Milan Knížák (* 1940) byl a zůstává postavou barvitou, která nepochybně vstoupí do českých kulturních dějin. Nikdo ale zatím neví jak. Knížák je totiž osobností, jejíž hodnocení bude ještě po letech předmětem bouřlivých debat a odborných i laických sporů. Nezpochybnitelný je jeho přínos umělecký. Především dílo z 60. a 70. let, kdy s nebývalou originalitou a silou rozvinul své aktivity snad ve všech myslitelných uměleckých médiích, patří k tomu nejzajímavějšímu, co v této části světa vzniklo.
Hnutí Aktual
Milan Knížák zažil šedesátá léta s radikálností jako snad nikdo v tehdejším Československu. Založil hnutí Aktual, komunitu mladých lidí, kteří se pokoušeli žít jinak než ostatní. Patřily k tomu dlouhé vlasy a drogy, ale především experimentování s akčním uměním či s avantgardní hudbou. Ještě než mu bylo třicet, stal se i v zahraničí známou uměleckou osobností.
Husákovská 70. léta se od předchozí dekády lišila. Místo krátkodobých věznění za narušování pořádku, se kterými již měl Knížák své zkušenosti, přišel několikaměsíční žalář a výhrůžky státní moci. Důvodem byl charakter uměleckých děl, které posílal na zahraniční výstavy. Knížák nepřestal s uměleckými aktivitami, ale stáhl se do ústraní.
ANKETA: Jak se projeví výběr nového šéfa Národní galerie? A byl správný?
|
Vlasta Čiháková-Noshiro, ředitelka pražské Galerie kritiků: Nový ředitel má dvě základní úlohy: převést galerii přes ekonomická úskalí a dát jí koncepční směr. Zároveň bych si přála, aby si zvolil uměleckého ředitele, který mu pomůže v otázkách dramaturgických. 
Jiří David, výtvarník: "Změna" to není. Milan Knížák zůstává v galerii, ač nebude ve funkci. Nový ředitel neví o obsahu a smyslu galerie vůbec nic, sám to přiznává. Nikde na světě neexistuje, aby byl šéfem galerie ekonom. Je to negace českého umění a výsměch odborné veřejnosti. Mrzí mě, že se nedokážeme sjednotit a říci to nahlas. 
Vítězslav Jandák, exministr kultury: Instituce typu Národní galerie by měla mít v čele experta a v jeho týmu ekonomy, ne takto obráceně. Umisťovaní manažerů, kteří jen hlídají toky peněz, mi přijde necitlivé. Není to politika, všude jinde na těchto postech sedí renomovaní odborníci. Takto se nic nemění, to už tam mohl zůstat Knížák. Rektorem
Po roce 1989 se zapojil do společenského života: stal se rektorem Akademie výtvarných umění. Vyjadřoval se k překvapivé škále společenských otázek, psal sloupky do Reflexu nebo pro bulvární Super, moderoval pořad na televizi Z24.
Diskutabilnější bude hodnocení Knížákových politických aktivit nebo působení v čele Národní galerie. V roce 1998 neúspěšně kandidoval do Senátu. Uvažoval o kandidatuře do Evropského parlamentu za krajně pravicovou Národní koalici. Záhy po nástupu do funkce ředitele NG se jeho způsob řízení stal předmětem kritiky. Pokračoval v koncepci centrálně řízené galerie, kterou vytvořil jeho předchůdce Jiří Kotalík. Je mu vyčítána ztráta mezinárodní prestiže a finanční vyčerpání galerie. Ale i na tomto poli má Knížák své obhájce.
Čtěte také |
Jednasedmdesátiletý Milan Knížák po konci své funkce v Národní galerii do důchodu určitě neodejde. Je stále činný na Akademii výtvarných umění, dál umělecky tvoří a stále komentuje politický život.
