Úterý 23. července 2024, svátek má Libor
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Žižka hraje „hru o trůny“ a vůbec se s tím nepárá. Jak se povedl nejdražší český film?

Na život a na smrt. Žižka (Ben Foster, uprostřed) v souboji se svým někdejším velitelem Torakem. foto: BIOSCOP – STANISLAV HONZÍK

Recenze
Záhada toho, jak se z otrlého žoldnéře Jana Žižky stal zanícený boží bojovník, zůstává i po zhlédnutí filmu Petra Jákla nevyřešena. Násilí, které neohroženého muže obklopovalo a formovalo, však nejdražší český snímek líčí dostatečně plasticky. V americkém herci Benu Fosterovi má budoucí český vojevůdce sympatického představitele a do děje zasáhne i lev.
  18:00

Neodmyslitelnou součástí příběhu filmu Jan Žižka (v anglické verzi Medieval, tedy Středověký) je heroický výkon jeho producenta a režiséra Petra Jákla, který pro svůj záměr oslavit českého vojevůdce získal mezinárodní tým a natočil nejdražší český snímek s rozpočtem okolo půl miliardy korun.

Do hlavní role obsadil amerického herce Bena Fostera, který byl skvělý třeba ve filmu Davida Mackenzieho Za každou cenu z roku 2016, nominovaném na čtyři Oscary. Objeví se i čeští herci – z nich nejvýznamnější úlohu dostal Karel Roden, který představuje českého krále Václava IV. A nejslavnějším jménem v hereckém ansámblu je Michael Caine v roli Václavova spojence Boreše. Hlavního soka Jana Žižky jménem Torak ztvárnil dánský herec Roland Moller a Žižkovu romantickou lásku Kateřinu anglicko-australská herečka Sophie Loweová.

Dobrodružství na prvním místě

Děj filmu je zasazen do roku 1402, to ale zase tak moc neznamená, protože spíše než doložené historické události tvoří referenční rámec snímku efektní krvavá poetika Hry o trůny. Čímž nicméně není řečeno, že v něm nemůže být zachyceno cosi z reálného ducha středověkého světa prodchnutého násilím a všudypřítomnou smrtí.

V čem si také film pomohl fantazií

Žižkovo oko. Ve filmu o něj Jan Žižka teprve přijde, téměř určitě však byl jednooký už od raného mládí.

Žižkovo jméno. Žižka nebylo Janovo rodové jméno, ale osobní přízvisko, možná spojené s jednookostí. Jeho synovec proto jistě nebyl „pravý Žižka“.

Věk Václava IV. Žižka, Václav IV. i Jindřich z Rožmberka byli vrstevníci. V podání Karla Rodena je Václav o 20 let starší než Jan.

Římská korunovace Václava IV. Snímek míchá dvě různé etapy Václavovy vlády. Jeho korunovační cesta do Říma byla zmařena o 20 let dříve. V době děje filmu už byl Václav hodnosti římského krále porýnskými kurfiřty zbaven.

Francouzská snoubenka Jindřicha z Rožmberka. V době děje filmu byl Jindřich již ženatý s Eliškou z Kravař a sotva tedy mohl mít snoubenku. Neexistuje ani žádný možný předobraz neteře tehdejšího francouzského krále Karla VI.

Nájemný bojovník Jan Žižka, toho času ve službách svého krále, se musí vypořádat se sítí intrik, kterou proti Václavovi IV. (zčásti společně) pletou jeho bratr Zikmund (Matthew Goode) a vůdčí osobnost panské jednoty Jindřich z Rožmberka (Til Schweiger). Ústředním prvkem Zikmundova ďábelského plánu je únos Jindřichovy snoubenky Kateřiny. Ten má – údajně – přimět jihočeského šlechtice, aby finančně podpořil Václavovu korunovační cestu do Říma. Proto také s úlohou únosce souhlasí Jan Žižka. Záhy se ovšem ukáže, že záměry ryšavého intrikána jsou jiné. Kateřina je neteří francouzského krále a její politická hodnota je tudíž značná.

Žižka pochopí, že panské pletky jsou nemorální i nad rámec všudypřítomného zmaru, a jeho cílem se stane ochránit Kateřinu, která mezitím zjistila, že i její snoubenec Jindřich je jen věrolomný a krutý pragmatik, a dopravit ji do Francie. Což není nic jednoduchého, jakkoli je Jan Žižka udatný. (Skutečná superhrdinka je ovšem Kateřina, která dokáže ve středověké róbě plavat zaplavenými šachtami, a to není zdaleka vše.)

Vše uvedené slouží k rozehrání mnoha barvitých scén historického šermu nebo jen brutálního násilí, podle situace. Na efektech se v rámci možností nešetří, uťatých údů je bezpočet a do dění zasáhne i pravý český lev jako vystřižený ze znělky hollywoodského studia. Ke cti snímku je však nutno říci, že lidé napíchnutí na kůl nebo hlavy oklovávané krkavci směřují k cílené a ne zase tak přemrštěné výpovědi o světě, který bojovníka Jana Žižku formoval. Celkem poctivě se film snaží dovodit, jakého člověka mohl takový svět z Jana udělat.

V sympaticky neokázalém podání Bena Fostera se rýsuje drsným životem omletý čtyřicátník, kterého nic nerozhází a dokáže zabíjet, ale zároveň si uchovává smysl pro čest a povinnost a je schopný velkých činů pro to, co považuje za pravdu. Někým takovým zřejmě Jan Žižka opravdu musel být.

Vojevůdce se nenarodil

Vystižení pravděpodobné Žižkovy „čtyřicátnické“ povahy je také pomyslný vrchol, k němuž se Jáklův film dobral. Vyprávění se snaží (v duchu podtitulu Zrod vojevůdce) rovněž ukázat Žižkovy geniální strategické schopnosti, tam už se ale ocitá v říši předčasných bájí. Velmi kostrbatá je spojnice, kterou film na závěr vede od vylíčeného dobrodružství k Žižkově husitské kariéře. Od té ho totiž časově dělí ještě několik významných angažmá, hlavně ale radikální obrat v zapáleného „božího bojovníka“, fanaticky a krutě prosazujícího jedinou možnou cestu ke spáse.

Jan Žižka

ČR 2022

Režie: Petr Jákl

Premiéra 8. 9.

Závěrečné věnování filmu „všem lidem, kteří věří ve svobodu a bojují za ni“ Žižkovo přesvědčení příliš nevystihuje – svoboda, zejména pak svoboda vyznání, rozhodně nebyla tím, zač ve své nejslavnější éře bojoval. Dobové náboženské klima, tak podstatné pro vývoj společnosti i samotného Žižky, se do Jáklova dobrodružného příběhu propisuje jen v minimální míře a manifestuje se zejména v nadšení Kateřiny pro učení Jana Husa (toho ve filmu také zahlédneme). Když Žižka na toto její nadšení odpovídá tím, že Hus nikdy nebyl ve válce, je to docela trefně působící pokus přiblížit jeho tehdejší přemýšlení. (Jinak ovšem pro postavy filmu – a zejména pro Kateřinu – platí, že jsou věrohodnější tím, čím méně verbálně deklarují své touhy a přesvědčení.)

Zikmund stále škůdcem

Jáklův Žižka rozhodně není dílo, ze kterého by bylo možné čerpat při zkoušení z dějepisu. Jeho děj je podřízen zákonitostem napětí a účinku a s historickými skutečnostmi si hlavu neláme. Takže se bohužel nedočkal rehabilitace evropsky uvažující státník Zikmund, který i tady zůstal vávrovským nepřítelem českého lidu, a přežilo i klišé o primárně sociálních kořenech husitské revoluce. Nicméně jako efektně stylizovaný obraz českého středověku, jehož cílem je hlavně vyvolat emoce, Jan Žižka funguje. A sluší mu to o poznání víc než tělnatému kmetovi v někdejším podání Zdeňka Štěpánka, který divákům o mnoho více pravdy o svém předobrazu také neřekl.

Autor: