Obyvatelé nevelké vesnice kdesi v Česku slaví Velikonoce. Na Velký pátek dost nepřípadně pořádají jarmark s ohňostrojem, během kterého do kašny na návsi narazí dodávka a zmrzačí přitom otce místní romské rodiny. Řidič auta zmizí. Obyvatelé vesnice, do jejichž čela se postaví náčelník dobrovolných hasičů Bróňa (Miroslav Krobot), mají jasno o totožnosti i motivech pachatele. Kupodivu se nedomnívají, že by mohlo jít o přečin někoho z místních či přespolních, ale jsou okamžitě pevně přesvědčeni, že za volantem seděl terorista z řad imigrantů.
KDYBY RADŠI HOŘELORežie: Adam Koloman Rybanský Premiéra 16. 6. |
Policie postupuje při vyšetřování nehody vlažně, a tak se iniciativy ujímá Bróňa se svým zakřiknutým a ne moc schopným chráněncem Standou (Michal Isteník). Zorganizují domobranu, drží hlídky, z nějakého důvodu prohledávají lidem i proti jejich vůli chalupy a vzbudí celkovou protiimigrantskou hysterii, která se mísí s ambivalentním vztahem místních k rodině zraněného Roma. Tím vším se ještě prolíná dezinformační kampaň o „chemtrails“, chemikáliích údajně vypouštěných z letadel.
Standa jí podlehne a vše, co může, chrání octem, včetně břicha své těhotné manželky (Anna Polívková). Ta jediná je ve vesnici příčetná (těžko říci, jak k ní nekňuba Standa přišel), ovšem brzy mizí v porodnici a obec jako jeden muž následuje fanatického náčelníka v jeho absurdním počínání. A Bróňa se snaží udržet svou pozici vůdce a zachránce společnosti i poté, co zjistí o nehodě pravdu.
Příběh evidentně reflektuje atmosféru, která v Česku vládla před pěti šesti lety, kdy o svátcích do ulic měst vyráželi samopalníci, prezident Zeman se opevnil na Hradě a populistickým debatám vládl panický strach z přistěhovalců. Ten od té doby alespoň dočasně potlačila jiná témata, což ale není jediná příčina, proč téměř všechno ve filmu Kdyby radši hořelo působí až zoufale křečovitě. Bróňova xenofobie či rasismus jiných figur jsou servírovány v ostentativních promluvách, které bolí svou umělostí. Nehledě k tomu, že prakticky všem postavám je tu upřena schopnost logicky uvažovat.
Přitom se snímek pokouší uchopit důležitá a rezonující témata. Cenné je například připomenutí toho, jak může být příchylnost k extrémním názorům propojena s upřímnými lidskými vazbami. Nebo předvedení Bróňovy motivace – frustrace muže, který by rád hasil, ale nemá co. Škoda že se tyhle náměty nepropsaly do přirozeněji plynoucího scénáře a svobodnější režie – obsazení vedlejších postav neherci autenticitu suplovat nestačí.
