Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kafka píše Šaronovi. To je Blízký východ v DOX

Blízký východ

  14:00
Výstava v pražském centru DOX přináší obrazy konfliktu na Blízkém východě, jeho zdrojů a možných řešení. To, co se nás na první pohled vůbec netýká, lze vnímat jako podrobný model lidské nenávisti a jejích důsledků.

Rekonstrukce masakru izraelských sportovců v Mnichově od Christopha Draegera foto: DOX

Tu situaci známe z knih, článků, dokumentárních i hraných filmů: Skupina palestinských teroristů proniká v roce 1972 do olympijské vesnice v Mnichově a zajímá izraelské sportovce. Ti, kteří se brání, jsou zabiti, zbytek rukojmích zahyne během zpackané osvobozovací akce. Je to už čtyřicet let. A pak najednou v holešovické galerii DOX stojíte v replice pokoje, kde se odehrálo první dějství tohoto dramatu. Působí to, jako kdyby odtud právě odnesli mrtvá těla. Zbyly tu rozházené deky, zmačkané časopisy, špinavý kávovar, krvavé stěny a atmosféra strachu a bezmoci, kterou tu po sobě zadržovaní muži zanechali.

Co bych v jejich situaci dělal já? ptáte se. A dokážu si sám sebe představit i v roli teroristy, jehož přesvědčení dovedlo k podobnému činu? Dílo švýcarského umělce Christopha Draegera se snaží být klinicky akurátní, místnost doplňuje i hraná rekonstrukce toho, co se v ní odehrálo. Není ale tato hra na objektivitu jen jedna velká iluze?

Pohled zevnitř i zvenku

Výstavu Middle East Europe připravily kurátorky Tamara Moyzes se Zuzanou Štefkovou a zařadili do ní nejen palestinské a izraelské umělce, ale i tvůrce z Evropy, včetně umělců z České republiky a Slovenska. Napětí tak vzniká nejenom mezi pohledy z různých stran konfliktu, ale i mezi tvorbou těch, kteří v něm přímo žijí, a těch, kdo ho vnímají jen prostřednictvím médií.

I tak je pozoruhodné, jak se základní princip většiny děl vlastně neustále opakuje. Umělci s větší či menší originalitou prezentují širokou škálu rasové, náboženské, civilizační i ekonomické nesnášenlivosti a vzájemných útoků. Projevy antisemitismu i antiislamismu si jsou však pozoruhodně podobné. Jako by stačilo lidi rozdělit na my a oni a vše pak pokračuje podle podobné šablony.

Instalace německého autora Volkera Märze

Obě strany věnují konfliktu obtížně představitelné množství úsilí a obětí. Na české diváky, žijící poslední dvě desetiletí v relativním klidu, může tato intenzita působit až nepochopitelně, nebo dokonce nepravděpodobně. Což je iluze, kterou může snadno rozptýlit jen zdánlivě nepatrná změna stávajících politických poměrů.

Varšavský kibuc

Celá desetiletí válek v Izraeli zdeformovaly generace jeho obyvatel. Dobře to ilustrují fascinující filmy Ruti Sely a Maayana Amira. S kamerou se vydávají do prostředí izraelské SM komunity a ukazují, jak se všeobecná militarizace promítla i do této subkultury. Nebo je snad izraelská armáda ideálním inkubátorem k rozvinutí všeobecných sadomasochistických tendencí?

Zprostředkovanější, i když o nic méně působivou reflexi současného Blízkého východu předvádí německý umělec Volker März a jeho obří cyklus Kafka v Izraeli. Ve světě tohoto umělce Franz Kafka nezemřel na počátku 20. let, ale dodnes žije v Izraeli, kde spolu se svou opicí komentuje místní život a politiku. Drobné, ale o to početnější sochy groteskního Kafky v doprovodu škodolibého primáta navštěvují různá místa židovského státu a v DOX tvoří celý dav vznášející se uprostřed galerie.

Middle East Europe

DOX, Praha
do 20. 4. 2012

Jak vůbec přistupovat k realitě, která se zdá být poklidným evropským poměrům tolik vzdálená? Nepochybně účinnou strategii zvolila izraelská umělkyně Yael Bartana. Patetickou filmovou formou vypráví příběh smyšleného exodu Židů z Izraele zpět do Polska, své staré domoviny. Jejich návratem je Polsko konečně kompletní. Mladí uvědomělí Židé, připomínající entuziastické budovatele komunismu nebo třetí říše, staví v současné Varšavě kibuc. Kolemjdoucí na něj nevěřícně zírají, zvláště když ze všeho nejvíc připomíná pevnost, nebo dokonce koncentrační tábor. Je antisemitismus skutečně minulostí, která nemá se současnou Evropou nic společného?

I dobrého moc škodí

Yael Bartana nebo Ruti Sela patří nejen k mezinárodně známým umělkyním, ale přímo hvězdám současného umění. Pro ty, kdo na jejich práce již nenarazili na některé mezinárodní výstavě, je Middle East Europe skvělou příležitostí, jak tento handicap napravit. Výstava jako celek je ovšem přetížena množstvím děl, jejichž poselství je často podobné nebo očekávatelné. Z někdy až vyčerpávající přehlídky děl, které se konfliktem na Blízkém východě zabývají, pak o to víc vystupují přístupy, které zavedené stereotypy nějak překračují.

Stereotypy mohou být nebezpečné nejen pro umění. České prostředí je tradičně zahleděné do vlastních problémů a sebedramatičtější světové konflikty se ho dotýkají jen zprostředkovaně. Ovšem svět je jen jeden a nenávist se v němprojevuje zvláště uniformním způsobem. Zdálo by se, že je snadné poučit se. Ovšem jen do okamžiku, než se nenávist začne dotýkat nás samých a zatemní nám mozek.

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč