Téměř ideální průběh měl podle závěrečného shrnutí ředitelky přehlídky Radany Korené letošní ročník Letní filmové školy. Pořadatelé podle ní tentokrát nemuseli v průběhu akce řešit vůbec žádné organizační problémy – jako by se všechny těžkosti vyčerpaly složitým obdobím příprav festivalu v době koronavirových opatření.
  |
Euforie z toho, že přehlídka proběhla a na první pohled se takřka nelišila od minulých ročníků, prostoupila celým závěrečným dnem akce. Skutečnou erupci emocí pak přineslo slavnostní zakončení za účasti ministra kultury Lubomíra Zaorálka, kde všichni děkovali všem a největší porce obdivných zdravic se (zaslouženě) dostalo ředitelce přehlídky Radaně Korené, jejíž odhodlání a diplomatické schopnosti učinily z Letní filmové školy první téměř plnohodnotný festival, který se v České republice konal po koronavirovém umrtvení.
Láskou proti viru
Letní filmová škola tentokrát byla také manifestací za přežití kultury ve složitých podmínkách, za hodnoty svobodné společnosti a proti strachu, který leckdy vyvolává větší ústupky, než je nutné. Letní filmová škola předvedla, že je možné zorganizovat, u hygieniků obhájit a do konce dovést šestidenní akci s nemalým počtem účastníků a (doufejme) nestát se při tom ohniskem nákazy. Posledně zmíněný bod, jak koneckonců v částečné nadsázce zmínila při slavnostním zakončení sama ředitelka LFŠ, bude možné definitivně potvrdit až za čtrnáct dní. V každém případě pořadatelé mohou mít čisté svědomí v tom, že se řídili pokyny hygieniků a mimo jiné důsledně nabádali účastníky k dodržování odstupů a nasazení roušek, pokud bylo v sálech více než sto lidí. Potvrdí-li se, že takové zajištění je dostatečné, bude to pro další pořadatele větších kulturních akcí velká vzpruha.
Zároveň je třeba mít na paměti, že vedle odhodlání a korektních vztahů s hygieniky byla k úspěchu Letní filmové školy zapotřebí také trocha štěstí, kterou neměl čerstvě zrušený polsko-český festival Kino na hranici, který se měl od 21. srpna konat na Těšínsku, tedy v regionu s aktuálně méně příznivými podmínkami.
Stejně tak nelze v rámci objektivity pominout, že na LFŠ nedorazily nejvýznamnější ohlášené zahraniční osobnosti, herečka Hanna Schygulla a manželka a spolupracovnice Andrzeje Wajdy Krystyna Wajdová (a světové premiéry svého nového filmu se nadto nemohl zúčastnit režisér Bohdan Sláma). Přesto měla přehlídka vynikající atmosféru a pozitivní energii, kterou musel vnímat i ten, koho jinak poněkud zaskočilo pásmo ezoterických vyznání, jež během závěrečného ceremoniálu vyslali Radaně Korené její duchovní spřízněnci. Heslo „Láska je nejvíc“, které ředitelka (jinak též opakovaně vyzvaná je kandidatuře na Hrad) na závěr vyřkla, je ovšem krásné a snad i účinné.
Jak se to mohlo stát?
Nadšení publika z krásy lidské povahy mohl poněkud zchladit snímek Bohdana Slámy, jímž se letošní Letní filmová škola završila. Drama inspirované skutečnými událostmi ve vesnici Tušť u Suchdola nad Lužnicí vrcholí masakrem německých obyvatel, odsouzených v nesmyslném a vykonstruovaném procesu iniciovaném jejich sousedy a podpořeném nechvalně známými Revolučními gardami. Snímek má ve Slámově tvorbě několik prvenství. Je to jeho první černobíle natočený film, první exkurz do historie, první snímek, jejž Sláma nenatočil podle vlastního scénáře (autorem je Ivan Arsenjev, spoluscenárista Vojnárovy Cesty pustým lesem). A také je to Slámův nejmrazivější a nejdrastičtější film, kde je místo jen pro pár téměř neznatelných odlehčení, ale jinak mu vládne těžká výčitka univerzálně lidského svědomí – nejen toho českého nebo německého.
Hrozivost Krajiny ve stínu, jejíž děj začíná na konci 30. let, nespočívá ve vršení nějakých strašných křivd mezi obyvateli vesnice – i na ty dojde, daleko spíše se však jedná o běžné sousedské nesváry, lidské slabosti a snahu slušně (a ovšem třeba i s určitými výhodami) přežít v režimu, který si většina sousedů nijak aktivně nepřivolala.
I divák, který předem ví, k čemu má film směřovat, si ještě dlouho obtížně představuje, jak by k něčemu takovému mezi vesměs pokojnými a rozumnými sousedy mohlo dojít – a přece. Slámovo divadlo lidských povah je tentokrát silné, kruté a neúprosné. Katarze se v dramatu dovedeném ještě až do začátku 50. let nedostavuje, je to obžaloba démonů dřímajících v každém lidském společenství a varování před nimi – jediným vysvobozením z chmurného závalu může být odhodlání nic podobného nedopustit, ani v menším nebo méně drastickém měřítku.
V bodě, kam na časové přímce dospěla Krajina ve stínu, začíná jiné drama předvedené v premiéře na Letní filmové škole, a to trilogie Herec, kterou pro Českou televizi natočil Peter Bebjak. Smyšlený příběh talentovaného mladého herce, který se i kvůli své homosexualitě osudově zaplete s tajnou policií, je napínavě rozehraný thriller a velké herecké sólo pro Jana Cinu, podpořené i dalšími vynikajícími hereckými výkony, zejména Jenovéfy Bokové v roli hrdinovy sestry. Jak už to ovšem u minisérií (a u těch českých zvláště) někdy bývá, konec korunuje dílo poněkud neuspokojivým způsobem a ve výsledku důraz na efekt převažuje nad snahou o hlubší záběr.
Co bude dál?
Výraznou událostí závěru Letní filmové školy byla také prezentace zástupců dalších filmových přehlídek, které teprve chystají své letošní uskutečnění, ať už v řádném, nebo odloženém termínu. Přestože se prezentace s názvem Musíme si pomáhat nezúčastnili zástupci karlovarského festivalu, který chystá na listopad svůj „54 1/2“ ročník, šlo o reprezentativní upoutávku na (doufejme) akcemi nabitý podzim. Febiofest, Anifilm, zlínský festival filmů pro děti a mládež, Finále Plzeň, Ji.hlava nebo olomoucký Academia Film podle svých zástupců připravují plnohodnotné programy pro diváky v sálech, zároveň však většina z nich počítá i s přinejmenším částečnou online verzí.
Například Febiofest, jenž se bude v Praze konat v náhradním termínu od 18. do 25. září, už má podle svého ředitele Kamila Spáčila dojednanou možnost jednorázového streamování soutěžních filmů a nyní řeší technické provedení. Zároveň je prý už dnes pro hygieniky nepředstavitelné zahájení v Obecním domě. Přesouvá se také hlavní dějiště Febiofestu z multiplexu na Andělu do Slovanského domu a dalších pražských kin.
Přestože nálada pořadatelů byla i pod vlivem zdárně uskutečněné Letní filmové školy vesměs optimistická, mementem zůstalo vystoupení unavených a zjevně frustrovaných pořadatelů již zmiňovaného Kina na hranici, které letos chystalo dvě verze přehlídky a obě byly zrušeny. „Rozhodně na trička netiskněte data,“ poradili s hořkým humorem svým kolegům. I to je sdělení z letošní Filmovky.
