Středa 8. prosince 2021, svátek má Květoslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Slavné fotografie známe. Ale co se okolo nich dělo?

Kultura

  7:30
PRAHA - Snímky vystavené v Galerii Rudolfinum mají jedno společné: někdy v minulosti někoho šokovaly, urazily, naštvaly nebo pohoršily. Dnes si ale u řady z nich musíme přečíst vysvětlení, v čem s nimi byl vlastně problém.

Annelies Štrba: Soňa ve vaně, 1985. Umělecká fotografka vytvořila cyklus snímků své rodiny, na kterých zachytila i svou dvanáctiletou dceru. Když byla fotografie vystavena ve Velké Británii, umělkyně byla nařčena z pedofilie. Všechna obvinění byla stažena foto: Repro Galerie Rudolfinum

Nejnovější počin Galerie Rudolfinum, vzniklý ve spolupráci s Musée de l’Elysée z Lausanne, začíná podobným varováním, jakým byla uváděna i loňská výstava Decadence Now!: „Vystavené snímky mohou šokovat.

Pořadatel doporučuje, aby citlivé osoby, nezletilí a dále ti, kteří si nepřejí být konfrontováni s šokujícími snímky, zvážili návštěvu výstavy.“ Podobné varování tu je ale spíš součástí marketingového balení výstavy než vážně míněnou radou. Půjde vůbec někdo, kdo si nepřeje být konfrontován s šokem, na výstavu s názvem Kontroverze?

NASA: Buzz Aldrin na Měsíci 20. července 1969. Kosmonauta nemohl vyfotit nikdo...

NASA: Buzz Aldrin na Měsíci 20. července 1969. Kosmonauta nemohl vyfotit nikdo jiný než Neil Armstrong. Dodnes ale tisíce lidí spekulují, že k přistání ve skutečnosti nikdy nedošlo a vše bylo naaranžováno. Všimli jste si toho nepřirozeného stínu?

Zřejmě ne. Je ale třeba hned v úvodu říct, že Kontroverze naštěstí není dryáčnickou přehlídkou nechutností a skandálů. Ve skutečnosti jde až o akademicky suchou studii vztahu práva a fotografie, jakousi prostorovou knihu, kde klíčovou roli hraje doprovodný text. Na výstavě je celkem osmdesát fotografií. Většina z nich nepochází z volné fotografické tvorby, ale z oblasti fotožurnalismu.

Velkou řadu snímků jsme už někde viděli. Vzhledem ke své diskutabilnosti získaly status obrazových ikon. Je tu Padající voják Roberta Capy, u kterého se dlouho řešilo, zda jde o autentické zachycení smrti vojáka nebo o fotografem aranžovanou scénu. Najdeme zde ukázku oficiální fotografie ze Sovětského svazu, kde se podle potřeby umazávali nepohodlní soudruzi. Visí tu hned několik fotografií z koncentračních táborů nebo válečných konfliktů až po ani ne deset let staré obrázky z irácké věznice Abú Ghraíb.

FOTOGALERIE:

Otisk společnosti

Výstava redukuje stosedmdesátiletou historii fotografického média na momenty, kdy fotografie vyvolávala mediální diskuse, nebo přímo soudní spory. Jestliže má médium fotografie oproti jiným druhům umění nějakou výhodu, tak je to v jejím charakteru „otisku skutečnosti“, kterému jsme si navykli věřit a současně o něm silně pochybovat. Vidíme-li záběr na ležící podvyživené africké dítě se supem v pozadí, automaticky to vyvolá silné reakce. Předpokládáme, že je jen otázkou času, kdy se sup do nešťastného dítěte pustí.

Elsie Wrightová a Frances Griffithsová: Víla podává Iris květiny, 1916. Dvě děti si na yorkshirském venkově vypůjčily od otce fotoaparát, aby dokázali existenci nadpřirozených bytostí. Snímek se jim povedl a až do jejich smrti se vedly debaty o pravosti.

Elsie Wrightová a Frances Griffithsová: Víla podává Iris květiny, 1916. Dvě děti si na yorkshirském venkově vypůjčily od otce fotoaparát, aby dokázali existenci nadpřirozených bytostí. Snímek se jim povedl a až do jejich smrti se vedly debaty o pravosti.

Můžeme pochybovat o etických kvalitách fotografa. Místo aby pomohl, situaci pouze fotografoval. Věříme zvolené kompozici natolik, že se neubráníme potřebě rozvinout naznačený dramatický příběh. Přitom z jinak zvoleného záběru by bylo zjevné, že nedaleko dítěte je i jeho matka, která právě stojí ve frontě na potravinovou pomoc. Naopak u fotografie kosmonauta na Měsíci se najdou tisíce pochybovačů, kteří přinášejí další a další důkazy o tom, že nejde o skutečnou událost, ale scénu aranžovanou kdesi v ateliéru.

Chce-li umělecké dílo způsobit kontroverzi, musí překročit nějaký zákon, tabu nebo zvyklost. Podobná díla jsou pak dobrým indikátorem toho, co v dnešní společnosti dokáže vyvolat rozruch. Repertoár šokujících témat zdaleka není nekonečný. Je tu smrt, kterou dokáže fotografie ukázat z velké blízkosti.

Řečnické pultíky v galerii

Jistotou jsou snímky balancující na hranici dětské pornografie (pornografii jako takové se ale výstava vyhýbá). Sám jsem byl ale překvapen, kolik fotografií z výstavy vzbudilo rozruch kvůli něčemu úplně jinému: kvůli autorským právům. Jako kdyby se většina skandálů kolem fotografie točila kolem určení vlastnictví, ať už fotografií nebo toho, koho nebo co zachycují. Asi je to vizitka moderní civilizace. Vymezení vlastnictví v ní stojí v samém základu jejího fungování a fotografie, kterou jde tak snadno pořídit a kopírovat, tyto základy snadno atakuje.

Jock Sturges: Christina, Misty a Alisa, Severní Kalifornie (1989) Jock Sturges je uznávaný fotograf díky svým portrétům naturistických rodin. Po řadě žalob řeší otázku, jak fotografovat nahé děti, s respektem, ale též s veškerou jejich lidskostí?

Jock Sturges: Christina, Misty a Alisa, Severní Kalifornie (1989) Jock Sturges je uznávaný fotograf díky svým portrétům naturistických rodin. Po řadě žalob řeší otázku, jak fotografovat nahé děti, s respektem, ale též s veškerou jejich lidskostí?

Kontroverze jsou spojené s velkou částí moderního umění a nikoliv jen s fotografií. K západní myšlenkové tradici patří i lpění na svobodě projevu. Z pohledu jiných kultur si ji přímo hýčkáme, vnímáme ji jako nezadatelné právo autora. Příběhy vystavených fotografií většinou tuto svobodu oslavují. V Rudolfinu jsou ovšem jednotlivé exponáty vyjmuty z jejich původních souvislostí a jejich síla je nutně oslabena jejich množstvím. Skoro to vypadá, jako kdyby kontroverze byla spíše jen jazyk, který fotografie někdy používá, nebo prostřednictvím něhož lépe chápeme jejich poselství.

Před Prahou už měla výstava Kontroverze čtyři různé zastávky po celé Evropě. Ke kladům její podoby v Rudolfinu patří její architektonické řešení. Většina vystavených fotografií je totiž malých a vizuálně vlastně neatraktivních. To, co je dělá zajímavými, je jejich příběh. Ten je odvyprávěn pomocí textových letáčků umístěných před jednotlivými snímky na soklech, připomínajících řečnické pultíky. Divák se tak chtě nechtě dostává do intimního kontaktu s fotografií. Je to, jako kdyby o každé z nich měl svědčit někde u soudu. Listy s popisy fotografií si navíc každý může vzít a na konci výstavy si je sepnout do bezmála stostránkové publikace.  

Výstava KONTROVERZE

Výstava se koná v Galerii Rudolfinum od 8. 9. do 13. 11. 2011. Součástí je mnoho doprovodných programů a přednášek:


Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, Praha 1
www.kontroverze.eu
www.galerierudolfinum.cz


TEST: Hodinky místo mobilu děti pohlídají i zabaví

Premium Co umějí chytré hodinky se SIM kartou pro děti? Nahradí mobil. Dá se na ně dovolat a většinou i sledovat jejich polohu...

Opatření bojkotuje stále více lidí, cítí se podvedeni, říká psycholog

Premium Doba covidová je už dlouhá. Zatímco při první vlně epidemie byli lidé v Česku většinou ukázkově disciplinovaní, nyní je...

Velké dilema třetí dávky: míchat, či nemíchat vakcíny?

Premium Posilující dávka očkování naráží na možnost volby. Řada Čechů řeší, kterou vakcínou si nechat svoji imunitu proti...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!