Film, jehož vývoj mohou ovlivnit diváci svým hlasováním – tak by se dal charakterizovat Kinoautomat, multimediální vynález českého režiséra a technologického vizionáře Radúze Činčery.
Přesně čtyřicet let a jeden měsíc od premiérového uvedení bude vzkříšen díky iniciativě Činčerovy dcery, dokumentaristky Aleny Činčerové. Obnovená premiéra se odehraje na místě, kde byl Kinoautomat poprvé představen českým divákům, v pražském kině Světozor.
Tehdy měli diváci k dispozici hlasovací krabičky přišroubované k opěrkám sedadel, dnes dostanou mobilní hlasovací zařízení při vstupu do sálu. Pomocí červeného a zeleného tlačítka pak budou rozhodovat o dalších osudech filmových hrdinů. Celý večer se odehraje pod taktovkou moderátora, který diváky vždy ve správný okamžik vyzve k hlasování. Na tomto postu se budou střídat Eduard Hrubeš, Tomáš Matonoha a Josef Polášek.
Každé představení bude tedy neopakovatelným originálem. Poprvé diváci mačkají tlačítka ve chvíli, kdy mají rozhodnout, zda pan Novák v podání Miroslava Horníčka vpustí do svého bytu svou pohlednou a docela nahou sousedku (Karla Chadimová) s ručníkem omotaným kolem těla.
Situační komedie nazvaná Kinoautomat: Člověk a jeho dům vznikla pod režijním vedením Jána Roháče a autorsky se na ní podílel Vladimír Svitáček a Pavel Juráček. Na projektu tehdy spolupracovala řada výrazných osobností českého filmu šedesátých let, mezi herci excelují vedle Horníčka a Chadimové například Miroslav Macháček, Josef Somr, Jan Libíček nebo Libuše Švormová.
Příběh se točí kolem obyvatel jednoho domu, kteří se ocitají v paradoxních situacích. Právě v těch nejvyhrocenějších chvílích přicházejí ke slovu diváci.
Kinoautomat na světové výstavě v Montrealu uváděl jako moderátor představitel hlavní role Miroslav Horníček. Alena Činčerová se podělila o vzpomínku svého otce: „Pan Horníček tehdy neuměl ani slovo anglicky, a celý jevištní part se proto během několika týdnů naučil jen jako soustavu zvuků, kterým vůbec nerozuměl. Táta vyprávěl, že až do okamžiku, kdy Horníček poprvé vylezl před lidi, kteří se opravdu smáli v místě, kde tušil, že by se měli smát, tak vůbec nevěřil, že jeho angličtina může fungovat. A ona opravdu fungovala.“ Horníčkův text – český – používají i současní moderátoři, je totiž nedílnou součástí celého projektu, nicméně značné místo pro improvizaci se tu prý také najde.
V kině Světozor se Kinoautomat uváděl v letech 1971–72. Pro velký divácký ohlas se hrával dvakrát denně, jako moderátor se střídal s Miroslavem Horníčkem například i Eduard Hrubeš. Dnes tehdejší Kinoautomat připomíná v technickém zázemí kina Světozor změť drátů, které sem vedly od jednotlivých sedadel.
Světový unikát ve státní péči
„Diváci tehdy chodili na Kinoautomat jako o život. Bohužel byl film velmi záhy zakázán. Pro nejvyšší místa byla skupina tvůrců Kinoautomatu nepohodlná,“ vysvětlila Činčerová. Její otec nesměl jako československý občan svůj patent nabídnout zahraničním zájemcům – usilovala o něj hollywoodská studia Paramount Pictures i Universal. Práva na unikátní projekt byla zcela v rukou státní organizace, jež o něj pečovala tak, že na dlouhá léta zmizel neznámo kam.
Přesně čtyřicet let a jeden měsíc od premiérového uvedení bude vzkříšen díky iniciativě Činčerovy dcery, dokumentaristky Aleny Činčerové. Obnovená premiéra se odehraje na místě, kde byl Kinoautomat poprvé představen českým divákům, v pražském kině Světozor.
Tehdy měli diváci k dispozici hlasovací krabičky přišroubované k opěrkám sedadel, dnes dostanou mobilní hlasovací zařízení při vstupu do sálu. Pomocí červeného a zeleného tlačítka pak budou rozhodovat o dalších osudech filmových hrdinů. Celý večer se odehraje pod taktovkou moderátora, který diváky vždy ve správný okamžik vyzve k hlasování. Na tomto postu se budou střídat Eduard Hrubeš, Tomáš Matonoha a Josef Polášek.
Každé představení bude tedy neopakovatelným originálem. Poprvé diváci mačkají tlačítka ve chvíli, kdy mají rozhodnout, zda pan Novák v podání Miroslava Horníčka vpustí do svého bytu svou pohlednou a docela nahou sousedku (Karla Chadimová) s ručníkem omotaným kolem těla.
Situační komedie nazvaná Kinoautomat: Člověk a jeho dům vznikla pod režijním vedením Jána Roháče a autorsky se na ní podílel Vladimír Svitáček a Pavel Juráček. Na projektu tehdy spolupracovala řada výrazných osobností českého filmu šedesátých let, mezi herci excelují vedle Horníčka a Chadimové například Miroslav Macháček, Josef Somr, Jan Libíček nebo Libuše Švormová.
Příběh se točí kolem obyvatel jednoho domu, kteří se ocitají v paradoxních situacích. Právě v těch nejvyhrocenějších chvílích přicházejí ke slovu diváci.
Kinoautomat na světové výstavě v Montrealu uváděl jako moderátor představitel hlavní role Miroslav Horníček. Alena Činčerová se podělila o vzpomínku svého otce: „Pan Horníček tehdy neuměl ani slovo anglicky, a celý jevištní part se proto během několika týdnů naučil jen jako soustavu zvuků, kterým vůbec nerozuměl. Táta vyprávěl, že až do okamžiku, kdy Horníček poprvé vylezl před lidi, kteří se opravdu smáli v místě, kde tušil, že by se měli smát, tak vůbec nevěřil, že jeho angličtina může fungovat. A ona opravdu fungovala.“ Horníčkův text – český – používají i současní moderátoři, je totiž nedílnou součástí celého projektu, nicméně značné místo pro improvizaci se tu prý také najde.
V kině Světozor se Kinoautomat uváděl v letech 1971–72. Pro velký divácký ohlas se hrával dvakrát denně, jako moderátor se střídal s Miroslavem Horníčkem například i Eduard Hrubeš. Dnes tehdejší Kinoautomat připomíná v technickém zázemí kina Světozor změť drátů, které sem vedly od jednotlivých sedadel.
Světový unikát ve státní péči
„Diváci tehdy chodili na Kinoautomat jako o život. Bohužel byl film velmi záhy zakázán. Pro nejvyšší místa byla skupina tvůrců Kinoautomatu nepohodlná,“ vysvětlila Činčerová. Její otec nesměl jako československý občan svůj patent nabídnout zahraničním zájemcům – usilovala o něj hollywoodská studia Paramount Pictures i Universal. Práva na unikátní projekt byla zcela v rukou státní organizace, jež o něj pečovala tak, že na dlouhá léta zmizel neznámo kam.
