I když je ten komentář nadnesený a patetický, připadá mi, že se Evě moje nadšení líbí.
Domluvíme se, že napíšu synopsi.
18. srpna 2013
Doma chodím sem a tam a mumlám si: Krucinál, jaká synopse! Píšu celý život, a najednou po mně chtějí něco takového! Dějovou osnovu jsem si nedělal od té doby, co to po mně vyžadoval učitel slohu v deváté třídě.
Úplně nahoru na papír si nadepíšu Shrnutí děje a dál už ze sebe nedostanu ani slovo.
19. – 22. srpna 2013
Vstávám brzy a dávám se do čtení Mužů, kteří nenávidí ženy. Čtu s čím dál větší posedlostí. Sem tam si něco poznamenám, zapisuji si výrazy, postavy a dějové linky. Během tří nebo čtyř dnů se prokoušu všemi třemi knihami a počmárám polovinu bloku.
Když si znovu sednu k počítači, ruce mi píší samy. V polovině poprosím Anne, svou ženu, aby si návrh přečetla. Očekávám pár milých slov a jednu dvě tři rady. Anne mi však řekne: „Nech to takhle! Je to perfektní!“
Pošlu nedokončený návrh Evě Gedinové a Susanně Romanusové z Norstedts.
V noci toho hluboce lituji – jak jsem jim krucinál mohl poslat takový žvást?
23. srpna 2013
Zapípá mi telefon. Je to Eva Gedinová a já dostanu příšerný strach. Představuji si něco ve stylu:
„Proč jste se to ani neobtěžoval dokončit?“
Ale ona píše: „Zatraceně dobré!“
Zvednu ruce jako fotbalista, který vstřelil gól, a vydám se na dlouhou vzrušenou procházku podél zátoky Årstaviken.