Sobota 13. července 2024, svátek má Markéta
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Vrátil ses k Nině. Se zesnulým Kačerem se loučili i Kunderová s Pucholtem

Kultura

  13:46
Veřejnost a kolegové se v historické budově Národního divadla rozloučili s Janem Kačerem. Promluvili David Prachař, Jitka Smutná, Jan Burian či Božidara Turzonovová. Dále zazněla slova Vladimíra Pucholta a Eva Salzmannová přečetla dopis Věry Kunderové. Herec a režisér, který byl významnou tváří nové vlny československého filmu a stál u zrodu Činoherního klubu, zemřel 24. května ve věku 87 let.

Národní divadlo bylo pro veřejnost otevřeno od 11:20, aby mohli smuteční hosté položit květinové dary na jeviště. Už před jedenáctou se ale u historické budovy začaly scházet známé tváře. Mezi nimi například herci Jitka Schneiderová, Alois Švehlík, Jiří Bartoška, Martina Krátká, Jan Hrušínský s Miluší Šplechtovou, Jan Potměšil, Simona Stašová, Lenka Vlasáková, Ivan Vyskočil, režisér Jan Hřebejk ale i politici Miroslav Kalousek a Jiří Pospíšil či kardiochirurg Jan Pirk. V krojích dorazili také zástupci baráčnické obce, jejímž byl Kačer členem. Po půl jedenácté bylo hlediště historické budovy téměř plné.

Rakev s Janem Kačerem na jevišti první scény doplnily věnce a květiny i velký černobílý portrét. Věnec poslala i fotbalová Slavie. Kačer byl jejím dlouholetým fanouškem. Na katafalku byl tradičně bíle vyveden umělcův podpis, na plátně nad rakví pak pořádající Národní divadlo promítalo fotografie z Kačerovy tvorby. Tedy záběry z jeho divadelních, filmových i televizních rolí.

Čestnou stráž na jevišti drželi kolegové a kamarádi, například Miroslav Donutil, Tomáš Töpfer, Martina Preissová, Barbora Kodetová, Jiří Štěpnička, Michal Dočekal, Jiří Nekvasil, Eliška Balzerová, David Matásek, Ondřej Pavelka, Libuše Švormová, Martin Finger a mnoho dalších.

Chvilku po poledni pak samotný smuteční program zahájily archivní nahrávky a vzpomínky na Jana Kačera. Pak si už vzal slovo ředitel první scény Jan Burian. „Jako režisér patřil především divadlu: takřka 170 inscenací, 80 jevištních postav. Režíroval v Curychu, Basileji, Oslu, Záhřebu. Už jako student asistoval v roce 1959 v Národním divadle Alfrédu Radokovi,“ uvedl Burian a dále vzpomněl na Kačerovu výraznou režijní kariéru od Ostravy, přes Činoherní klub až po práci na Vinohradech a v Národním divadle.

Okolo rakve se zesnulým Janem Kačerem je rozmístěna dlouhá řada věnců (5. června 2024).

„Jan Kačer byl a zůstává výrazným a nezapomenutelným představitelem silné, společensky aktivní, pravdu hledající, věčně nespokojené a tím i dodnes inspirující generace. Čest jeho památce!“ ukončil ředitel svou řeč.

Jeho číslo vyřadíme

Netradičně svůj proslov pojal herec David Prachař. „Jan Kačer vlastně nezemřel, žije stále. Kdykoli mám nějaký problém, říkám si, co by na to říkal Honza Kačer,“ uvedl a vzpomněl, jak nedávno sledoval v televizi dokument o oteplování, který byl namluven právě slavným hercem. „Jenom on uměl mluvit tak existenciálně, že jsem pak večer nemohl usnout a čekal, kdy to moře opravdu stoupne,“ glosoval Prachař.

„Mám tady mobilní telefon,“ sáhl pak do kapsy. „Číslo na Jana Kačera nevymažu. V Kanadě mají takový hezký zvyk, že když nějaký slavný hokejista skončí, vyvěsí jeho číslo ke stropu. Tak by podobně i T-Mobile mohl jeho číslo vyřadit. Vyvěsíme si ho na strop tady v Národním divadle. A když na něj zavoláme, tak se ozve: ‚No, co je? Dlouho ses neozval!‘,“ napodobil Prachař Kačerův hlas. „A až se Slavie stane mistrem republiky, tak mu to s Ondřejem Pavelkou napíšeme esemeskou,“ uzavřel Prachař.

Následně ze záznamu zazněl vzkaz, který Janu Kačerovi ze zámoří nahrál jeho herecký kolega Vladimír Pucholt. „Měl jsem tě rád nejen jako herce a režiséra, ale především jako člověka, kterým jsi byl. Tvá jemná režie a trpělivost,“ vyznal se bývalý herec a mile vzpomněl, jak mu společně s Pavlem Landovským při jeho posledním zkoušení před emigrací Kačer vyčítal neznalost textu. Svým proslovem dále navázala Jitka Smutná, která svou vzpomínku doplnila naživo zazpívanou písní Řehtej mi, řehtej. „Honza byl můj nejbližší kamarád, byl součástí mého života a přirozenou autoritou,“ řekla.

Ta energie nezmizela

Herečka Eva Salzmannová pak přečetla dopis, který Janu Kačerovi z Paříže adresovala Věra Kunderová. „Jane, jak jsme si psávali, přeji vám tichou klidnou noc. A na brzo! Všechno si dopovíme,“ znělo koncem psaní, ve kterém manželka slavného spisovatele vzpomínala na setkávání před emigrací i čilý vzdálený kontakt do posledních dnů. Mimo jiné zde uvedla, jak si Milan Kundera a Jan Kačer byli v lecčems podobní.

„Vystopoval jsi ten prapůvodní impulz, který donutil napsat autora, třeba Gogola, tu hru právě tak,“ uvedla pak herečka Božidara Turzonovová, která dále vzpomněla i na důležitou roli Kačerovy manželky Niny. „Tvoje energie nezmizela. Jen změnila formu. Nyní bude připomínat tvou památku. Vrátil jsi se k mámě, vrátil jsi se k Nině. Nechť tvůj duch odpočívá v pokoji. Sbohem Honzíku,“ zakončila emotivně svůj proslov.

Z archivní nahrávky zazněly mezi proslovy například verše Guillauma Apollinaira Pod mostem Mirabeau (v podání právě Jana Kačera) i písnička Petra Skoumala ‚Neopouštěj nás‘. Pak už následoval dlouhý potlesk, kterým stojící smuteční hosté vyprovodili zesnulého při posledním zatažení opony. Smuteční program pak vyvrcholil symbolickým vynášením rakve.

Jan Kačer absolvoval v roce 1959 DAMU a spolu s dalšími absolventy nastoupili do ostravského Divadla Petra Bezruče. Kačerovy inscenace, třeba Matka Kuráž, Romeo a Julie a Milenci z kiosku, brzy proměnily tento soubor pro děti a mládež v jedno z nejsledovanějších divadel v zemi. Následoval přesun do Prahy, kde spoluzaložil a spoluvytvářel legendu Činoherního klubu. Jako režisér se dále prosadil i v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle.

Filmovým divákům utkvěl v paměti jako rytíř Armin von Heide v Údolí včel Františka Vláčila či tajný agent W4C v komedii Václava Vorlíčka. V 60. letech hrál i ve filmech Evalda Schorma Každý den odvahu, Návrat ztraceného syna a Den sedmý, osmá noc.

Zahrál si v desítkách snímků či seriálů, nejznámější je Jana Eyrová, Smrt si říká Engelchen, Flirt se slečnou Stříbrnou, Svědek umírajícího času, Člověk proti zkáze, z novějších pak Bolero či Výchova dívek v Čechách.

Aktivní byl i v politice. Po listopadu 1989 byl Kačer krátce poslancem federální Sněmovny lidu, dvakrát neúspěšně kandidoval do Senátu. Od roku 1995 pak deset let vedl Nadaci Charty 77, která poskytuje pomoc handicapovaným lidem.

V roce 2016 obdržel od prezidenta republiky Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Byl i držitelem čestné Ceny Thálie od divadelní akademie.

24. května 2024

O svém životě napsal několik autobiografií. S manželkou Ninou Divíškovou, rovněž herečkou, se Kačer seznámil na studiích. Byli svoji bezmála 60 let a vychovali tři dcery. Divíšková, která hrála například ve filmu Příběhy obyčejného šílenství, zemřela 21. června 2021.

Veřejnost a umělečtí kolegové se v Národním divadle v minulosti loučili s osobnostmi, které spojily svou profesní dráhu s první českou scénou nebo měly pro českou kulturní scénu velký význam. Zatím poslední rozloučení se tam konalo letos 27. května s hercem a tanečníkem Vlastimilem Harapesem.

Letos to dále bylo rozloučení s herečkou Janou Hlaváčovou, před rokem se zpěvačkou Soňou Červenou. V minulosti se lidé v Národním divadle dále loučili například s Vlastou Chramostovou, Václavem Postráneckým, ministrem kultury Pavlem Dostálem, režisérem Otomarem Krejčou, Miroslavem Horníčkem, Jiřím Sovákem, Josefem Kemrem nebo Rudolfem Hrušínským.