Lidovky.cz: Do Prahy jste se přestěhovala z Velké Británie v roce 2018. Jaká byla v té době vaše představa o výtvarném provozu v České republice?
Tehdy jsem již několik let pracovala v Tate Modern v Londýně v kurátorském týmu, který řídí akvizice moderního a současného umění ze střední a východní Evropy. Věděla jsem tedy, že česká scéna má fascinující historii a že zde vzniká mimořádné umění. A ráda bych zmínila, že už během působení v Tate se mi podařilo zařadit do tamější sbírky díla Běly Kolářové a Viktora Pivovarova.
Stále více jsem si však uvědomovala nepříjemnou skutečnost, že umění střední a východní Evropy bylo v Londýně a dalších západoevropských metropolích prezentováno především prostřednictvím příběhu sovětské okupace a jejích následků, až se zdálo, že neexistuje velká podpora toho, aby umělecké scény daných zemí hovořily samy za sebe. Právě to mě motivovalo k hledání příležitosti, jak využít své zkušenosti k vytvoření mostu mezi těmito scénami napříč Evropou.
