Kletba z temnot: Dybbuk škodí lidem i filmům

Jenom málokdo přijde z Evropy do Hollywoodu a je tam rovnou za hvězdu. Většinou se zdejší tvůrci musejí v tamní hierarchii hezky vypracovat, k čemuž patří i fáze, kdy jeden prostě musí brát všechno. V tomto období kariéry se zjevně vyskytuje i dánský režisér Ole Bornedal (svého času natočil třeba mezinárodně úspěšný horor Noční hlídač). Výsledkem je snímek Kletba z temnot. Typická „fuška“ - ne snad nějak výrazně strašná, jen dost zbytečná. Dá se na ní ale ilustrovat míra pružnosti, s níž se ve filmovém průmyslu pracuje s tvrzením „natočeno podle skutečné události“.

Jako námět filmu je uvedený článek v Los Angeles Times, v němž autor píše o jakési tajemné dřevěné schránce, kterou kdosi koupil na eBayi a pak ho snad pronásledovala smůla, tak jí přes e-bay prodal někomu jinému, kterému se možná něco přihodilo, tak ji prodal na eBayi... Až nakonec skončila u kurátora nějakého muzea, který ji prý chtěl zkoumat, protože to mohla být schránka, do níž se podle chasidské víry měl zavřít zlý duch dybbuk. Autor v textu konstatuje, že celá ta historka je možná jenom internetová fáma.

Hrůza jako splněná povinnost

Film Kletba temnot ovšem není o tom, jak lidé prodávají věci přes e-bay, je to mdlá variace na Friedkinova klasického Vymítače ďábla. Snahou tvůrců bylo natočit horor, který není založený na šocích a „lekačkách“, ale - podobně jako v případě jejich vzoru -- vlastně civilního vykreslení nějaké jen mírně stylizované všednosti, do níž proniká zlá nadpřirozená síla a hrozí ji vyvrátit z kořenů.

Nedobrovolným nositelem toho zla je i tady dítě - desetiletá Emily. Prochází zrovna těžkým obdobím, její rodiče se rozvedli. Táta (Jeffrey Dean Morgan), basketbalový trenér, moc řešil práci a trochu upjatá maminka (Kyra Sedgwicková) si našla nového partnera - svědomitého zubaře Bretta, ochotného se doma zouvat, jíst zdravě a starat se o chrup jejích potomků. Když Emily se sestrou nakupují zařízení do otcova nového domu, padne jim do oka zajímavá dřevěná skříňka... A už to jede.

Bornedal a jeho spolupracovníci se snaží nacházet zlověstnost i na místech, která na první pohled nepůsobí hororově, obejít se bez některých klasických žánrových atributů. Část hrozivých dějů proběhne v denním světle, místo členitého starého domu stačí vilka v nedostavěné předměstské čtvrti, finále se odehrává v aseptickém světle zářivek na rehabilitačním oddělení nemocnice. Sychravost podzimních exteriérů podtrhuje studená barevnost filmu.

V kontextu soudobých konvencí žánru to byl vlastně docela chvályhodný záměr - člověka potěší, že vidí horor, který se netváří, že je nalezené video z bezpečnostní kamery nebo z bůhvíproč zapnutého mobilu na krku čtvrceného muže. Jenomže nedokážou přijít s něčím skutečně vlastním, prodchnout svůj film plíživou a neuchopitelnou hrůzou, která se naplno manifestuje v nějakém děsivém okamžiku. Kletba z temnot je strašidelná jen z povinnosti, na půl plynu.

Jediné překvapení se dostaví ve chvíli, kdy se ukáže, že chasidského exorcistu hraje reggae hvězda Matisyahu - zrovna tohle si ale autoři snad mohli odpustit. Jasně, nikdo asi nebude sledovat úplně lhostejně situace, kdy se docela milému dítěti snaží vyškrábat krkem nějaká zlovolná entita, ale to je asi tak všechno. Pro jednu z klíčových scén prý autoři použili stovky živých můr. Natočili ji ale tak, že ten skutečný hmyz působí jako digitální simulace. Charakteristické.