„Kniha je ta nejkrásnější věc na světě. Když tu knihu napsali moudří lidé a vy ji čtete, tak je to stejné, jako kdybyste si s těmito moudrými lidmi povídali,“ pravil, načež první dáma předala dětem Policejní pohádky.
Moudrým člověkem, který tuto knížku sepsal, je ostravský soudce Roman Pokorný a vydalo ji Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje. Nejde ani tak o pohádky, jako o pokus o prevenci závadového chování a o vytvoření kladného vztahu k policii ještě dříve, než děti dospějí do puberty a začnou psát po zdech „ACAB“. Dějem příběhů provází děti policista Honzík a spravedlivý soudce Přemysl, patrně autorovo alter ego. Příběhy mají lákavé názvy jako „Proč cesta není hřiště“ nebo „Jak Magdaléna našla injekční stříkačku a co z toho nakonec bylo“.
KABÁT: Simpsonovi uráží diváky. Apuovi se nikdo nebude smát |
I na webu si lze přečíst ukázku z obzvlášť poučné pohádky „O domečku, který plakal, protože mu někdo pokreslil stěny“, jejímž hrdinou je chlapec Vojta, zdrcený faktem, že nevinnou fasádu roztomilého domku popsali zločinní writeři. „Na sobě měli mikiny, na hlavách kapuce, na zádech batůžky a v rukách igelitové tašky, z nichž vytáhli černé spreje a široké fixy a začali psát a malovat ty divné čmáranice.“ Naštěstí si Vojta vzpomene, že u nich ve škole byli policisté, kteří jim poradili, že mají takové chování hlásit na linku 158. A tak Vojta vezme mobil a pachatele napráší. Policie je sebere a donutí je fasádu zabílit. Konec policejní pohádky.
Dlužno dodat, že Malý Bobeš, kterého prý četla paní Zemanová jako svou první knihu, je proti této brožurce z literárního hlediska zlatý. Z toho praktického samozřejmě nelze dílu moudrého soudce Přemysla upřít jistou hodnotu a aktuálnost: jedna z pohádek nese název „O Martínkovi, Elišce a tuze divném člověku, který byl milý“.
  |
