Pátek 31. března 2023, svátek má Kvido
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Jak stárneš, zraješ. Dojde ti, že svět není jenom tvoje podělaná bublina, říká americká zpěvačka K.Flay

Kultura

  5:00
PRAHA, LOS ANGELES - Holkokluk s hlasem milého dítěte. Představitelka hudební generace, která si neláme hlavu se žánry. V Praze hrála americká zpěvačka K.Flay po boku Imagine Dragons a čerstvě vyprodala klub Rock Café. Sál zaplnila po strop nejen lidmi, ale i autentickou energií holky v těžkých botách, která ví, co chce. Serveru Lidovky.cz se svěřila, proč je dobré vystřízlivět, cestovat, dbát na kvalitní vztahy, ale třeba i jak si zlomila v Paříži nos. Vyprávěla to s nohama na gauči, těsně u diktafonu. Jako doma.

K.Flay před koncertem v Rock Café. Svá, uvolněná a nad věcí. foto: K.Flay

Lidovky.cz: Jako dítě, nebo mladá slečna, psala jste si deník?
Ne, jsem v tom strašná, nedokázala jsem ho psát pravidelně.

Lidovky.cz: Ale na vašem YouTube kanále je kromě hudby dost osobních věcí, podcasty, videa z tour. Jak se to stalo? Sdílení tolik osobního obsahu s celým světem?
Největší lekcí, kterou mi cesty s kapelou daly, je, že upřímnost a zranitelnost jsou tvé nejsilnější stránky. A když můžeš tyhle svaly posilovat, je to zdravé pro tebe i ostatní. Moje práce je se vyjádřit, být expresivní. Snažím se brát různé příležitosti, jak to dělat. Jestli to pomůže jednomu člověku? Tak to tomu dává váhu. Jako umělec můžu říct cokoli chci, takový můj brácha jako právník tohle privilegium nemá.

K. Flay foto pro album Solutions. Nejveselejší v její kariéře.
Časy, kdy K.Flay měla chuť nadávat na život.

Lidovky.cz: Opravdu v tom působíte přirozeně, ale mě to zároveň nutí se ptát - nedělá ta holka tohle všechno v době sociálních médií a všeobecného sdílení všeho, protože cítí, že musí?
Občas cítím tlak něco vypostovat, což je „pruda“, občas chci být offline. Ale je to součást mojí práce. Můj přístup je nebrat sociální média moc vážně a dělat je vtipně a upřímně.

Lidovky.cz: Což se daří. Poslední dobou je z vás cítit zodpovědný přístup k životu.
Má to co dělat s mým duševním zdravím, s jeho udržením. Už to bude rok, co hraju všechny koncerty naprosto střízlivá.

Lidovky.cz: Předtím jste před koncerty pila?
Ne že bych byla namol, ale dávali jsme si pár piv. Ale teď ke koncertům přistupuji tak, že chci lidem něco dát, ne od nich nějakou energii dostat. Dřív jsem chtěla dostat energii a potlesk. To není ale zrovna produktivní přístup ke koncertům, protože pak ztratíš kontrolu nad tím, co se bude dít. Já můžu kontrolovat sebe, to co dávám, svojí energii. Dívám se lidem do očí, napojuji se na ně? Je to na mně. A na to musíte mít v hlavě jasno.

Lidovky.cz: Co budete dělat po pražském koncertě?
Teď máme pět koncertů v řadě, ale poslední zastávku máme ve Frankfurtu a samozřejmě, že tam zajdeme s crew na víc než jedno pivo. Šetřím si noci, kdy pařím, miluju je, ale je potřeba mít balanc. Není to party, když se paří každou noc. Mám misi, a té chci dosáhnout.

Lidovky.cz: Ve videoklipu k písni Not in California plavete v bazénu plném plastu, jako byste se snažila upozornit na ekologické problémy naší planety…
Na milion procent!

Tvrdí o sobě, že....

Nikdy nebyla “součástí scény”. Život jí naučil, že dělat co se od ní očekává, se nevyplácí. Což si ověřila i na předávání cen Grammy, kam přišla kvůli svému nominovanému albu Every Where Is Some Where (2018) a písni Blood in the Cut. Necítila se tam jako ryba ve vodě, a rozhodla se to brát jako zkušenost z jiného světa.

Vyhlídly si jí velké hudební osobnosti. Mike Shinoda se jí ozval, když psal písničku pro Linkin Park, jestli mu nezahostuje. U Dana Reynoldse z Imagine Dragons tvořila doma hudbu a zná se s jeho rodinou. “S Robertem DeLongem jsme v Los Angeles sousedi. Pozvala jsem ho k sobě na privát, kde jsme se docela opili, a další den spolu napsali tu píseň.” vzpomíná na další své hudební přátelství K. Flay.

Hudba ani sexualita by podle ní neměly mít škatulky. Kvalitní a plnohodnotné vztahy jsou pro ní (nejen) v hudebním průmyslu klíčové. Svou crew považuje za své přátele.

Jak by charaktierizovala svou hudbu? “Začala jsem s indie rapem, pak jsem přešla do alternativního rocku, a teď dělám alternativní pop? Hlavně s poslední deskou? Ale většinou říkám prostě: Přijďte na můj koncert a uvidíte, co dělám.”

Během své tour k aktuálnímu albu Solutions (2019) se koncertně dočkala doposud největšího publika ve Státech i Evropě.

Lidovky.cz: Takže jste opravdu zodpovědná osoba.
Jak stárneš, zraješ, tak se začneš dívat na svět jinak, bez pozornosti na své ego. To je dobrá věc na stárnutí, na třicítce. Dojde ti, že svět není jenom tvoje podělaná bublina, ale něco většího. A cestování ze mě udělalo soucitnou, nesoudící, otevřenou osobnost. V každém státě nebo městě můžete být někým jiným. V USA, ale což teprve v Praze se vší tou historií okolo! Je tu milion dramatických záležitostí z historie, které vás ovlivňují stejně jako prostá touha najít lásku a mít dobrou práci… Přijde mi, že teď ve světě tolik chybí soucit a snaha vytvářet něco skvělého spolu. Koncerty takové jsou, společně s crew, lidmi, barmany, všichni dohromady tvoříme mezinárodní a skvělý večer plný sdílení. A budem-li to moct dělat ve větším? Já jsem pro!

Lidovky.cz: Ale co se stalo s vaším nosem? Zlomený není obvykle výsledek zodpovědnosti.
Jenže já jsem zrovna šla běhat, takže jsem se chystala být zodpovědná. (Smích.) Uklouzla jsem v Paříži, když jsem běžela na autobus pro ponožky. V 11 dopoledne. A praštila jsem se o lešení, které mě odmrštilo na protější zábradlí. A to mi zlomilo nos. Přesněji rozdrtilo, takže nesmím dnes spadnout, nebo bude zle.

Lidovky.cz: Nemůžu se nezeptat na osamění, které jste zmínila v jednom svém podcastu. Vaše přítelkyně je kytaristka, není možné, abyste cestovaly spolu?
Potřebujeme si zachovat nezávislost a autonomii. Právě proto, že jsme obě muzikantky a naše světy jsou beztak už dost pomíchané.
Ale samota na tour… Probudit se každý den v jiném městě? To už je pak jedno, kdo vedle tebe leží. Tak jako tak se cítíš trochu dezorientovaná.

Lidovky.cz: Možná proto lidi na tour tolik paří.
Je to obrovský důvod, proč lidí na tour pijí.

Lidovky.cz: Vaše poslední nahrávka je šťastnější než ty předchozí. Vrátí se někdy ironická, naštvaná K.Flay, která zpívala věci jako “F*ck my life”?
Myslím, že se zase naštvu. Je to jako kyvadlo. Ta deska před Solutions byla napsaná v čase, kdy jsem byla v blbým vztahu, byla jsem fakt naštvaná na svět. „FML“ přišlo těsně před tím. Byla jsem dost úzkostná, na dně, tři roky na šňůře… Ale teď jsem se zamilovala, poslouchala pozitivní hudbu, usadila jsem se v Los Angeles, udělala dost věcí, které byly dobré pro moje tělo i duši.
Jenže zprávy ze světa se mezitím zhoršily. A teď mě věci začínají zase štvát.

Lidovky.cz: Vždyť je teprv listopad a desku jste vydala v červenci!
Neříkám, že udělám politickou nahrávku. Ale jsem občankou Spojených států, cestuji po světě a vidím odpojení od toho, jaké lidí potkávám, co hledají v životě, a co jejich političtí vůdci tvrdí. Trumpové jsou teď všude.

Lidovky.cz: Nechápejte to tak, že nechci, abyste byla šťastná, ale zároveň jsem se bála, abyste nezůstala na obláčku.
Musím umět vyjádřit obojí. Žijeme ve strašidelné době, kdy potkávám skvělé lidi, kteří věří v to, že jsme si všichni rovni a chtějí pečovat o naši zemi a další generace. Ale potřebujeme nové vedení. Když se lidi bojí, tak se svraští do sebe a brání si teritorium, a to je děsivý. Takže, těšte se na novou desku. (Smích.) Protože v tomhle kulturním klima se musí brzo něco stát!

Lidovky.cz: Možná by lidi měli víc cestovat.
Nemůžu souhlasit víc.

Mohlo by vás zajímat