LN Nazpíval jste stovky koled, vaše koncerty se staly součástí vánočního televizního programu. A to nejen letos nebo posledních pár let, ale ještě před revolucí, dokonce vaše dodnes nejprodávanější vánoční album vyšlo v podivném roce 1969 ...
Byl jsem před rokem 68 na půl roku na angažmá v zahraničí, a když jsem se pak vrátil před svátky domů, měl jsem pocit, že je tady tma. Vánoce se tu veřejně moc neoslavovaly. Lidé se s nimi zavírali doma, a kdo chtěl opravdu nasát atmosféru, tak šel na půlnoční. Měl jsem to štěstí, že jsem se se svými vánočními koncerty stal tichým poslem vánočního rituálu. Byl jsem na to hrdý, byla to jakási vsunutá diverze, přiznání Vánoc.
LN Stejně je zvláštní, že jste si vybral rok 1969 pro první velké vánoční album.
Měl jsem tehdy smlouvu s německým Polydorem (viz článek níže) a rozhodnutí o albu padlo už v roce 1968. Nahrávalo se to sice o rok později, ale myslím, že i když to byl problematický rok a my jsme natáčeli v kostele vánoční hudbu, tak už se to nedalo zastavit. Už jsem byl v té době populární, takže se do mě nemohli pustit jako do nějakého méně známého člověka.
Mohli jsme tedy vydávat, ale nesměli jsme na to album upozorňovat, ale lidé si tu desku stejně našli. Myslím, že pro ně znamenala útěchu. Člověku nebylo dobře z toho všeho kolem, řekl si modlitbu (většina skladeb z desky jsou zhudebněné latinské křesťanské chorály) a tím se uzavřel do svého světa. Ani nemusel být věřící.
„Doma koledy nezpívám, jen když strojím stromeček nebo když si to zasloužím - pak si pár koled dopřeju za odměnu“
LN Vy jste vůbec měl štěstí na symboliku - spojení vánočních skladeb s politickou situací. Třeba píseň Dny zázraků a přání z roku 1989. Když jste připravovali vánoční nahrávku, to už jste věděli, že bude revoluce?
Řeknu to tak, že písně mají vždycky přijít na správné místo ve správném čase. Musí naladit na stejnou frekvenci pocitů. Někdy se to podaří a někdy ne. Skladba Můj bratr Jan přišla na desáté výročí Palacha. Ale je jasné, že když dávám dohromady tříhodinový koncert, tak ne každá skladba má svůj význam.
LN Za pár dnů bude nový rok. Rok nových voleb. Budete letos někoho podporovat?
Volit budu, ale podporovat ne.
LN Proč?
Protože se to vždycky obrátí proti tomu, kdo tam (na zábavách politických stran pro voliče) vystupuje. Vypadá to, jako že se tam ti umělci nechali koupit. Ne jejich hudba, ale oni osobně. Tak to ale není. Vezměte si staré umělce. Vždycky pro někoho pracovali. Pro církev, pro vévody, krále nebo pro bohaté mecenáše. Medicejští, kteří byli tehdy velmi politicky aktivní a dostali se až do sporu s Vatikánem, si objednávali sochy a hrobky od nejpřednějších italských umělců. Kdyby jich nebylo, tak nemáme neuvěřitelné poklady. A my to dneska nebereme tak, že to byla politika. Bereme to jako přehlídku práce génia. Dokonce i Leonardo da Vinci se tehdy chlubil plejádou mocnářů, pro které pracoval. Říkal - nezáleží na tom, pro koho, ale co dělám. A naši novináři umělce kritizují za to, že ho vyznamenal Husák. Ale ano, protože to byla éra Husáka. Mě si pak pozval pan Klaus, pak pan Gross chtěl, abych přišel zazpívat. Dost těžko to můžu odmítnout, jako profesionální zpěvák mám společenskou váhu. Něco jiného by bylo, kdybych tam vykřikoval hesla a začal dělat nábor.
LN Myslím, že politice se v Česku nevyhne ani umělec, ale to je téma opravdu asi až na dobu, kdy začnou předvolební kampaně. Zpívání na objednávku mi připomnělo jinou věc, vaše angažmá v Las Vegas, o kterém jste mluvil na začátku. Je pravda, že jste tehdy zpíval v kasinu?
Ne v kasinu, ale v showroom v hotelu. Měl jsem tehdy dost velkou odvahu. Vystupovat v Las Vegas to byla nějaká pocta. V té době jsem obdivoval nahrávky Live from Las Vegas (Živě z Las Vegas) od nejlepších amerických umělců Franka Sinatry, Diany Rossové, Deana Martina a dalších. A najednou jsem se objevil mezi nimi, v takové konkurenci. Producent vymyslel reklamu -Karel Gott, the Greatest European Star. Zdálo se mi to přehnané. Já ale nejsem největší evropská hvězda, vysvětloval jsem producentovi. To nevadí, o to se nestarej, odpověděl mi, tady v Americe je všechno největší. Publikum tvořily hlavně partnerky hráčů, kteří trávili většinu svého času v kasinech. Přišly se na mě podívat jako na atrakci z komunistické země - přímo zpoza železné opony, jak říkal uvaděč. Ale pak když se ten hlas předvedl, aplaudovaly a křičely, že mě milují. Nakonec jsem přestal proti té trochu podivné propagaci protestovat.
LN Vám musí být asi hrozně těžké dávat vánoční dárky. Člověka by napadlo přivést vám třeba raritní nahrávky z Ameriky, ale to už tím pádem všechno máte...
To máte pravdu. Ale jsou lidé, kteří mě přesto dokážou překvapit. Třeba Karel Štědrý, se kterým jsme kamarádi už víc než čtyřicet let, dokáže najít takové rarity, o kterých ví, že je mám rád a že je nemám. Tak to je potom trefa. Ale vymýšlet něco takového pokaždé je těžké. Takže jsme se s přáteli dohodli, že si bude lepší dárky nedávat. Řekli jsme si, že nejlepším dárkem bude, když se sejdeme, popovídáme si, otevřou se dobrá vína a budeme ochutnávat různé lahůdky.
LN Lahůdky připravujete sám?
Ne to ne. Třeba většinu cukroví dostávám od přátel. Ne, že by to bylo nutné, Ivanka to dokáže taky, ale lidé si zvykli nosit mi cukroví, když si mysleli, že jsem tady sám a smutný. Bylo to od nich hezké, i když tady nikdy smutno nebylo.
LN Říká se, že když je člověk slavný, že bývá dost sám. Už jen proto, že nemá na své přátele čas.
Musím si to tak pěstovat a zařídit, abych měl na ně čas. Nesmí se stát, že bych najednou zůstal v nějaké ulitě sám - v popularitě vysoko a kolem mě nic. Mezi přáteli nacházím inspiraci. Ale my se scházíme a budeme se scházet. To pro mě znamenají Vánoce.
LN A jak vypadají vaše svátky. Zpíváte koledy, dodržujete nějaké tradice?
Doma koledy nezpívám, jen když strojím stromeček nebo když si to zasloužím - pak si pár koled dopřeju za odměnu. Jinak jsem raději, když někdo jiný o Vánocích zpívá pro mě. Takže posloucháme hudbu a pouštíme si filmy.
LN Co si pouštíte? Třeba někoho jako je Bergmann?
Bergmann... I když se mi líbí, to by byly deprimující svátky. Něco, co mi způsobí dobrou náladu.
LN A co vám působí dobrou náladu?
Naposledy Mrtvá nevěsta Tima Burtona. To bylo tak krásný, že se nám to zdálo krátký. Bylo to dokonalý a přitom roztomilý, chytrý.
„Začnu si dělat plány, těšit se, nechat si gratulovat až ve chvíli, kdy se narodí zdravé dítě. A bude mi opravdu jedno, jestli to bude chlapeček, nebo holčička.“
LN Ale to je svým způsobem také dost temný film.
Je, protože je to založené na staré ruské pověsti. Je to miloučké, i k zasmání, ale je tam zároveň ten smutek, hloubka a filozofie.
LN Na Štědrý večer bude televize vysílat váš koncert. Podíváte se?
Dívám se jen tehdy, když nejsem při sestřihu pořadu. Jelikož věřím režisérovi pořadu Františku Polákovi a do střižny jsem nešel, tak se letos podívám. Bylo to moc práce, ale myslím, že se to povedlo. Jako hosta jsem si pozval vynikajícího imitátora Vláďu Hrona, se kterým máme živý výstup. Ten by měl působit tak, jako že se jen tak bavíme o různých zpěvácích - ne že je to připravená show. (Imitace je i Gottův koníček. Když se domlouváme o focení u vánočního stromu na Staroměstském náměstí, vzpomeneme si na to, jak předloni spadl na jednoho z turistů. Karel Gott věrně vystřihne dva dělníky, kteří strom ukotvují a vzájemně se ujišťují: „Ty hele, co myslíš? To bude dobrý...“ Pozn. red.)
LN Překvapilo mě, že se čas od času objevujete v různých zábavných pořadech. Třeba Novotách Petra Novotného.
Ať už se ten pořad někomu líbí, nebo nelíbí, já můžu říct, že jsem byl s naší spoluprácí velmi spokojený. To byla skvělá čísla - Laurel a Hardy, Marfuša a Mrazík nebo Tři tenoři.
LN Tři tenoři?
Zpívali jsme Rosu na kolejích -přímo s autorem Wabi Daňkem -představoval Dominga, kterému typově odpovídá. Já zase Carrerase -vlasy ulízané. Petr Novotný si tu svoji postavu nechal ještě víc obalit a přikolébal se na scénu jako Pavarotti. Ohromný. Víte, humor se musí umět vypointovat. Nejhorší je, když někdo tlačí tak dlouho, než si nakonec nějaký ten smích vynutí. Geniálním komikem je třeba Mirek Donutil nebo Marek Eben. Nehne brvou, tváří se jako vzdělaný, přemýšlivý člověk, a pak řekne obrovskou srandu a vůbec se u toho neodbourá. Takový humor rád sleduju.
LN O vánočních svátcích bude televize vysílat ještě jeden pořad o vás - dokument Mezičas...
Myslím, že to patří ke každému zpěváku, o kterého je zájem. A míval jsem to rád, záběry zpoza zákulisí Elvise Presleyeho nebo Franka Sinatry. Tým dokumentaristů mě během roku doprovázel a natáčel momenty z šatny nebo ze zkoušky na turné, to, co bývá viděno málokdy.
LN Jaký jste vůbec měl rok?
Dá se říct, že mimořádně plodný.
LN Varoval jste mě, že o miminku se bavit nechcete. Proč? Je to přirozená věc a věřím, že vám spousta lidí fandí.
Je to moje soukromí a je v tom i určitá pověrčivost. Začnu si dělat plány, těšit se, nechat si gratulovat až ve chvíli, kdy se narodí zdravé dítě. A bude mi opravdu jedno, jestli to bude chlapeček, nebo holčička.
LN Možná je to o to víc zajímavé, že máte svůj řád, rád pořádek, nejste zvyklý žít s dítětem v jednom domě.
Ano, bude to jiné otcovství, než jsem doposud zažil. Budu s ním žít pod jednou střechou, budu ho znát od narození, věnovat se mu, snažit se ho přivést na nějakou zálibu. A není to o přísnosti nebo vynucování. Otec ze mně chtěl mít elektrotechnika a nosil pořád o tom domů knihy a materiály. Na mě to ale nezabíralo, jen ve mě vytvořil nechuť a žil jsem jen muzikou a malováním. Kdybych chtěl mít syna elektrotechnikem, tak bych tam ty materiály položil a nemluvil bych o nich. Pořád by se mu pletly do cesty, ale vůbec bych na něj netlačil.
LN A kdybyste chtěl mít dítě hudebníkem?
Kdybych chtěl, aby bylo třeba kytaristou, tak ta kytara bude stát někde v koutě. Já sám bych si na ni občas zahrál a zase ji tam odložil. Vůbec bych o ní nemluvil. A když už by se mě na ni zeptalo, tak bych řekl: „To víš, je to nejkrásnější nástroj. Ty struny, jak to dřevo rozezní... Ale je to těžký, raději se to ani nechtěj učit.“ Tak to podle mě funguje. Proto bylo u nás tehdy tolik skupin - jakýchkoliv -bigbeatových, country... Dokonce vznikaly celé průzkumy, ministerstva kultury myslím, jak je to možné, že taková malá země má tolik orchestrů a zpěváků.
LN Bylo to zakázané...
Ne úplně, taková poloprohibice. Šlo to, ale ne úplně. Kapely hrály rokenrol na čajích ve Slovanském domě nebo na Střeláku. Už nám to směli zahrát, my jsme směli u toho tancovat, ale nesměli jsme tancovat excentricky, takový ten poloakrobatický rokenrol, kdy všechno musí být přesné - uděláte chybu a letíte na zem. Já jsem tehdy ještě nezpíval, ale o to víc jsem tancoval, a čím víc nás pořadatelé vyváděli z parketu, tím víc jsem bodoval. Pro kluky jsem byl dobrej (jseš dobrej vole, imituje) a chtěli mě mezi sebe.
LN Když vezmu v úvahu váš vztah k dynamickému tanci, tak to tedy ten uplynulý rok nebyl moc dobrý vzhledem k operaci kyčle, kterou jste podstoupil.
Naopak. Odhodlat se k operaci kyčle už je sám o sobě dobrý krok. Není to příjemné, ale svoje to splnilo. Začal jsem chodit rovně a už dostávám i choreografie. A potom? Jel jsem na evropské turné se symfonickým orchestrem - od Bruselu až po Moskvu. Úspěch. Pak vyšlo album hitů Karla Svobody, Jdi za štěstím, což bylo vyvrcholením velkého soustředění jak to udělat, aby ty staré hity zněly moderně. Pak skoro měsíční turné v Německu. Vánoční show, která není jenom o tom, přijít do studia a zazpívat, připravovalo se to a zkoušelo hodně dlouho. S Karlem Šípem a Jiřinou Bohdalovou jsme udělali docela pěknou scénku na Silvestra. A mezi tím koncerty, které ani nepočítám. Můžu říct, že jsem měl velmi dobrý rok. Vážně. Bude mi úplně stačit, když ten příští bude taky takový.
|
Karel Gott (66) Úplný seznam jeho koncertů a nahrávek přesahuje rozměr tohoto sloupku - velmi dobře jej zpracoval Gottův dlouholetý spolupracovník Jan Adam, autor stránek www.gott.cz. Není možné se ale nezmínit o posledním CD - Jdi za štěstím, kde Karel Gott představuje tradiční hity Karla Svobody v moderním pojetí. Zatímco fanoušci se zřejmě příští rok dočkají muzea Karla Gotta v Jevanech u Prahy, mistr sám očekává narození svého již třetího potomka - se svou současnou partnerkou Ivanou Macháčkovou. |
