Kdo to neví, tak v předvečer MDŽ se zjevují duchové zasloužilých soudružek a za námi přišla Jiřina Švorcová. Vypadala báječně, celá vyhlazená, kostýmek od Chanel. A pak že je to v pekle blbý! K metafyzickým otázkám jsme se ale nedostali, neboť silným hlasem zvolala, že Lenin je zvon. Chlapci v redakci se vyděsili a utíkali jí vařit kafe.
Jiřina si sedla do uprázdněné židle a pravila, že musela přijít, aby nám sdělila, že ona jako předsedkyně Svazu československých dramatických umělců Činoherní studio chtěla zavřít už dávno, jelikož neuvádělo žádnou sovětskou dramatiku a pásmo k VŘSR taky ne a vždycky tam pěstovali kontrarevoluci. Teprve soudruzi z ústecké radnice naplnili její pokyn. Namítla jsem, že na ústecké radnici nejsou žádní soudruzi, načež si Jiřina odfrkla a sdělila mi - děvenko, vy jste pořád tak naivní.
Pak si ještě postěžovala, jak jí Soňa Červená sebrala Káču ve Werichově Divotvorném hrnci. A pak se ještě zaprodala kapitalistům a už zase hraje, a to ještě u Američana, kterého do Národního nasadila CIA. Taky nemůže vydržet, jak se hanobí velký bratr na východě, který vždy byl zárukou míru. A televize dávala Skřivánky na niti, taková drzost, vždyť to bylo zlovolné dílo, které právem putovalo do trezoru. Ale to už se pomalu rozplývala a ševelila - tak zase za rok, to už snad bude lépe.
