Podle kuloárových informací byla Ndiayeová favorizována nejen pro vysokou kvalitu svého díla, ale i pro to, že jde o ženu. Těch je totiž v dlouhé historii Goncourtových cen stále povážlivě málo, a tak se to alespoň pro letošek snažila porota trochu napravit, uvádí se v dnešním vydání deníku Le Figaro.
Jde zároveň o první oceněnou ženu tmavé pleti. "Jsem moc ráda, že jsem ženou, která dostala Goncourtovu cenu. Jistý zázrak se stal už tím, jaký měla kniha úspěch. Toto ocenění je nečekané. Je to také završení a odměna za 25 let psaní a houževnatosti," prohlásila Marie NDiaye.
Důvěrnost za důvěrnost
Román Tři mocné ženy, který pojednává ve třech příbězích o silném vzdoru a snaze uchovat si důstojnost hrdinek v patriarchální společnosti, vyšel v nakladatelství Gallimard. Autorka publikovala osm knih, první už v osmnácti letech.
Nyní dvaačtyřicetiletá NDiaye, kterou vychovala pouze francouzská maminka bez senegalského otce ve Francii a která nyní žije v Berlíně, je první spisovatelkou, která obdržela Goncourtovu cenu od roku 1998, kdy byla oceněna Paule Constantová za román Confidence pour confidence (Důvěrnost za důvěrnost).
Dalšími známými nositelkami Goncourtovy ceny jsou například Simone de Beauvoire (Mandaríni, 1954) nebo Marguerite Duras (Milenec, 1984). Loni bylo ocenění uděleno francouzsko-afghánskému autorovi Atiqovi Rahimimu za román Syngué sabour, Pierre de patience (Kámen trpělivosti).
Tatínek se musí najíst
NDiaye je označována za atypickou romanopiskyni, tu feministicky založenou, tu angažovanou v jiném druhu boje. Její příběhy obestřené zvláštní atmosférou se většinou týkají žen a komplikovaných vztahů mezi lidmi.
Sama se ale nepovažuje za mluvčí žádné menšiny. "Nepěstuji originální nebo velmi osobní politické úvahy, nejsem myslitelka," podotýká. V češtině vyšel Ndiayeové román Čarodějnice (1996), který v roce 2007 v překladu Ivany Tomkové vydalo nakladatelství Argo, úryvek z románu Rosie Carpe (Růžena Kaprová, 2001) v antologii Francouzská čítanka (2004) a hry Hilda a Táta musí jíst. V roce 2008 byla krátce v Praze.
V roce 2001 obdržela NDiaye za Růženu Kaprovou cenu Femina založenou v roce 1904 francouzskými publicistkami jako protiváhu Goncourtově ceně, o níž rozhodovala výhradně mužská porota. Desítky let v ní jsou ale už i ženy. V roce 2003 Ndiayeová zabodovala i v dramatické tvorbě, když se dostala na prkna divadla Comédie-Française s inscenací Papa doit manger (Tatínek se musí najíst).
Odměna deset eur
V restauraci Drouant bylo dnes uděleno ještě jedno literární ocenění, a sice Renaudotova cena, která připadla Frédérikovi Beigbederovi za dílo s názvem Un roman français (Francouzský román). Zatímco Goncourtova cena se uděluje francouzsky psaným dílům od roku 1903, a je tudíž vůbec nejstarší na světě, Renaudotovu "vzdorocenu" založili v roce 1926 novináři čekající na vyhlášení Goncourtovy ceny, aby "opravili" výběr Goncourtovy akademie.
S Goncourtovou cenou, která je pojmenována podle bratrů spisovatelů z 19. století - Edmonda a Julesa Goncourtů, je spojena symbolická finanční odměna deseti eur (250 Kč). Všeobecně ale platí, že její prestiž okamžitě zvýší náklady románu, takže autor by finančně neměl přijít zkrátka. Cena se uděluje spisovatelům jen jednou za život.
