Joan Baezová nikdy nebyla silnou autorkou, její výrazné písně se v podstatě dají spočítat na prstech jedné ruky, byla vždy zejména interpretkou a do jisté míry i popularizátorkou. Právě ona, jak je všeobecně známo, pomohla coby již hvězda k popularitě Bobu Dylanovi, když jeho songy přejala do svého repertoáru. I na pražském koncertě zazpívala čtyři z nich: Farewell, Angelina, It’s All Over Now, Baby Blue, Don’t Think Twice, It’s All Right a The Times They Are A-Changin’.
Posledně jmenovanou věnovala americkým demonstrantům proti volnému vlastnění zbraní. Uvedla ji čtením z papírku v češtině: „Tato píseň je pro studenty proti zbraním.“ Nebylo to během koncertu naposled, co z jejích úst zněla čeština. Vzápětí se a capella pokusila zazpívat první sloku Krylova Bratříčka, patrně v domnění, že se k ní publikum přidá, což se rozhodně nestalo v takové míře a síle, jak by při známosti téhle písně v českém národě (a najmě u návštěvníků tohoto koncertu) člověk čekal.
Turné Joan Baezové následuje nedlouho po vydání jejího nového alba Whistle Down the Wind, nazvaného podle písničky Toma Waitse, kterou album začíná a jež na koncertě zazněla jako čtvrtá v pořadí. Po třípísňovém úvodu, ve kterém Baezová hrála jen sama s kytarou, na ni přišel její - jak sama řekla - „big band“, tedy zpěvaččin syn Gabriel Harris na perkuse a multiinstrumentalista Dirk Powell.
Právě díky Powellovi dostal koncert vedle písňové, pěvecké a - řekněme - myšlenkové kvality také kvalitu a členitost muzikantskou, neboť tento hudebník střídal píseň za písní nástroje a pod jeho rukama se objevila postupně mandolína, kytara, banjo, baskytara, housle a piano. Komorní, ale pěkná aranžmá probarvila nejen pět písní z nového alba, ale i téměř všechny zbývající, jež byly průřezem interpretačního záběru Joan Baezové.
Zcela výjimečným zážitkem (upřímně, vlastně větším, než zpěv samotné protagonistky) byly občasné vstupy doprovodné vokalistky Grace Stumbergové. Tato famózně frázující i intonující dívka z Buffala má kromě angažmá na turné Joan Baezové rozjetou sólovou i kapelovou kariéru a rozhodně stojí za pozornost. Její sólové sloky v některých písních (Me And Bobby McGhee Krise Kristoffersona, v lidovce Darling Corey nebo The Night They Drove Old Dixie Down z repertoáru kapely The Band), ke kterým ji Joan Baezová chvályhodně „pustila“, skvěle vyvážily svým přirozeným mladickým výrazem, skoro až „oprsklostí“, typický poněkud patetický projev Baezové.
Publikem nadšeně přijatý koncert vyvrcholil třemi slavnými přídavky, Lennonovou Imagine, Simonovou The Boxer a na úplný závěr spirituálem Swing Low, Sweet Chariot, během něhož Baezová zavzpomínala na svoji první návštěvu v Československu v létě roku 1989 na Bratislavské lyře a na tehdejší seznámení s Václavem Havlem. To, že padne exprezidentovo jméno, možná leckdo čekal dřív, nicméně v tomto aranžmá, uvědomíme-li si, že šlo o poslední píseň jejího patrně posledního koncertu v Česku, mělo opsání historické kružnice svoji logiku.