Probíralo se hlavně její spojení erotiky a náboženství a scény, v níž se hlavní hrdinka – jeptiška uspokojuje vhodně upravenou dřevěnou soškou panenky Marie.
Milostné scény? Jsou i vtipné
Příběh lesbické jeptišky, jíž „zázraky“ dopomohou k vysokému postavení uvnitř toskánského kláštera, však víc než o sexu vypráví o boji o moc v nerovnoprávné společnosti, fanatismu a manipulaci. „Tenhle film se nedá zaškatulkovat, což je na něm to skvělé i zajímavé. Někdy si dělá legraci sám ze sebe a obsahuje řadu rozporů. Nemůžete ho popsat jako drama, komedii nebo romanci – je to všechno dohromady,“ říká herečka Daphne Patakiová.
Představitelka Benedettiny milenky by snímek neoznačila ani za erotický. „O jeho milostných scénách lidi mluví nejvíc, ale podle mě netvoří centrum filmu. Nejde v nich jen o smyslnost, jsou i vtipné. A mají svůj význam. Paul Verhoeven tak točí často. I v Základním instinktu během milostné scény nejste vzrušení, ale napjatí, kdy hrdinka popadne sekáček na led, který má u postele.“
  |
O podmínkách během natáčení milostných scén se v posledních měsících hlavně v USA a Británii živě diskutuje. Chování Paula Verhoevena, mezi jehož díla patří i Showgirls, by podle Patakiové mohlo sloužit jako vzor. „Na první schůzku mi donesl storyboardy všech scén, kde jsem měla být nahá. Ještě dřív, než jsem tu roli vzala, jsem věděla, kde bude kamera, kolik toho bude vidět. Při natáčení jsem se pak cítila naprosto bezpečně. Bylo mi jasné, co se ode mně požaduje, a Paul se pořád ujišťoval, že to je v pohodě, a ptal se, jestli nechci něco změnit. Když se mi něco nelíbilo, řekla jsem to,“ chválila si spolupráci 29letá Belgičanka.
Verhoeven, který první film natočil už v roce 1971, je podle ní zkušený, milý a starostlivý režisér ve všech ohledech. „Natáčení chápe jako demokratický proces a opravdu se všech ptá na jejich názor. A musím říct, že jeho plac byl nejklidnější, jaký jsem kdy zažila. Obvykle po něm pobíhá spousta lidí, překřikují se a spěchají. Ale protože Paul je sám tak klidný, zklidnil tím i všechny ostatní.“
Třiaosmdesátiletý Nizozemec dokáže kolem sebe vytvořit také kreativní prostředí. „Psychologii postav jsme spolu neanalyzovali, samy jsme měly navrhovat, jak co zahrajeme. Ze začátku jsem z té zodpovědnosti měla strach. Ale postupně mi jeho důvěra dodala víru v sebe samu a tím jsem získala i odvahu zkoušet a dělat chyby,“ vzpomíná Patakiová, která se v rámci přípravy podívala na takřka kompletní Verhoevenovu filmografii. „Neviděla jsem asi jen jeden nebo dva tituly. Miluju hlavně snímek Maso a krev. Není moc známý, ale Jennifer Jason Leighová je tam v jedné ze svých prvních rolí skvělá a příběh se také odehrává ve středověku.“
Skutečný osud
Příběh filmové Benedetty vychází ze skutečného osudu z přelomu 16. a 17. století a realitou je v něm inspirováno víc věcí, než by si divák myslel. „Když jsem četla scénář, říkala jsem si: ten Paul má ale velkou představivost! Jenže pak jsem si přečetla i knihu historičky Judith C. Brownové, z které scénář vyšel, a všechno tam bylo. Paul ten příběh tak moc nezměnil. I to, co se vám ve filmu zdá přehnané, se stalo,“ upozorňuje herečka. „Také tolik diskutovaná sošky panenky Marie vychází z faktů. Takové sošky se v klášterech našly a jeptišky je často využívaly jako erotické pomůcky. V našem filmu to působí navíc i vtipně,“ dodává Patakiová.
V knize Brownové nazvané Immodest Acts: The Life of a Lesbian Nun in Renaissance Italy (Nemravné činy: Život lesbické jeptišky v renesanční Itálii) se obecně dozvěděla hodně o fungování někdejších klášterů. „Zaujalo mě, že šlo o uzavřené prostory, kam se uchylovala řada dívek, které se chtěly osvobodit od patriarchálního systému. Uvnitř kláštera byly mnohem svobodnější, protože tam na rozdíl od okolního světa měly určitou moc. Mohly se tam naučit číst a psát a jejich otec nebo manžel na ně nemohl,“ podotýká Patakiová, jejíž postava chudé dívky se právě před násilným otcem do kláštera ukryje.
Benedettu, která po projekci v rámci Tady Vary vstoupí ve čtvrtek do české distribuce, bychom ovšem neměli brát jako realistický historický film. „Nechtěli jsme žádné těžké kostýmní drama. V Paulových filmech vždy najdete určitou lehkost,“ říká herečka. Podle ní nejde ani o dílo záměrně provokativní. „Možná některé lidi provokuje Paulův humor. Ale jemu o provokaci nejde, prostě natáčí takové filmy, jaké chce. Ve svém vlastním žánru.“ Pro Daphne Patakiovou ani není důležité označovat Verhoevena za feministu.
„Podstatnější je, že má ve svých filmech komplexní postavy, které nezůstávají oběťmi své situace. Berou do rukou kontrolu nad svým životem a jednají podle toho, co chtějí. A takových žen ve filmech stále moc není. Proto je to důležitý režisér,“ myslí si herečka, která sama zná nabídky na role, kde měla jen vypadat hezky.
„Teď už myslím na to, jak jsou ženy ve filmech reprezentovány, a hodně o tom i mluvím. Nechci hrát ve filmech, kde mám být jen přítelkyně hlavního hrdiny a nic víc. Jasně, i herectví je práce, a ne vždycky si můžete vybírat. Ale to neznamená, že nemůžete s tvůrci vést o své postavě kreativní dialog,“ dodává.
TADY VARY 21■ Ve dnech 30. 11. až 2. 12. nabídne 38 kin v ČR šest filmů vybraných programovým oddělením MFF Karlovy Vary ■ Některé projekce doplní přenosy rozhovorů s tvůrci ■ Přehlídku dnes zahájí předpremiéra filmu Heleny Třeštíkové René – Vězeň svobody ■ Karlovarskou sekci Horizonty vedle snímku Benedetta reprezentují snímky Kupé č. 6 a Nejhorší člověk na světě ■ V nabídce je i britský film Bod varu z hlavní soutěže MFF KV ■ Jako poctu zesnulému Jeanu Paulu Belmondovi Tady Vary uvedou film Muž z Acapulca |
