Rodinná traumata, šikana a síla přátelství. Snímek Krásné bytosti má šanci na Oscara

Island má pro zbytek světa auru bezmála zázračné země, kde mimořádné přírodní krásy podtrhují skutečnost, že minimálně každý druhý obyvatel populárního ostrova je špičkový muzikant, filmař a fotbalista. Něco na tom samozřejmě je. Jak ale nyní připomíná jeden z těch talentovaných filmařů Guđmundur Arnar Guđmundsson, Island může mít i jinou tvář, pokud třeba vyrůstáte na předměstí metropole Reykjavíku, vaši rodiče nezvládají svou roli, ve škole vás spolužáci šikanují a chytnete se násilnické party.

5 fotografií

Váš příběh se potom moc neliší od mnoha podobných třeba v Dánsku, Nizozemsku nebo Česku. Přece jen však asi máte právě na Islandu větší šanci, že se do vašeho života začnou prolínat snové vize a prvky tajemna. A i díky tomu se mohou navenek problematické existence ukázat jako krásné bytosti.

Síla přátelství

Dvojici ústředních postav tvoří kluci Balli a Addi, kteří prožívají každý trochu jiná, ale přece podobná rodinná traumata. Balli je na tom hůř, žije v zanedbaném domě, kde se matka a sestra objevují zřídkakdy a otčím je (naštěstí) ve vězení. Addi by si zase přál rodiče, kteří by byli méně ezoteričtí, protože ani to se neukazuje jako ideální základ spokojené domácnosti. (Ovšem každá mince má dvě strany a sílu dědičné intuice nelze podceňovat.)

Šikanovaný Balli se stane členem Addiho party, jejímž dalším výrazným členem je hromotluk Konni, který občas trpí násilnickými výbuchy – a také on za to může poděkovat neutěšenému rodinnému prostředí. Neblahá štafeta mrzačení duší i těl se tu předává další generaci, která ale ještě může z bludného kruhu vykročit. To ovšem není nijak snadné a neobejde se to bez karambolů, které mohou být pro někoho i osudné.

Krásné bytosti však nevidí svět mladých lidí na povážlivě sešikmené ploše jen tragicky. „Je to příběh o přátelství plném mladistvé energie, naděje a zmatečných pocitů. Příběh o partě kluků, kteří si uvědomují, že je okolí nevítá s otevřenou náručí, ale zjišťují, že se mohou opřít jeden o druhého,“ líčí své dílo režisér, který při psaní scénáře čerpal z vlastních prožitků: „Já i mí kamarádi z dětství pocházíme z obyčejných dělnických rodin. Přesto se nám vždycky zdálo, že je náš svět něčím jedinečný. Zahrnoval smysl pro sarkastický humor, agresivní chování, rodiče, kteří si podle všeho nedokázali udělat pořádek ve vlastním životě. A u nás doma se navíc věřilo na předtuchy a prorocké sny.“

Díky autentickému základu propojenému s imaginací i díky přesvědčivým výkonům mladých herců jsou Krásné bytosti působivou výpovědí o křehkosti dospívání: nejen tu jednu konkrétní partu poflakujících se výrostků umožňují vidět trochu jinýma očima.