Jiří Šlitr stále překvapuje. Ve Ville Pellé slaví jeho narozeniny ve velkém stylu

Muž mnoha talentů, jakým Jiří Šlitr bezpochyby byl, se stal národním pojmem. Žije i nadále především v písních, z nichž mnohé téměř zlidověly, ale i ve filmech či záznamech divadelních představení, jež přežily několik generací. Na vernisáži si s přítomným Jiřím Suchým zazpívala několik semaforských hitů i sotva desetiletá účastnice.

Koncepce kurátorky expozice ve Ville Pellé Daniely Kramerové však klade důraz především na hudebníkovu méně známou uměleckou aktivitu. Tou zůstává Šlitrovo výtvarné dílo, z jehož širokého záběru kolují v povědomí veřejnosti většinou jen trefné výjevy z muzikantského prostředí a karikatury či skici ze zahraničních zájezdů. Šlitrovi se karikatury dařily mistrovsky, což lze docenit na vystavené sérii přátelsky parodovaných portrétů zpodobňujících např. Věru Křesadlovou, Miloše Formana, Alfréda Radoka, Ferdinanda Havlíka a další známé osobnosti. Šlitrova zručnost v této disciplíně je obdivuhodná a v instalaci má širší význam. Podle Daniely Kramerové je totiž navíc „obecně přínosné připomínat ilustraci a karikaturu 50. a 60.let, která ve svých špičkových projevech snese srovnání s tehdejším absurdním divadlem či československou novou filmovou vlnou“.

Nejrozsáhlejší prezentace za 35 let

POHNUTÉ OSUDY: Šlitr nejdříve kritizoval, pak se Suchým založil Semafor

Instalace, rozdělená na samostatné kapitoly, zabírá ve Ville Pellé několik sálů včetně podkroví, a stala se tak nejrozsáhlejší prezentací Šlitrových výtvarných prací za posledních pětatřicet let. Jednotlivé části výstavy zahrnují vždy jedno téma – kresby z cest, studie měst, kaváren a barů, erotické obrázky, momentky žen, postřehy z hudebního prostředí. Výběrem velkého počtu různorodých exponátů se Daniele Kramerové podařilo oslovit širokou veřejnost. „Chtěla jsem Jiřího Šlitra připomenout pamětníkům a zároveň podtrhnout originalitu jeho díla mladší generaci. I proto jsem si ke spolupráci přizvala mladé a nápadité grafiky Matěje Činčeru a Jana Klosse,“ uvedla kurátorka, jež však také zúročila možnost pracovat s rodinným archivem. „Nejvíce práce mi dalo zorientovat se v množství materiálu, který mi zpřístupnila dcera Jiřího Šlitra. Byl natolik bohatý, že jsem nepotřebovala zápůjčky z jiných soukromých či veřejných sbírek,“ dodává Kramerová. Při práci s pozůstalostí ji nejvíce překvapilo, že v rané fázi Šlitr také maloval: „K malbě se pak vracel i v závěru své tvorby v souvislosti se sérií erotických výjevů, které pro mě byly rovněž novinkou.“

Lehkost a vtip

K unikátním exponátům instalace patří poprvé vystavená korespondence Jiřího Šlitra s Jiřím Voskovcem a kresba amerického kreslíře Saula Steinberga, kterou hvězda světové karikatury Šlitrovi věnovala. Divácky přitažlivá je celá Šlitrova výtvarná tvorba, zejména pak kresby ze zájezdů s Laternou magikou a Semaforem. K mimořádně vyvedeným dílům patří například pohledy na New York. Jako celek expozice přináší dokonalou představu o Šlitrově osobitém výtvarném stylu, jemuž dominuje lehkost, vtip a schopnost vystihnout výraz nebo situaci co nejjednoduššími prostředky.

Eva Pilarová, která s Jiřím Šlitrem hrála mimo jiné v televizní Dobře placené procházce a ve filmovém Zločinu v šantánu, po vernisáži připomněla, že Šlitr rozdával svoje kresby také jako dárky. „Později, když jsme spolu vystupovali, mě nakreslil několikrát, všechny portréty od něho mám schované. Ale poprvé jsem ho jako malíře zaznamenala, když v roce 1960 Milanu Pilarovi blahopřál ke svatbě a namaloval nás dva zezadu, jak sedíme na base,“ řekla Pilarová.

Součástí výstavy je i panel nápaditě vytvořený z textů a fotografií, shrnující nejdůležitější životní i profesní události Jiřího Šlitra. Na jeho atraktivitě mají velký podíl dokumenty zapůjčené rodinou a šéfem provozu divadla Semafor Ivanem Englichem. Zde je výtvarná aktivita umělce dána do kontextu s jeho známější hudební a divadelní produkcí, čítající mimo jiné melodie k více než třem stovkám písní. Jeho hudba doprovodila přes dvacet divadelních představení a čtyři filmy včetně Formanova Černého Petra a debutu Věry Chytilové nazvaného O něčem jiném, čímž Šlitr přispěl i ke slávě československé nové filmové vlny šedesátých let minulého století.