Zní to neuvěřitelně, uvědomímeli si, že Langovi je pouhých 36 let, ale významnou osobností americké hudební scény je už dvě dekády. Je to ale jednoduché: na nezávislém labelu debutoval ve čtrnácti coby „zázračné“ bluesrockové dítě a hned druhé album Lie To Me, které vydal v šestnácti, vyšlo u velkého vydavatelského koncernu a dosáhlo platinového prodeje.
Z Langa se stala kytarová hvězda, začal jezdit velká turné, na pódiích stál bok po boku se svými dosavadními idoly z řad bluesových i rockových hvězd, B. B. Kingem počínaje a Aerosmith či Rolling Stones konče. Ruku v ruce s tím šly i průvodní jevy hektického života, alkohol a drogy. Po relativně krátkém čase tyto závislosti vystřídal manželstvím a náboženskou konverzí. Do svého projevu přijal prvky křesťanské hudby a za svoji pátou desku Turn Around získal cenu Grammy v kategorii gospel rocku.
Jako ZZ Top
Nové album Signs asi ty, kteří Langovu tvorbu sledují, překvapí. Byť ne nějak zásadně a už vůbec ne v negativním smyslu. Kytarista samozřejmě nikdy nebyl stoprocentně ortodoxním bluesovým interpretem. Přece jen nejde o černého šoféra náklaďáku z Chicaga, ale o mladého bílého kluka ze Severní Dakoty. Mimochodem státu, který má v kontextu USA v podstatě nulovou bluesovou tradici.
  |
Lang do své muziky už od třetího alba Wander This World přijímal vedle blues a rocku i prvky soulu a funky a nebál se – střídmě, tu a tam – ani vysloveně popových poloh. Všechny nahrávky, a pro koncerty to platí dvojnásob, ale vždy kořenil bravurními kytarovými party a i jeho emočně členitý zpěv měl vždy osobitý výraz, daný i hlasovým zabarvením. Už v oněch šestnácti Lang v některých polohách zněl jako životem protřelý bluesman či soulman.
Novinku Signs ovšem otevírá poměrně netypická skladba Make It Move, jakoby v obýváku nahraná písnička s gospelovou stavbou a sborem. Kromě rytmické akustické kytary tu zní i silně zkreslená kytara elektrická – a není to naposledy. V některých písních jako by se Jonny Lang inspiroval u Billyho Gibbonse ze ZZ Top, tak ostrá a jedovatá je jeho kytara v písničkách Snakes nebo Wisdom.
Druhým překvapením alba je, že rozhodně nezní na první poslech jako deska kytarového virtuoza, kterým Lang bezesporu je. Rozhodně z nahrávek neční žádná sáhodlouhá kytarová sóla, a když už, jsou ve stopáži i výrazu velmi umírněná. Jako třeba v pěkné baladě Bring Me Back Home. Lang rozhodně svým kytarovým mistrovstvím „neunavuje“, má je pod kontrolou.
Pro staré fanoušky
Je zřejmé, že albem Signs se Jonny Lang ve spolupráci s producenty Drewem Ramseym a Shannonem Sandersem(kteří se s ním mimochodem podíleli už na zmíněné, cenou Grammy oceněné desce Turn Around) rozhodl oslovit poněkud širší publikum. V některých písničkách se to jeví jako dobrý nápad, třeba ve zvukově moderně pojaté rockové skladbě Bitter End nebo ve stylovém funky What You’re Made Of.
Naopak obejít by se jistě dalo bez songu Last Man Standing, jehož refrén zní jak od nakadeřených „osmdesátkových“ poprockových kapel, a závěrečného cajdáku Singing Songs. To jsou ale výjimky. Staré fanoušky Lang nepochybně potěší typickými bluesrockovými čísly Signs či Into the Light. A nepochybně také velkým turné, jehož evropská část je připravena na podzim. V jeho rámci zavítá Lang poprvé do ČR: 13. 11. do Prahy a 16. 11. do Šumperka.
