130 let
Věčný hobo Seasick Steve. Navzdory deskám v hitparádách.

Věčný hobo Seasick Steve. Navzdory deskám v hitparádách. | foto: Reprofoto

Recenze

Když má bluesový tulák dobré boty a kytaru z plechové krabice

Colours of Ostrava
  •   6:00
Bluesman Seasick Steve, který nadchl i zdejší publikum na loňských Colours of Ostrava, neztratil na albu Sonic Soul Surfer nic z autentičnosti a syrovosti. Přesto naplňuje i komerční ambice.

Modráky s laclem a otřískaná kytara, nejlépe podomácku vyrobená z plechové krabice nebo starého kanystru a násady od lopaty. Původem kalifornský bluesman Steven Gene Wold (ročník 1941), známější pod uměleckým jménem Seasick Steve, rád působí dojmemvysloužilého sezonního pomocníka na plantážích, který chce v sobotu večer pobavit mladší kolegy trochou živelné muziky. 

Platí to i pro Steveovo sedmé řadové album Sonic Soul Surfer a vlastně nejde o dojem klamný. Hudebníkův životní příběh je celkem známý. Zahrnuje úplný odchod z domova ve čtrnácti letech, putování načerno po železnicích amerického jihu a vydělávání námezdní prací. Seasick Steve se vždy snažil motat kolem hudby, občas se živil jako pouliční i studiový muzikant, proslavil se ovšem až ve svých pětašedesáti. Rovnou mezinárodně. Ale i když už dekádu žije životem zajištěného umělce s deskami překvapivě vysoko na žebříčcích prodejnosti, vystupuje například v koncertní síni liverpoolské filharmonie a sbírá nominace na Brit Awards, stále může ve svých písních čerpat a také čerpá z bohatých zkušeností tuláckého a „bluesového“ druhu. 

zdroj: www.youtube.com

Vandrácká image navíc stále působí naprosto důvěryhodně. I když písničkář už nejezdí načerno a farmy si kupuje, místo aby na nich sháněl sezonní práci, vystřídal jich - těch farem a domů -v posledních letech na desítky. V současnosti s chutí mění adresu mezi britskými ostrovy a Norskem. Jen popíjím a hraju „Celá deska vznikla vlastně tak, že jsme s bubeníkemDanem seděli na verandě, popíjeli a hráli. Neprobíhalo zrovna moc produkční práce! Jenže já vím, co dělám, a vím, co chci,“ uvedl Seasick Steve k vydání alba, natočeného spontánně na přenosné zařízení přímo na farmě, kde hudebníkmomentálně žije.

Co chtěl, toho dosáhl. Na první poslech působí Steveův styl dřevně a trochu „řampulácky“, ale kdo zná předchozí alba a poslouchá pozorněji, nenechá ze zmýlit. Hned úvodní elektrifikované boogie Roy’s Gang atakuje posluchače živočišným rytmickým tahem a „zuřivým“ nasazením, nicméně postupně vyplouvají na povrch filigránské vyhrávky a klenuté melodie jako v Dog Gonna Play. Také Steveovy texty znějí čím dál poetičtěji, ať už jde o obvyklou oslavu svobodného života na cestě, nebo překvapivě křehkou a tichou baladu Heart Full Of Scars o tom, že „čím jste starší, tím těžší emoční bagáž táhnete na hřbetě“.

Na předchozích Steveových albech hostovali slavní muzikanti jako Nick Cave, Jack White či John Paul Jones, bývalý baskytarista Led Zeppelin. Tentokrát se bluesman bez hvězdné podpory obešel. Bohatě mu vystačili pravidelní spolupracovníci, zmíněný švédský bubeník Dan Magnusson a londýnská houslistka Georgina Leachová. Pro zpestření, nebo spíše jako parťák na skleničku se zastavil na „nahrávací verandě“ i americký avantgardní kytarista Ben Miller, ale bez svého hlavního nástroje. Zahrál si v jedné skladbě na brumli. Ve dvou písních se na kytaru přidal Luther Dickinson z kapely North Mississippi Allstars. Navzdory střídmosti aranžmá nic nechybí, celá deska zní vyváženě.

Krůček za Madonnou?

 Album syrového blues, boogie a folku si vede navzdory „menšinovosti“ žánru dobře i z hlediska obchodního, nejen uměleckého. Úspěch nahrávkymimoděk potvrzuje fakt, že propast mezi tím, co se v médiích prezentuje jako „populární kultura“, a tím, co lidé skutečně sledují, roste. Přitom věkový průměr Steveova publika je překvapivě nízký. Podle písničkáře má blues šanci přežít jedině tehdy, pokud bude zajímavé i pro „děcka“. 

Nabízí se jedno zábavné srovnání. V Británii se podle seriózního průzkumu prodejnosti Official Charts Company vyšplhal titul Sonic Soul Surfer na čtvrté místo albového žebříčku. Prakticky bez propagace. Zatímco Madonna aktuálním titulem Rebel Heart předběhla Stevea, s celou promyšlenou reklamní kampaní v zádech, pouze o dvě příčky. A když se sečetly výsledky prodejů pouze ve „farmářském“ Skotsku, tak dokonce jen o jeden stupínek.

Seasick Steve: Sonic Soul Surfer

Bronze Rat / Caroline Records 2015

Celkový čas: 56 minut

Jistě, zmíněné hitparádové přiblížení neplatí globálně. Navíc jde o informaci vytrženou z kontextu, nevztahující se k popularitě celkové. Nepochybujme, koho z těch dvou by znal náhodně oslovený kolemjdoucí. Roli hraje i fakt, že stáhnout si desku Madonny „pirátsky“ asi nebudí velké výčitky svědomí, zatímco hudební fanoušek rád přispěje koupí alba na další Steveovu farmu, až bude mít umělec zase neodbytné nutkání změnit ovzduší. Ale o lecčems ona „blízkost příček“ vypovídá.


 


 

Autor: