LN Když jste se před sedmi lety objevili vy, Strokes nebo Kings of Leon, mluvilo se o nové revoluci v rokenrolu. Brali jste ty řeči vážně, připadali jste si tak?
Asi je to fajn, mě označení „nová revoluce“ neštve. Ať nám říkají, jak chtějí. My kvůli tomu nezačneme hrát jinak...
LN V Česku jste v paměti díky koncertu s Lennym Kravitzem v roce 2003. Co se dělo potom?
Odešli jsme brzy od značky Virgin k labelu Ecco. Vydali jsme u nich desku, ale rozpadli se, tak jsme v USA přešli k firmě RCA a od té doby jsme na turné. Před devíti měsíci jsme začali točit desku Baby 81, která teď vychází.
LN Mají písničky na desce Baby 81 nějakou společnou myšlenku?
On prvního dne jsme chtěli, aby bylo jasné, že je na posluchači, aby se sám rozhodl, jestli ho deska vyprovokuje k nějaké změně. A také že v tom, co říkáme, je naděje. Nejsme jen naštvaná, temná kapela, která na všechno jen nadává, vždycky nám šlo o to ukázat, že každá věc má dvě strany.
LN Když jste neustále na turné, je těžké zůstat normální a ještě psát nové písničky?
Ale já mám život na cestě rád, cítím se tam doma, jako třeba někdo jiný ve svém domě. Jsme na to zvyklí. A hudba stejně přichází, jen když sama chce. Máte-li po ruce kytaru a nasloucháte, je z toho písnička. Stejně podle mě nejvíc záleží na tom, jestli člověk umí naslouchat a vybrat si z toho, co přichází... To ale neumím vysvětlit.
LN Je těžké spolu vydržet?
Docela jo. Ale naučili jsme se s tím žít. To máte jako v rodině, tam taky řeknete hrozné věci, které byste někomu cizímu neřekl. Jsme nejprotivnější na ty, které milujeme. Většinou se přes to přeneseme, protože jsme rodina.
LN Název předchozí desky Howl (Kvílení) pochází z básně Allena Ginsberga. Čím jsou vám beatnici blízcí?
Vždycky nás zajímali a stejně tak každý, kdo udržuje naživu jejich ducha. Rock z něj vlastně zčásti vychází. Od začátku se snažíme přijít na to, jak se muzika nebo jakékoliv jiné umění může stát katalyzátorem změny.
LN Jedni říkají, že dnes už je rock mrtvý. Co vy na to?
Vlastně nevím, co se tím myslí. Záleží, kdo to říká. Jestli si myslí, že rokenrol je o penězích, drogách a o holkách, tak má vlastně pravdu, protože právě to dělá z rokenrolu zbytečnost. A jestli kapele záleží nejvíc na penězích, tak by měla pracovat pro vládu, protože to je přesně to, co vláda chce. To ji drží u moci. Myslím, že starost o cokoliv jiného, než je svoboda, rokenrol spolehlivě zabije. Nějak zvlášť nesleduju, jak žijou druzí, ale rozumím tomu, jestli chce někdo vydělat spoustu peněz a vypadnout z tohohle světa. Někdy bych to nejradši udělal taky a nestaral se o nic jiného než sám o sebe.
LN Jestli jde o ducha rokenrolu, tak ten je ale v hlavním proudu opravdu mrtev...
To je fakt. Můžete mi říct, že jsem paranoidní, ale kdo má moc nad uměním, má podle mě moc nad lidmi. Víte, proč se vysílají takové ohlupující pitomosti jako Chcete být milionářem nebo Pop Idol? Má svůj důvod, proč nám to cpou – tím se mají lidi zabývat, žádnou rebelií, která by mohla rozhasit celý ten jejich systém. Jestli půjde lidem hlavně o peníze, tak může vláda zůstat v klidu.
LN Ginsberg psal v Kvílení o své generaci. Dá se mluvit o nějaké spojitosti mezi vámi a zmíněnými Strokes nebo Kings of Leon?
Já ty lidi neznám, nikdy jsem se s nimi nebavil. Nečtu noviny, takže ani nevím, o čem v rozhovorech mluví. Netuším, čemu věří a o co jim jde. I když mě to zajímá.
LN Nečtete noviny, nezajímají vás peníze. Jak vycházíte se světem vydavatelských korporací?
Podle mě jde o to, jak v tom systému žijete. Nezávislá vydavatelství přišla v době, kdy to opravdu dávalo smysl a v rokenrolu šlo hlavně o peníze a slávu. Ale tak to být nemusí. Takže necítím lásku nebo nenávist ani k jednomu z těch vydavatelských modelů. Velcí vydavatelé jsou takovým mikrokosmem, zdánlivým zlem, kterému jde jen o peníze. Ale podívejte se pořádně, nejsou ničím víc než obrazem tohohle světa.
LN Desku jste nazvali Baby 81 – napadá mě jedině obraz šestadvacetileté holky, která se v tom roce narodila...
Šestadvacetileté holky? To je dobré, to jsem ještě neslyšel. Název je z jednoho příběhu, který náš bubeník četl na internetu. O dítěti, které uvízlo po tsunami. Dali mu číslo 81 a bylo devět rodin, které tvrdily, že jim patří. Nakonec našli tu správnou. Doufám, že to vůči těm lidem nebude znít nějak neuctivě, to bychom nechtěli. Spíš jsme v tom viděli zajímavý příběh.
LN Deska Baby 81 unikla před vydáním na internet. Naštvalo vás to?
Tušili jsme, že se to stane, ale doufali jsme, že to nebude dva měsíce před vydáním desky, jak se to stalo. Ale s tím se člověk nemůže moc trápit, tak to prostě teď chodí. Možná to chápu, ale ze svého pohledu tomu nerozumím. Neberu lidem jejich muziku, mám k ní větší respekt. Poslouchám ji, a když se mi nelíbí, tak si desku nekoupím. Když ano, tak toho umělce podpořím. Ale jestli si lidi myslí, že si muzikanti peníze nezaslouží... tak OK.
