Kniha Mimosezóna je primárně výběrem ze Švejdíkových textů, které napsal pro svoji dlouhá léta domovskou skupinu Priessnitz, se kterou se proslavil zejména v devadesátých letech, ale také pobočnými projekty Umakart, Jaromír 99 & The Bombers, Kafka Band a aktuální Letní kapelou, jež právě v těchto dnech na značce Indies Scope debutuje eponymním albem. A také animovaným filmem Alois Nebel, natočeným podle stejnojmenného komiksu, který vytvořil společně se spisovatelem Jaroslavem Rudišem. Pochází z něj Švejdíkův bezpochyby největší hit Půlnoční, jenž nastartoval novou kariéru Václavu Neckářovi a zadělal na album Dobrý časy, jež zpěvácký veterán spolu se Švejdíkem a „jeho partou“ vydal před deseti lety – samozřejmě i z něj v knižním výboru najdeme ukázky.
Švejdíkovy písňové texty od samého začátku měly a mají výjimečnou atmosféru, jsou, jak už bylo mnohokrát konstatováno, inspirovány prostředím Jesenicka, kde dlouho žil, tvořil, a kam se dodnes vrací. Mají v sobě i zřejmou hudebnost – není úplně jisté, zda je člověk, kterému v podvědomí nebude hrát hudba autorových kapel, bude schopen vnímat jako básně.
Ostatně, klasik už dávno konstatoval, že tvrdit, že „písňový text je tak poetický, až je to báseň, je stejný nesmysl, jako říkat, že pes je tak mrštný, až je to kočka“. To ale není až tak podstatné, kniha je po všech stránkách určena především okruhu fanoušků Jaromíra Švejdíka coby tvůrce, od něhož si nelze hudbu odmyslet. A navíc, dotvářejí ji další velmi podstatné složky.
Mimosezóna je en bloc krásný artefakt – je hezky graficky upravena, vysázena, vytištěna na kvalitním papíře, krásně voní tiskem. Má přebal, který lze po sundání rozložit v plakát s autorovou ilustrací. Na samotných deskách knihy je pak kompletní diskografický přehled Švejdíkovy tvorby se soupisem všech písní.
Velmi dobré jsou i další textové příspěvky, hodně osobní předmluva Jaroslava Rudiše a zejména obsáhlý životopisný rozhovor, který se Švejdíkem vedl publicista a šéfredaktor hudebního měsíčníku Full Moon Michal Pařízek. Zejména o kořenech Švejdíkovy tvorby i o pozadí jeho uměleckého, zvláště muzikantského života se v něm leccos neznámého dozví i člověk, který protagonistovu produkci sleduje celé tři desítky let.
Přes veškerou kvalitu „písmenek“ ale stejně největší silou působí Švejdíkovy ilustrace, které pro knihu ke svým textům vytvořil. Mimosezóna tak balancuje na pomezí mezi výtvarnou a textovou publikací, ilustrace nesou autorův typický rukopis, který známe z jeho komiksů nebo volné tvorby, mají onu nezaměnitelnou uhrančivost a potemnělou poetiku, přece jen je z nich ale cítit, že tentokrát autor tvořil skutečně „pro sebe“, vizuálně se snažil doříct to, co je naznačeno v textech – a to se mu povedlo výborně. Milým bonusem pak je QR kód ukrytý na zadní předsádce, odkazující na speciální playlist Švejdíkovy hudební tvorby na Spotify.
