Jsme spjati s přírodou

LN Zajímá mě příběh, jak jste se dali dohromady s Please the Trees. Kdy ten nápad vznikl?

S kapelou Some Other Place jsem se potkal před asi třemi lety na festivale Mezi ploty. Hráli jsme jen chvilku po sobě, s údivem sledovali vzájemně svá vystoupení a prakticky okamžitě potom jsme se dohodli, že bychom mohli zkusit něco spolu. Some Other Place jsou post-rocková, instrumentální kapela, na hudební české scéně dost neobvyklá a svým způsobem unikátní. Já jsem v té době neměl žádnou kapelu, úplně jsem rezignoval po všech zkušenostech a nepochopeních na hledání spoluhráčů, takže naše spolupráce vznikla velmi spontánně a přirozeně.

LN Kluci jsou z Tábora, ty žiješ v Praze, nemáte problém se zkouškami nebo třeba nedostatkem času?

Dohodli jsme se, že si zkusím udělat zpěvy na některé ze skladeb z desky Some Other Place - … to be continued a že pak přijedu a uvidíme. Než k tomu ale došlo, Some Other Place měli vystoupení v pražském klubu 007 před chicáckými Dianogah, kde jsme vlastně společnou první zkoušku vystřihli na živo. Tak nás to strhlo, že mi to prostě nedalo do Tábora nezačít dojíždět a od té doby se moje výlety tam jen zintenzivňovali. V momentu, kdy jsme začali psát společně skladby jsme logicky museli vymyslet nový název pro kapelu abychom ji oddělili od našich projektů ať už Some Other Place nebo mého, selFbrush.

Nevídali jsme se tak často, to je pravda, vlastně jedna z prvních a rovnou veřejných zkoušek proběhla naostro na pražské Sedmičce, kde jsme hráli před Diagonah. Myslím, že jsme měli i docela úspěch. Spolupracuje se nám bezvadně, nemáme s tím žádný problém. Vloni jsme hráli třeba na holandském festivalu Eurosonic, Colours of Ostrava nebo Music in the Park, společné hraní nás baví, do koncertů se to promítá.

LN Přesto, nekříží se ti plány selFbrush a Please the Trees? Vloni si se svým projektem vydal debut Three Names a i jsi hodně sólově koncertoval, jak u nás, tak v zahraničí. Nebojíš se, že to nebudeš stíhat?

Abych byl úplně upřímný, tak s Please the Trees se mi splnil sen. Všechen svůj čas mám zasvěcený muzice, takže se teď pohybuji ve dvou projektech, které mě baví a v kterých se realizuji. Nemám strach, že bych jeden kvůli druhému omezoval.

LN I v Paláci Akropolis budete mít hosty, navíc na desce se podílela řada osobností. Třeba artwork desky je zejména zajímavý a vydařený. Mohl bys říct něco víc o hostech Lion Prayer?

Obal desky je dílem slovenská výtvarnice, umělkyně Laďi Gažiové - měla přitom naprosto volnou ruku a obalem vyjádřila svůj dojem z naší hudby. Pomáhala ji přitom malířka Anežka Hošková z AM180 Collective. S obalem jsme všichni nad míru spokojeni. Nejzásadnější osobou na desce, která nám nejvíce pomohla, je basista skupiny Sunshine Michal Šťastný alias Amák, který nejenže s námi celou desku nahrál ale i ji s námi společně produkoval, postaral se o mix a svou osobou zaštítil. Nahrávání proběhlo naživo ve dvou nočních session, a to 25. listopadu 2006 a 7. března 2007 v improvizovaném studiu Airhead v Praze, ještě za asistence Patrika Kučery z post-rockové skupiny Cé (kteří před námi vystoupí v Akropoli). O konečný mastering alba se postaral Štěpán Škoch ze studia Manon Record. Desku jsme definitivně dodělali na konci loňského léta. Amák s námi také natočil zatím první videoklip k písni I'm Afraid of You.

Na desce v roli sboristek hostují herečky Lenka Krobotová, Anna Geislerová a americká zpěvačka a houslistka Bethany Lacktorin, která je mi i současnou partnerkou v selFbrush.

Nesnažil jsem se hledat nějaké profesionální zpěvačky nebo sbory, šlo mi hlavně o to, aby to bylo co nejpřirozenější, autentické, abychom natočili desku s lidmi, kteří jsou nám nejbližší. Na banjo, na které jsem docela vysazený, ještě na desce hostuje Jiří Panschab.
 

LN Deska vyšla na konci prosince na malém vydavatelství Absent Hour, proč právě tady?

Label Absent Hour Records jsme zakládali s Pavlem Ovesným. Šlo mi hlavně o to, vytvořit zázemí pro své nahrávky a chtěl jsem mít také nad tím, co se s nimi děje, kontrolu. Žádné z českých vydavatelství mě nezaujalo natolik, abych měl pocit, že tady chci vydávat. Záleží mi na tom, v jaké společnosti moje desky vychází. Iluze typu, že když deska nevyjde u velkého vydavatelství, tak že se nedostane k lidem, už dávno nemám. Naopak. Myslím si, že se vztah mezi posluchačem a hudebníkem stává víc a víc intimní, osobní a že desky jako takové už téměř nikdo nechodí hledat do obchodů ale že si je posluchači kupují na základě osobní zkušenosti. To samozřejmě znamená hrát více živě s čímž my, já, nemáme žádný problém. Je to náš přirozený způsob života. U vydavatelství Absent Hour Records vyšla zatím deska selFbrush – Three Names, singl Please The Trees – Wrong Along / Red Sky a debut písničkáře Lopsided.

LN A jaké jsou plány s Absent Hour?

Od desky Please the Trees se o label starám prakticky sám. Popravdě řečeno nemám žádné plány udělat z toho větší podnik. Pochopitelně bych tam rád i nadále vydával svoje nahrávky a třeba někoho dalšího, kdo mě zaujme a budou-li na to prostředky. Vlastně mi vyhovuje  tenhle malý, "rodinný" status vydavatelství. Všechny nahrávky vychází jen v limitovaných edicích, snažím se o originální zpracování. Aby desky byly svým způsobem artefakty, potěšení nejen pro ucho ale i oko.

LN Co vlastně vyjadřuje název Please the Trees?

Ve volné překladu to znamená "potěšit stromy" a odráží to náš přístup k hudbě, spojení s přírodou, vliv těchto motivů.

LN Zpíváš anglicky. Máte ambice prosadit se v zahraničí?

Určitě. Je to svým způsobem priorita. Snažím se všechno co dělám, tedy především hudebně, svou práci, vystavovat širšímu publiku. Česká hudební scéně trpí spousty klišé a má svoje omezení. Na zahraničním trhu je mnoho vydavatelství, ke kterým chovám sympatie, je mi blízký třeba katalog Too Pure, Drag City, Jagjaguwar nebo Secretly Canadian.

LN Kde bereš inspiraci ke svým textům?

Všude. V osobním životě. Baví mě psát o vztazích. O jejich intenzitě. Nejen těch lidských ale i třeba těch v přírodě atd.

LN Máte nějaké konkrétní kapely, jejichž přístup je vám blízký, nebo nějaké interprety, kteří vás inspirují v tvorbě?

Hudebně mě, nás inspirují umělci, kapely, nekompromisní, výrazné, experimentující, hledající. Pokud bych měl zmínit jména, tak to budou určitě Wilco, Sonic Youth. Ze všeho se dá čerpat. Čím více toho člověk zná a čím má širší přehled, rozhled, tím lépe.

LN Jaký byl loňský hudební rok tvýma očima?

Loňský rok, stejně tak jako každý nový byl velmi bohatý na hudební události. Nevím, co z toho množství vypíchnout. Koncert Joanny Newsom, kterou jsme viděl v Praze a dvakrát v Anglii? Animal Collective, Sparklehorse ve Vídni? Nebo Woven Hand v Praze? Nevím. Asi největším zážitkem byl pro mě festival All Tomorrow´s Parties v Anglii. Z loňských desek Panda Bear – Person Pitch? Příjemně mě překvapil projekt Nicka Cavea Grinderman. Hodně si tím u mě polepšil. Na živo to bylo famózní. Deska roku? Vlastně jednoznačně Wilco – Sky Blue Sky!