Že spojení zvuků harfy a hoboje je mimořádně atraktivní, dokazuje mimo jiné společná nahrávka špičkových interpretů těchto nástrojů Kateřiny Englichové a Viléma Veverky. Jejich CD Impressions, na němž zpečetili svou už dvanáctiletou koncertní spolupráci, obsahuje průzračnou hudbu Maurice Ravela, Clauda Debussyho a překvapivě i současníka Luboše Sluky, který pro Englichovou s Veverkou zkomponoval skladbu Doteky jara.
Supraphonské album interpreti představují v cyklu koncertů naplánovaných zatím až do poloviny příštího roku. Album je, jak zdůrazňují, výsledkem několikaletého hledání, procesu pečlivé přípravy a cizelace repertoáru.
Mužsko-ženský princip pomáhá
Ačkoli oba představují špičku ve svém oboru a pravidelně koncertují i vyučují napříč Evropou a světem, společné vystupování považují za šťastné spojení. „Zdá se, že je to atraktivní a i prodeje schopná forma a pro nás příjemné doplnění sólového programu,“ říká Vilém Veverka. „Osobnostně se doplňujeme, respektujeme se a snažíme se dál posouvat. Rozhodně jsme ještě neřekli poslední slovo. Na jedné straně chceme být lepší a lepší umělecky, ale pochopitelně i úspěšnější, což není totéž. V tom širokém muzikantském světě se schová leccos, a my chceme být nejlepší.“ To, potvrzuje Kateřina Englichová, není tak jednoduché, jak by se při poslechu lahodné hudby mohlo zdát. „Neznamená to jen doma cvičit a mít agenturu, která sjedná koncerty; nejdůležitější je samozřejmě vklad interpreta, výborných muzikantů je ve světě spousta, což my oba samozřejmě víme. Že jsme z jednoho města a země, je naše výhoda, která mnohé zjednodušuje.“
Podle Kateřiny Englichové je kombinace hoboje a harfy originální a překrásná: „Zvuk těch nástrojů k sobě báječně ladí a je neobvyklý, těší mě, že trh jimi není přesycený.“ Vilém Veverka doplňuje, že jistá exotičnost i výlučnost spojení harfy s hobojem pomáhá také emancipaci těchto sólových nástrojů: „Nemíním se smířit s tím, že třeba klavír nebo vokál je důležitější. Ne že bychom chtěli s nimi soupeřit, ale chceme tyto nástroje prosadit – to je naše společná filozofie a pomáhá myslím i onen mužsko-ženský princip takového spojení osobního i nástrojového.“
Při debatě o dostupném repertoáru Vilém Veverka prohlašuje: „Repertoár, to jsme my dva, záleží i na naší kreativitě, čeho jsme schopni, co můžeme umožnit posluchačům a sobě.“ Vystupují s orchestrem i v duu, vedle koncertantních skladeb pro hoboj, harfu a orchestr uvádějí i komorní repertoár. „To jsou především impresionisté doplnění o adaptace, které mohou jít až do klasicismu či baroka, ale hrajeme i současné autory, jako je Sluka,“ dokládá Vilém Veverka.
Nepoškodit autora
Během le t společného koncertování už uvedli mnohostranný program; hodně hrají hudbu 20. století, kde je pro hoboj a harfu nejvíce původních skladeb, ale v podstatě se neomezují časem ani styly, což dokazuje i album Impressions. Mnohdy sáhnou k úpravám skladeb, jež byly původně komponovány pro jiný nástroj, například pro klavír, nebo mají orchestrální podobu; uvádějí je často v české, v jednom případě i světové premiéře.
Patálie na dvoře médského krále a příběh o Kristu v Operním panoramatu Heleny Havlíkové |
„Úpravy pro harfu jsou složité, nechce-li člověk poškodit autora,“ připouští Kateřina Englichová. „Adaptace by měla být rovna původní skladbě – najdeme konzervativce, kteří ji nepřipouštějí, s tím tak docela nesouhlasím, ale akceptuji to. Mnohé adaptace jsem sama dělala as některými třeba nejsem spokojená, zjišťuji, že nejsou nosné – možná už proto, že například klavírista má k dispozici deset prstů, a já na harfě jen osm – ale i co se týká harmonie, existují omezení: složitý mechanismus nástroje, sedm pedálů, některé náročné harmonické postupy nefungují nebo prostě nejdou uplatnit... Musí se zodpovědně vybírat, co lze upravit. Je rozdíl také mezi transkripcí a adaptací, jsou skladby, které hraju přesně podle originálu, jedna ku jedné, nebo změním jen naprosté drobnosti. U Ravela jsem si na adaptaci netroufla, a proto jsme oslovili zkušeného skladatele Otomara Kvěcha, který se s nadšením do skladby ponořil.“
Důležitý je, jak podotýká Vilém Veverka, samozřejmě výsledek. „Ve finále to musí být pro interpreta i posluchače absolutně přesvědčivé. Nejlepší je, když se vám zdá, že posloucháte originál, a ani vás nenapadne, že to je slavná klavírní skladba, která má i známou orchestrální podobu.“
zdroj: www.youtube.comČasem ani penězi se nemá šetřit
Vedle společných plánů mají Kateřina Englichová a Vilém Veverka trvale nabitý individuální itinerář. Harfistka se v létě chystá do Srbska, Hongkongu, Levoče i do Ameriky, hobojista kromě dalších evropských vystoupení má před sebou natáčení se souborem Ensemble Berlin-Prag, který spolu se členy Berlínské filharmonie založil v roce 2011.
„Budeme nahrávat tentokrát v Berlíně. Například Triové sonáty pro dva hoboje, fagot a continuo Jana Dismase Zelenky jsou náročný a nákladný projekt, ale chceme-li něčeho dosáhnout, nemělo by se šetřit ani časem ani prostředky.“
