Jak náročné je obstarat si služby konzultanta prestižní komunikační agentury Bison & Rose? Asi zase tak moc ne, když si to mohla dovolit i produkce čehosi, co se nazývá Jedlíci aneb Sto kilo lásky a momentálně to běží v některých českých kinech.
Šetří se tu na všem a doufá se ve snadný výdělek: záběry evidentně vznikaly na první dobrou (pardon, špatnou), zvuk se nahrával snad dětskou chůvičkou. Zaplatilo se několik skutečných herců se zvýšenou odolností vůči ostudě a doplnilo se exhibicionisty, které opět nazvat neherci by znamenalo urazit všechny ty, kdo před kamerou dokážou věrohodně ztvárnit lidi svého typu.
Předobraz této šlamastyky, Sedm hladových Karla Smyczka z roku 1988, je také mučivá podívaná, ale při vší upachtěnosti přece jen jaksi drží pohromadě a ctí základy řemesla. Těžko říci, zda označit za plus, či minus, že se v onom filmu dost nepřípadně objevila skupina Marsyas a zní v něm hudba Michala Pavlíčka a Stromboli.
Celý Miki Volek...
Jedlíci jsou jen zoufalý aušus. Bezcílně se tu producíruje několik otylých osob, neděje se nic: tak naprostou destrukci příběhu v tradičním i jakémkoli jiném smyslu aby člověk pohledal. Účast hudebních veličin tu ovšem rovněž nechybí, jen je ještě mnohem bizarnější než tehdy u Smyczka.
Viz tato tisková zpráva od zmíněné komunikační agentury, nadepsaná Zpěvák Miki Volek se stal inspirací filmařům: „Postava rockera, který se chce vrátit na pódium, a tak se pokouší zbavit se své nadváhy, při čemž naváže vztah se svou fanynkou, je jednou z hlavních postav nové filmové komedie Jedlíci aneb Sto kilo lásky. Ve filmu vystupuje v roli sebe samého také leader skupiny Olympic Petr Janda, který už při čtení scénáře o postavě rockera prohlásil: To je celý Miki Volek! Tvůrci filmu tuto podobnost připouštějí.“
Tvůrci filmu by nejspíš rádi připustili podobnost onoho přiboudlého tlouštíka třeba s Kurtem Cobainem, kdyby bylo potřeba. V každém případě je to neskutečný blábol; převzal jej naštěstí jen jeden deník (byť v mnoha regionálních mutacích) a jeden zpravodajský server. Lze věřit, že Petr Janda něco podobného poznamenal, když jej pachatelé tohoto neuvěřitelného projektu lákali ke spolupráci, a třeba pořádně netušil, do čeho jde. Ve filmu toho už moc nenamluví a nezazpívá ani notu - i když to má budit dojem, že ano. Možná má profesionální čest. Nebo aspoň profesionální požadavky.
