Čtvrtek 2. prosince 2021, svátek má Blanka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Jogín Xavier Galmiche má cenu! Skvěle propaguje českou literaturu a kulturu ve Francii

Kultura

  18:00
PRAHA - Letošním laureátem ceny Premia Bohemica se stal Xavier Galmiche. Co je ta cena zač, a kdo je Xavier Galmiche?

Osloven Demlem. Bohemista Xavier Galmiche. foto:  Viktor Chlad, MAFRA

Premia Bohemica, vyhlašovaná od roku 1993, rozhodně nepatří k nejznámějším literárním cenám, které jsou v tuzemsku každoročně udělovány; za mediálním pokrytím takové Magnesie Litery zaostává míle. Ale co není v nohách, je v hlavě: Premia Bohemica patří k cenám nejužitečnějším. Oceňuje totiž práci, kterou odvedli na poli české literatury (a šířeji kultury) zahraniční bohemisté a překladatelé. Oleg Malevič v Rusku, István Vörös v Maďarsku, Jean Grosu v Rumunsku, Karin Mossdalová ve Švédsku, Christa Rothmeierová v Rakousku, Eero Balk ve Finsku, Rainer Kunze v Německu, Leszek Engelking v Polsku, Robert Pynsent ve Velké Británii – a nejnověji Xavier Galmiche ve Francii. Co jméno, to pojem: desítky knižních překladů, odborných monografií, dlouholeté působení na prestižních univerzitách. Prostě ta nejlepší péče, kterou si může česká literatura přát. Soustavná, soustředěná, na nejvyšší kvalitativní úrovni.

Tu bohulibou aktivitu iniciovala před sedmadvaceti lety Nadace Český literární fond, v roce 2002 převzala Premii Bohemiku Obec spisovatelů – a po dekádě ji pohřbila. V roce 2017 byla cena vyhrabána z popela a ožila pod hlavičkou Moravské zemské knihovny v Brně. Letošní laureát sice nemohl kvůli aktuální pandemii převzít cenu osobně, ale dočká se: nejspíš příští rok na jaře, a buď ve Francii, nebo v Česku.

Zakázané i náročné

Letos sedmapadesátiletý Xavier Galmiche je totiž doma tady i tam. Rodák z Nancy žil ovšem v bývalém Československu v dost bizarních letech: zleva Orwellův rok 1984, zprava rok 1986, kdy vybouchnul Černobyl. Pro mladého francouzského bohemistu, dnes profesora české literatury a středoevropských kultur na pařížské Sorbonně, to ale mohla být ta nejlepší škola svobodného, kritického uvažování. Dvojí pobídka k tomu, aby začal na literatuře cenit její výrazovou původnost a myšlenkovou autonomii. Ať té nejstarší, kterou u Galmiche zastupuje Komenský nebo Erben, té novější, reprezentované hlavně Vladimírem Holanem, anebo té úplně nejnovější, třeba básněmi Radka Fridricha. Ostatně v překladatelské práci je poezie autorova jasná doména, překládá ji nejradši: „Jednak protože nejsem profesionální překladatel, ale literární historik, jednak protože překládání básní je pro mě něco jako jóga, meditace, duchovní cvičení po vzoru Ignáce z Loyoly.“

A co ten intenzivní zájem o českou literaturu u Galmiche spustilo? „Jakub Deml. Konkrétně jeho Hrad smrti. (...) V jedné z kanceláří (francouzského velvyslanectví v Praze, kde byl Galmiche na civilce, pozn. red.) byly v trezoru samizdaty, které měly jít diplomatickou poštou ven. Ladislav Klíma, Josef Váchal, kompletní Deml. Někdo je ale ,zapomněl‘ poslat. Takže jsem si Demla půjčil a začal číst. Mělo to sice kouzlo zakázaného čtení, ale bylo to nesmírně náročné: nejen proto, že Deml je náročný, ale i z důvodu, že šlo o třetí nebo čtvrtou, dost špatně čitelnou kopii.“

Cena čeká

Uvést Demla ve francouzštině si dal Xavier Galmiche jako úkol na příští roky, možná rovnou desetiletí. Ve své bohaté bibliografii má na co navazovat, co rozvíjet, a to jak literárněhistoricky (holanovská monografie nebo nejnověji publikace William Ritter cestuje na Slovensko), tak překladatelsky (práce Máchovy, Čapkovy nebo Hrabalovy, ale i odborné studie Jana Mukařovského nebo Otakara Zicha).

Jeho konkrétní práci ale rámuje práce obecnější: motivace a vzdělávání těch, kdo by měli na Galmichův skvělý výkon ve věci propagace české literatury, potažmo kultury ve Francii jednou navázat. „Ročně máme (na Sorbonně) tak jednoho studenta, na kterého můžeme být hrdí; takového, který dosáhne solidní znalosti jazyka, literatury a obeznámenosti s českým kulturním prostředím. Bohemistiku jsme, abychom ji na Sorbonně zachránili, museli před deseti lety ,zrušit‘: vtělili jsme ji do středoevropských studií, kde je možné některý středoevropský jazyk, včetně němčiny, kombinovat třeba právě s češtinou. Takových studentů je ročně kolem patnácti.“ Od nynějška je může Xavier Galmiche povzbudit i tím, že cena Premia Bohemica čeká jednou třeba i na ně.

Autor:

Blogera připravil lajdáctvím o nohu, další zranil. Za nehodu dostal podmínku

Premium S podmínkou na pět let odešel od soudu čtyřiačtyřicetiletý Moldavan. V červenci 2019 způsobil na obchvatu Chrudimi...

Přes víkend zemřou všichni z JIP. Sestra vypráví o práci v době covidu

Premium Markéta Svobodová, hlavní sestra z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, stojí spolu s dalšími šesti kolegyněmi z...

Android Auto a CarPlay v každém autě. Poradíme vám, jak na to

Premium Chcete používat oblíbenou navigační aplikaci na displeji v autě místo telefonu? Přečtěte si, jak to udělat a neutratit...

Mohlo by vás zajímat