Základem desky Gravitace je vlastně splněný sen o svobodné tvorbě v duchu kerouacovského ideálu „on the road“. „Na jaře 2015 jsme pustili nájem a vyrazili na půlroční cestu s roční dcerkou stařičkým obytným VW po Evropě. Cestou jsme psali písně a nahrávali je s muzikanty, které jsme v různých zemích potkali,“ vysvětluje Cermaque.
Mimochodem, i „road movie“ existuje. Cermaque a Iamme o své výpravě natočili také filmový dokument. Hlavním uměleckým výstupem z evropského putování jsou však písně. Ať už poetické, čistě osobní, místopisné, nebo napsané na bolavě aktuální obecná témata.
Synergický efekt
Cermaque, vlastním jménem Jakub Čermák (*1986), dosud vydal šest alb, počítaje i ta nahraná pod hlavičkou kapely Cirkus Cermaque, a tři sbírky poesie. Písničkářka a překladatelka Andrea Čermák Knotková (*1988) alias Iamme Candlewick na sebe upozornila deskou I Am You (2013), připravenou částečně v USA a Indii, ostatně protagonistka strávila podstatnou část života v zahraničí. Spolupracuje také s Českým rozhlasem a podílela se na vzniku iniciativy Buskerville, vracející do Prahy pouliční umění.
Předchozí dílka Cermaqua a Iamme určitě stojí za pozornost, ovšem první opravdu společná nahrávka (na Čermákově titulu Rodinné album z roku 2014 písničkářka pouze hostovala) převyšuje vše, co vydali samostatně. Cermaque se tu vyjadřuje sevřeněji, promyšleněji, méně upovídaně. Iamme zase vytěsnila ze svého projevu zbytky naivity. Dokonale tu funguje synergický efekt, kdy celek znamená víc než pouhý součet jednotlivých částí. Určitě tu pomohla jistá soutěživost a vzájemná kritika, zkrátka konstruktivní muzikantské hádky.
„Na desce jsme se učili tvořit společně. Oba jsme dost tvrdohlaví a máme o tom, co chceme, dost jasnou a ne vždy se shodující představu. Takže byl docela proces najít společnou řeč,“ potvrzuje Cermaque.
K nejsilnějším skladbám alba patří teskná, náladotvorná píseň Racci. A především Imigranti, sugestivní a neprvoplánové postesknutí na téma nedostatku velkorysosti i odvahy žít v reálném svobodném světě, se silnými verši „je v povaze svobody, že si ji nelze syslit a nelze k ní psát návody“.
Působivé jsou ovšem i kousky inspirované konkrétními místy a pocity na cestě. Například Barcelona, kde Iamme trávila dětství a tak vlastně porovnává vzpomínky s dospělým pohledem. Nebo Provence („z kostela zní příboj cikád, které bloudí sakristií“), které dodal „nadgenerační“ muzikantský přístup hostující Vladimír Merta. Přítomnost dcerky na palubě obytného vozu se odrazila v dojemném písničkovém přání Agátko, se kterým se může ztotožnit snad každý, nejen čerstvý rodič.
Dobře zpracovaný polotovar
Z cest si Čermákovi pochopitelně domů dovezli polotovar. Kostry písní, záznam hostování švédského zpěváka Albina, francouzského kytaristy Rémyho Rebera, který spolupracoval i na Čermákově desce Démon v Paříži (2010), part santuru izraelského, v Evropě působícího hráče Elirana Hassona, samply zvuků přírody i měst. Tuto načrtnutou všehochuť proměnila v celistvé, zdařilé album až postprodukce. Také bylo zřejmě užitečné, pokud ne přímo nezbytné, sjednotit odlišné přístupy dvou písničkářských osobností díky nápomocnému „hlasu zvenčí“. Zvuk a aranžmá zkušeně uhladil například Martin Kyšperský v roli koproducenta a další členové kapely Květy. Tato spolupráce ostatně dobře funguje dlouhá léta, Kyšperský produkoval už druhé Čermákovo album Dům slzí (2009). O elektronické kontury písní či mix se postarali také muzikanti Bonus (občanským jménem Martin Hůla) nebo Kittchen (Jakub König).
Iamme/Cermaque: GravitaceIndies Scope, 2016 Celkový čas: 40:51 |
Vítané zvukové a muzikantské zpřehlednění, uhlazení a zvukové dosycení díky zásahu externích producentů ovšem v žádném případě nepřebije to nejdůležitější. Silné autorské nápady nashromážděné díky navštíveným místům a zažitým situacím, užitečný pohled na naši část globální vesničky s kosmopolitním odstupem. Cermaque a Iamme nabízejí hlavně inspiraci k sebereflexi.