Knihu Burití vydal Torst, Dufková ji překládala z portugalštiny. Joao Guimaraes Rosa (1908 až 1967) je prozaik, jehož dílo podle pořadatelů zaujímá v brazilské literatuře ojedinělé místo díky charakteristické ideové mnohovrstevnatosti, filozoficko-náboženské hloubce a bohatému využití výrazových možností jazyka.
Čeští čtenáři mají k dispozici více jeho děl, z nich vyniká zejména román s napínavým příběhem Velká divočina: stezky. Burití sice také vypráví příběh o lásce jako hnací síle lidského růstu, je to však příběh křehký a prostý náhlých dějových zvratů, vystavěný na "jemné symfonii pocitů, smyslů a nálad, na souznění slova s tichem".
Nevyřčenost a neukončenost
Burití je brazilské jméno palmy zvané česky pašáchol vinný, jejíž ztepilý kmen se stal emblémem statku U dobré palmy burití neboli Buritiště, kam je kniha zasazena. Základními rysy autorova jazyka, jehož prostřednictvím před čtenářem postupně vyvstává obraz jihoamerického venkova, jsou nevyřčenost a neukončenost. Nabízejí široký prostor fantazii a umožňují zkoumat možné významy a dobírat se nejrůznějších interpretací.
Překladatelka stála před náročným úkolem: nekonečným bojem o přiblížení se bohatosti původního sdělení za cenu co nejmenších ztrát, uvádějí pořadatelé ceny. Nejenže se musela vyrovnat s nástrahami specifických reálií a mnohdy vytvářet vlastní názvosloví, ale především musela dbát o uchování velkého množství filozofických a náboženských konotací, odkazů a skrytých významů. Vlasta Dufková je zkušená překladatelka z francouzštiny a portugalštiny. Překlad knihy, za nějž dnes dostala cenu, je podle poroty jazykově bohatý a vynalézavý, mnohovrstevnatý a přitom čtivý text stírající namnoze hranice mezi prózou a poezií.
