Pondělí 23. května 2022, svátek má Vladimír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kavalír s růží z MET v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

Kultura

  14:30
63. operní panorama – týden od 9. do 14. května. Jako velké finále uvedla Metropolitní opera na závěr letošní desetidílné série přímých přenosů do kin Růžové kavalíra, resp. Kavalíra s růží, jak zní přesnější překlad opery Richarda Strausse (1864-1949) s originálním německým názvem Der Rosenkavalier. Závěrečné inspirace nabízejí vokální koncerty Pražského jara, libereckou premiéru Rigoletta a operní pořady na na ČTart.

Richard Strauss - Kavalír s růží. foto: MET

Loučení nostalgické Maršálky i zamilovaného kavalíra

Metropolitní opera se odhodlala k novému nastudování Straussova Kavalíra s růži, v MET velice oblíbené a často uváděné opery, téměř po padesáti letech. Efektní zlatistou inscenaci Nathaniela Merrilla z roku 1969, kterou jsme mohli vidět v přímých přenosech v roce 2010 (také s Renée Fleming v roli Maršálky), vystřídala po téměř dvou stovkách repríz nová inscenace Roberta Carsena. Vznikla v koprodukci s londýnskou Královskou operou, kde měla premiéru loni v prosinci, s Teatro Colón v Buenos Aires a turínským Teatro Regio. Přenos z MET následoval měsíc po dubnové premiéře z posledního představení letošní série.

„Komedie pro hudbu o třech dějstvích“, jak zní podtitul této Straussovy opery, rozhodně není prvoplánová veselohra, ale rafinovaná a mistrně namíchaná směsice pocitů zkušených žen a mužů, kteří se s nadhledem i nostalgií ohlížejí za svým mládím a snaží se optimalizovat další etapu svého života (Maršálka, Ochs, do jisté míry i Faninal), vedle mladé generace, které se přes první životní karamboly budoucnost jeví v zářivých barvách (Oktavián, Sofie). Strauss a jeho libretista Hugo von Hofmannsthal tento modelový příběh (s operním předobrazem v Mozartově opeře Così fan tutte, ale i Figarově svatbě) umístili do rokokové Vídně 40. let 18. století v počátcích panování Marie Terezie. Do propletence milostných vztahů se dostává kněžna Marie Thérèse z Werdenbergu, ve věcech života zkušená choť polního maršála, která si v manželově nepřítomnosti coby Bichette, laňka, užívá s dychtivým mladíčkem, pro věci života nadaným hrabětem Oktaviánem zvaným laškovně Quin-quin. Přímo do její ložnice ovšem vtrhne její bratranec z venkova, baron Ochs, ješitný hulvát a záletník, který si s noblesním šarmem šlechtice starosti nedělá Chce si finančně polepšit sňatkem s mladičkou Sofií, kterou k tomuto svazku nutí její otec, měšťanský zbohatlík Faninal, aby si tak koupil další příčku na společenském vzestupu. Všechny tyto ingredience Strauss s Hofmannsthalem namíchali tak, že po jeho drsných temných operách Salome a Elektra premiéra Růžového kavalíra v Drážďanech v roce 1911 měla triumfální úspěch a je dodnes divácky nejoblíbenější Straussovou operou.

Inscenace Richard Strauss - Kavalír s růží.

Kanaďan Robert Carsen si vybudoval renomé operního režiséra, který dokáže skloubit respekt k partituře se soudobým inscenačním pojetím a skvěle načasovanými pointami. Pro svůj výklad Kavalíra s růži tentokrát hledal inspiraci v době premiéry této opery, v roce 1911, ve snaze implementovat tušení blížící se apokalypsy první světové války na pozadí secese a dekadentní atmosféry Vídně poslední dekády habsburské monarchie. Třebaže tato doba vzniku je z příběhu i hudby Kavalíra s růži „cítit“ a tehdejší móda a účesy působí na scéně velmi efektně, Carsen ji zejména v druhém dějství u Faninala zdůrazňoval tak polopatisticky, že rafinovanou společenskou komedii změnil ve směšnou, místy až trapnou frašku. Armádní byznys zbohatlého měšťana Faninala je výslovně demonstrován v druhém dějství v jeho paláci dvěma dělostřeleckými moždíři a bednami se střelivem a granáty, Ochsovi kumpáni jsou zde s batohy na zádech za pěšáky vyzbrojené puškami a zatímco jejich pán teatrálně upí kvůli svému „zranění“, na podlaze plíží po břiše. Zacházení se zbraněmi bývá v opeře většinou rozpačité až trapné a i takový mistr jako Carsen, to bohužel jen potvrdil. Carsenovi ovšem nelze ovšem upřít podrobné studium pramenů - moždíře jsou přesnou kopií škodováckého modelu z roku 1911 (jenže pak se najednou objeví rekvizity mimo takto důsledně nastolenou dobu – cigarety s filtrem nebo videa na oživlých obrazech v nevěstinci). Věrné repliky moždíře snad zaujmou modeláře a sběratele, ale Straussově opeře to neposloužilo, stejně jako umístění třetího dějství nikoli do hostince v Prátru, ale do exkluzívního bordelu, který vede tenorista přestrojený za bordelmamá. Oktavián v přestrojení za Maršálčinu komornou není upejpavou Maryčkou, ale předvádí coby jedna z prostitutek na posteli roznožky tak, že Ochse lačného bezproblémového sexu to úplně zmate. A na závěr se Oktavián se Sofií vášnivě válí v posteli Maršálce přímo „pod nosem“. Působí to nepatřičně – Maršálka se na konci opery smiřuje s nevyhnutelným koncem této milostné avantýry a důstojně přepustí svého milence mladší ženě s hudbou tak procítěnou, že si ji Strauss přál mít na svém vlastním pohřbu.

Inscenace Richard Strauss - Kavalír s růží.
Inscenace Richard Strauss - Kavalír s růží.

Jenže Kavalír s růží není ani fraška, ani prvoplánová erotická komedie, ani protiválečná agitka, ale atmosférou tereziánské rokokové Vídně a z historického hlediska anachronického valčíku prodchnutá směs humoru, melancholie, delikátní diskrétnosti i erotické uvolněnosti až frivolnosti, sentimentu, burlesknosti i něhy, nostalgie. Strauss se tu prezentuje jako mistr apartních rafinovaných fines, hýřivé zpěvnosti a brilantně instrumentovaného orchestru pestrých barev; harmonické výboje Salome a Elektry na samé hranici tonality opustil ve prospěch sladkého valčíku. Tuto hudební pestrost a konverzační spád díky jako vždy perfektnímu orchestru vystihl německý dirigent Sebastian Weigle.

Ostravské Tajemství a Dvořákovy Cypřiše v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

Obsazení sólistů bylo asi v současnosti na světové operní scéně to nejlepší možné, jakkoli Strauss předepsal neřešitelné dilema náročných partů sopránové Maršálky, která však má sotva přesáhnout třicítku, mezzosopránového teenagera Oktaviána ve věku 17 let a dva měsíce a patnáctileté sopranistky Sofie. Maršálku ztvárnila hvězda prvního řádu, americká sopranistka s lahodným lyrickým sopránem Renée Fleming. Má tuto roli, kterou jakoby psal Strauss přímo pro ni, propracovanou z řady inscenací na předních světových scénách do posledního hedvábného pianissima, posmutnělého úsměvu, letmého pohledu, pohybu ruky. V melancholicky dekadentním krasosmutnění o stárnutí propojuje ženskou rafinovanost ve směsici koketerie, záhadnosti, šarmu, noblesy i sentimentality s vyústěním do zármutku marně překrývaného velkorysostí. Fleming se však při tomto přenosu se loučila nejen jako Maršálka se svým mladým milencem, ale i jako osmapadesátiletá sólistka po pětadvaceti letech hvězdné kariéry s nároky prvooborových rolí. Publikum svou uctívanou ikonu uvítalo potleskem hned, jakmile se objevila na scéně, aniž zazpívala jedinou notu, a na konci ji za bouřlivých ovací zasypalo záplavou květin.

Loučení si při přenášeném představení stanovila také lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča. Nikoli však zatím s aktivním působením v opeře, ale s rolí Oktaviána, kterou chce podle svých slov přenechat mladším. Také v jejím případě patří tzv. kalhotková role Oktaviána už - shodou okolností sedmnáct let a dva měsíce - k těm nejlepším. Dokáže vrstvit podobu rošťáka s dokonale odkoukanou řečí těla pubertálních kluků, upejpavé služebné Maryčky, za kterou se rychle převlékne, když do atmosféry doznívající vášnivé noci s Maršálkou vtrhne baron Ochs, dovádivé prostitutky a mladíka, který se na první pohled zamiluje do mladičké Sofie, rozhodne se ji bránit a neví, jak zvládnout prekérní situaci vůči Maršálce.

Inscenace Richard Strauss - Kavalír s růží.

I když zkušenost rakouského basisty Güntera Groissböcka s rolí barona Ochse je v porovnání s oběma dámami vlastně jen „krátká“, od roku 2014 přesvědčuje o pojetí barona Ochse von Lerchenau – neboli v českém překladu „vola ze Skřivánkova“ ne jako primitivního křupanského hulváta, ale také ve více rovinách jako energického chlapíka – směšného ve své nafoukanosti, jistého si svým šarmem a sex-apealem, neomaleného burana, ale i nebezpečného muže, když se Sofií a Faninalem zachází s výhružnou převahou svého šlechtického titulu. Zbohatlíka pana von Faninala, toužícího po titulu šlechty s modrou krví, ztvárnil barytonista Marcus Brück dle Carsenovy režijní koncepce jako zbrojaře, který profituje z válečného průmyslu, a natěšeně využívá dceru ke společenskému vzestupu. Jeho rozkošnou dceru Sofii, kterou si chce vzít Ochs za manželku, aby vylepšil svou tragickou finanční situaci, zpívala s jiskřivým sopránem okouzlující Erin Morley. Z hloupé husičky omámené chystaným sňatkem s urozeným baronem se promění v odhodlanou svéhlavičku, která se statečně vzpírá určenému sňatku a vehementně si stojí za svým. Byli to i další sólisté v ostře propracovaných typech a orchestr, kteří Kavalírem s růží zprostředkovali svrchovaný hudební a herecký zážitek.

Richard Strauss: Kavalír s růží
Dirigent Sebastian Weigle, režie Robert Carsen, scéna Paul Steinberg, kostýmy Brigitte Reiffenstuel, světla Robert Carsen a Peter Van Praet, sbormistr Donald Palumbo, choreografie Philippe Giraudeu. Osoby a obsazení: Renée Flemig - Maršálka, Elīna Garanča - Oktavián, Erin Morley - Sofie, Matthew Polenzani - Zpěvák, Marcus Brück - Faninal, Günter Groissböck - Baron Ochs, ad. Přímý přenos z Metropolitní opery do kin v ČR, sobota 13. května 2017 18:15 h.

Hodnocení 80 %

Inspirace na dny příští

Pražské jaro - Jan Dismas Zelenka: Gesù al Calvario ZWV 62. Ensemble Inégal. Adam Viktora - umělecký vedoucí, Gabriela Eibenová – soprán, Lenka Cafourková – soprán, Franz Vitzthum – kontratenor, Benno Schachtner – kontratenor, Markéta Cukrová – alt. Rudolfinum pondělí 15. května 2017 20:00 h.

Pražské jaro - Belcanto Drammatico. Diana Damrau – soprán, Nicolas Testé – basbaryton, PKF – Prague Philharmonia, Emmanuel Villaume – dirigent. Program: árie a další hudební čísla z oper - Giacomo Meyerbeer: Hugenoti, Dinorah, Tábor ve Slezsku, Emma di Resburgo, Jules Massenet: Manon, Richard Wagner: Bludný Holanďan, Amilcare Ponchielli: La Gioconda, Vincenzo Bellini: I puritani, Giuseppe Verdi: Don Carlos. Rudolfinum úterý 16. května 2017 20:00 h.

Pražské jaro - La Compagnia del Madrigale. Program: Lacrime d’amante: výběr z madrigalů Claudia Monteverdiho. Kostel sv. Šimona a Judy, středa 17. května 2017 20:00 h.

Claudio Monteverdi: Orfeus. Inscenace J.-P. Ponella k 450. výročí narození skladatele. Účinkují: P. Huttenlocher, D. Turban, T. Schmidt, R. Hermann, G. Linos, W. Gröschel a další. Monteverdiho ensemble Curyšské opery řídí N. Harnoncourt (105 min). ČT art, pondělí 15. května 20:20 h.

Verdi (3/7) Seriál It. (1982). Zpracování životních osudů slavného skladatele (90 min). Hrají R. Pickup, G. Albertini, O. Antonutti, C. Fracciová. ČT art, čtvrtek 18. května 20:20 h (4. díl čtvrtek 25. května 2017 20:20 h.).

Giacomo Puccini: Madama Butterfly. Filmové ztvárnění opery, v hlavních rolích - Mirella Freni, Plácido Domingo a Christa Ludwig. Orchestr Vídeňské filharmonie diriguje Herbert von Karajan. Kamera Wofgang Treu. Producent a režie Jean-Pierre Ponnelle (150 min). ČT art, sobota 20. května 20:20 h

Giuseppe Verdi: Rigoletto. Dirigent Martin Doubravský, režie Oldřich Kříž, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Roman Šolc, pohybová spolupráce Denisa Kubášová, sbormistři Miriam Němcová, Jan Bubák, dramaturgie Linda Keprtová. Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Šaldovo divadlo, premiéra pátek 19. května 2017 19:00 h.

Autor:

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Mohlo by vás zajímat