130 let
Radovan Auer, ředitel Světa knihy.

Radovan Auer, ředitel Světa knihy. | foto: Blog Svět knihy

Každý kope sám za sebe, šéf festivalu Svět knihy Plzeň Radovan Auer

Kultura
  •   5:00
PLZEŇ - Pandemie koronaviru letos zařízla jak jarní Svět knihy Praha, tak podzimní Svět knihy Plzeň. Šéf veletrhu Radovan Auer (1975) sčítá škody, ale zároveň pilně chystá příští ročník. V dubnu 2021 bude hlavním hostem Světa knihy Francie.

LN: Nepadají na vás z letošního roku trochu chmury?
Padají. Není to tak, že bychom kvůli zrušeným akcím seděli se založenýma rukama, obě akce jsme měli velmi dobře připravené. Pražský veletrh byl zrušen necelé dva měsíce před zahájením, kdy byla do detailu připravena jak vystavovatelská, tak programová část. Řešily se už jen detaily typu počet poliček na stěně a počet mikrofonů. O Plzni ani nemluvím, tu jsme byli nuceni odpískat v okamžiku, kdy se nakládaly kamiony…

LN: Takže spousta práce vniveč, o financích nemluvě.
Je to strašně frustrující, zvlášť když víte, že smyslem vašich akcí je podpora knižního oboru, který právě teď zažívá velmi krušné časy. A vy se snažíte pomoci, ale nakonec jde celá práce do stoupy.

LN: Jste v kontaktu vlastně s celým knižním a literárním byznysem. Jak berou nastalou situaci nakladatelé, autoři, kolegové z veletrhů po světě?
Nakladatelé a vůbec celá domácí branže teď doufají, že je podzimní a vánoční prodeje zachrání před krachem. S krizí vyplavaly na povrch systémové nedostatky, které si obor táhne ještě z devadesátých let, kdy nedošlo k úplné transformaci kultury. Tím se vyostřily i všemožné animozity, spousta subjektů začala kopat především sama za sebe, čímž se ještě víc snížila šance na nějaké smysluplné řešení kompenzací ze strany státu. To je další důvod, proč mě mrzí, že se letošní Svět knihy nekonal. Od začátku jsme se snažili být akcí sjednocující, akcí, kde se potkají všechny profesní skupiny, malí hráči s velkými, idealisté s obchodníky. A leccos si vyříkají. Myslím, že je velká škoda, že k tomu letos nedošlo.

LN: A ty mezinárodní veletrhy?
Co se mezinárodní situace týče, jsem v úzkém kontaktu s řediteli většiny světových veletrhů. Rychle sdílíme informace, vyměňujeme si zkušenosti. Snažíme se společně oslovit globální veřejnost s tím, jak jsou akce typu mezinárodní knižní veletrh důležité pro kulturu, vzdělání a občanskou společnost dané země. Upřímně řečeno postupy kolegů z vyspělých demokracií jsou ale pro mě jen těžko aplikovatelné. Pro ten náš chaos v předpisech, komunikaci a ne vždycky rovném přístupu je to zcela nepřenosné.

LN: Jak bere situaci Svaz českých knihkupců a nakladatelů, pro nějž je Svět knihy důležitým zdrojem příjmů?
Se Svazem jsem v pravidelném kontaktu, jsou rádi, že jsme byli schopni přežít a můžeme chystat další ročník. Ale jejich hlavní agendou teď je najít cestu, jak pomoci svým členům, tedy nakladatelům a knihkupcům, tuto těžkou dobu překonat.

LN: Myslíte, že celý ten globální humbuk kolem koronaviru může literatuře, kultuře nakonec něčím prospět?
Ve smyslu, že každá krize člověka posílí nebo že je to příležitost k inovacím, nepochybně ano. Ve smyslu nových témat také. Ale zatím z mého pohledu převažují negativa. Kulturní spektrum už nebude tak barevné, kulturní hráči chtě nechtě musejí hrát na jistotu, tedy na mainstream. Rozevřou se ještě víc nůžky mezi komercí a artem. Absence živých setkání a sociálních kontaktů zesílí negativní jevy v kultuře i ve společnosti obecně. Už předtím tu panovalo dost ostře rozdělené prostředí, neschopnost tolerance a respektování jiných názorů. Bez osobního kontaktu, přes monitor se to ještě zhoršilo.

LN: Letos mělo být v Praze hlavní hostující zemí Polsko. Napřesrok jste ohlásili Francii. Polsko je tedy ze hry?
Bohužel ano. Poláci měli svou prezentaci neskutečně dobře připravenou, za mého působení neproběhla v Praze tak komplexní prezentace čestného hosta. O hostujících zemích se však vždy jedná několik let dopředu, Francouzi měli rok 2021 pevně rezervovaný a pokročilá jsou i jednání o letech následujících.

LN: Z polského programu nezbylo nic?
Jsem rád, že alespoň drobty zůstaly, v češtině vyšel rekordní počet polských knížek, proběhlo a proběhne ještě pár akcí. Ovšem při vědomí toho, že Poláci jsou po Slovácích naši nejbližší sousedé a že vzájemný vztah obou kultur je značně komplikovaný a nevyvážený, mě moc mrzí, že jsme zde polskou literaturu nemohli představit.

LN: Příští ročník Světa knihy se posunul z tradičního května na duben – proč?
Po letošním turbulentním roce jsme potřebovali mít jistotu tradičního formátu a místa. V době, kdy jsme termín rezervovali, to vypadalo, že v květnu už možná začne rekonstrukce Průmyslového paláce, a tak jsme sáhli po dubnové jistotě. Navíc tím trochu zkrátíme to dvouleté vakuum. Nakladatelům to konvenuje, protože uspíšíme start jarní sezony. Z mezinárodního hlediska je tam pak méně termínových kolizí s jinými akcemi.

LN: Třiadvacátého dubna je taky Světový den knihy a autorských práv…
Přesně tak. Chtěli bychom ten den oslavit velkou knižní nocí, která byla v plánu již letos. Chci se pokusit, aby ta knižní noc byla akcí, která by neprobíhala jen na Výstavišti, ale i v knihkupectvích, knihovnách, literárních kavárnách, a to celorepublikově. Společná oslava knížek a lidí kolem nich. Po letošku si uvědomuji, jak důležitý je ten scelující prvek.

LN: Víte, jak dlouho rekonstrukce Průmyslového paláce potrvá?
Pokud začne, potrvá pět až deset let. Pro nás to samozřejmě znamená stěhování, možná v rámci areálu Výstaviště, možná někam úplně jinam, vhodných variant ale moc není. Finálně to budeme řešit, pokud přežijeme ročník 2021 a ukáže se, že živá kultura našeho formátu má vůbec šanci ve změněném světě fungovat a rozvíjet se.

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás