Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Které místo je to správné? Na Oscara nominovaný Brooklyn je dojemným příběhem irské imigrantky

USA

  6:00
Nemajetná irská dívka musí v dojemném, ale ne sentimentálním dobovém dramatu Brooklyn opustit rodinu a domov, aby našla své místo ve světě.

Loučení a návraty. Saoirse Ronanová v roli ženy mezi dvěma světy. foto: Cinemart

Málokteré téma dnes vzbuzuje takový rozruch jako přistěhovalectví. Rozhodnutí natočit film o nesnadném hledání štěstí mimo vlast tudíž vyvolává podezření z kalkulu. Stávající společenské ovzduší skutečně mohlo být důvodem, proč došlo na adaptaci knižního bestselleru z roku 2009 zrovna nyní. Brooklyn se ovšem dotýká otázek spjatých s irskou národní identitou a americkou mentalitou po staletí a činí tak bez přehnaného zjednodušování a vášní, jež jsou pro diskusi o imigrantech příznačné.

Spojené státy americké za svou kulturní různorodost a ekonomickou převahu do značné míry vděčí přistěhovalcům, potomkům lidí jako Eilis Laceyová (Saoirse Ronanová). Jedna z prvních vět, kterou tato mladá žena z irského městečka Enniscorthy ve filmu pronese, zní „Odplouvám do Ameriky“. Zatímco mstivou majitelku koloniálu, v němž pracovala, opustí ráda, bolestnější bude její loučení s matkou a starší sestrou Rose (Fiona Glascottová). Právě ta Eilis v zámoří zajistila místo prodavačky ve věhlasném obchodním domě.

Saoirse Ronanová a Emory Cohen ve filmu Brooklyn.

Píše se rok 1952 a dobrodružstvím bude samotná cesta přes oceán. Rozbouřené vlny dovedou potrápit nejen lodní kapitány, ale také žaludky nezkušených pasažérů, kteří – jako Eilis – neuváženě spořádali celou večeři. Hrdinka však zanedlouho zjistí, že mořská nemoc je sice nepříjemná, ale odezní mnohem rychleji než stesk po domově. Již na lodi zároveň začíná její postupná proměna z dívky, za kterou rozhodují druzí, v sebevědomou mladou ženu. První z důležitých životních lekcí dostává od své spolucestující, která jí pomůže s výběrem šatů a líčením. Nekomplikované vykreslení 50. let jako éry, kdy ke zdárnému absolvování imigrační kontroly stačil nenucený úsměv a decentní make-up, možná neodpovídá realitě, avšak vyhovuje orientaci vyprávění na neviditelný vnitřní konflikt namísto vnějších komplikací socio-politického charakteru.

Hybnou silou filmu, který na rozdíl od jiných imigrantských příběhů zdoláním cesty z jedné země do jiné nekončí, ale teprve začíná, je napětí mezi vztahem k rodné zemi a snahou začít nový život v cizině. Stejně jako protagonistka jsme až do posledních minut na vážkách, které místo je tím správným. Brzy totiž vychází najevo, že život v nové zemi nebude zdaleka tak idylický, jak naznačuje oslepující bílé světlo, do něhož Eilis po opuštění imigračního centra s rozporuplnými pocity a mohutným kufrem vychází. Zatímco ulice jejího rodného města zely prázdnotou, ohromujícími newyorskými bulváry v jednom kuse korzují lidé a projíždějí automobily, mezi nimiž si připadá ztracená a bezradná.

Mezi dvěma světy

Po stručném školení od své nové nadřízené začíná Eilis vystupovat s odhodlaností a cílevědomostí rodilé Američanky. Stejně přesné a soustředěné jako její jednání jsou pohyby kamery, která vede naši pozornost žádoucím směrem a zároveň k sobě nestrhává nadbytečnou pozornost. Sebevědomou maskou, pod níž nadále skrývá vnitřní nejistotu, Eilis okouzlí i Tonyho (Emory Cohen), potomka italských přistěhovalců. Příjemně plynoucí dialogy se sympatickým instalatérem se pro ni společně s večerním studiem účetnictví stávají účinným prostředkem k vytěsnění smutku. Domov o sobě přesto průběžně dává vědět v předzvěsti rodinného neštěstí, jež protagonistku postaví před dilema, zda návratem do Irska riskovat rozbití svého pracně vybudovaného brooklynského mikrokosmu.

Loučení a návraty. Saoirse Ronanová v roli ženy mezi dvěma světy.
Z filmu Brooklyn.

Zemi svatého Patrika zpřítomňuje vedle sestřiných dopisů nebo lidové písně zejména zelená barva, kterou Eilis zprvu upřednostňuje při výběru šatů. S tím, jak získává vnitřní klid a její přimknutí k domovu slábne, obohacují její šatník nové barvy. Oživení barevné palety nebo uzpůsobování svícení hrdinčině náladě představují některé z nenásilných způsobů, jimiž nás film zpravuje o proměně probíhající pod povrchem. Přestože je scenárista Nick Hornby autorem mnoha úspěšných románů, dokázal se vyvarovat knižně působícího mimoobrazového komentáře. Namísto doslovného vysvětlování, čím Eilis prochází, nás nechává, abychom si její spletitou cestu za americkým snem prožili s ní. Spolehlivý emocionální středobod vyprávění tvoří Saoirse Ronanová. Podobně jako zelenou postupně doplní jiné barvy, přidávají se k počátečnímu smutku v její tváři další emoce. Opakované vyjádření změny nálady v jednom nepřerušovaném detailním záběru potvrzuje mimořádný talent této jednadvacetileté dcery irských rodičů.

Mizející a navracející se smutek odpovídá bumerangové struktuře vyprávění. Ve snaze zachytit prožitek imigranta v úplnosti vidíme mnohé situace ve dvou variantách, irské a americké, čímž jsme stejně jako Eilis vedeni k jejich porovnávání. Každá poskytnutá informace dříve či později elegantně zapadne do promyšleného celku a pomůže nám pochopit dilema, kterému Eilis čelí. Schopnost přimknout diváka k hlavní postavě a vyjádřit složité emocionální stavy jemnými náznaky patří k devízám zvolna plynoucího snímku. Režisér John Crowley (Intermission, Ten kluk) si ne usnadňuje práci moralistním škatulkováním postav na hodné a zlé, dramatickým zveličováním situací nebo citovou manipulací. Vypráví soustředěně a trpělivě, naši pozornost udržuje průběžným uváděním dalších postav a vytvářením nových komplikací a nechává nás, abychom si k Eilis sami našli cestu. Třeba skrze vlastní zkušenost s opuštěním domova. Ať už kvůli práci, rodině, nebo škole.

Brooklyn

USA 2015

Režie: John Crowley

Scénář: Nick Hornby

Kamera: Linus Sandgren

Hudba: Yves Bélanger

Hrají: Saoirse Ronanová, Emory Cohen, Domhnall Gleeson, Jim Broadbent, Julie Waltersová

Premiéra 25. 2.

Brooklyn představuje návrat do minulosti nejenom svým časovým zasazením, vypravěčskou přímočarostí a neornamentálním stylem, ale i důrazem na tradiční křesťanské hodnoty, jako je solidarita, rodina nebo tvrdá práce. Třebaže se Eilis vyznačuje větší neústupností než protagonistky melodramat z doby, kdy se příběh odehrává, a s hledáním jejího pravého já jí pomáhají zejména zkušenější ženy, nikoli muži, uvědomuje si, že vytouženou stabilitu jí přinese teprve manželství. Do staromódního pojetí dobře zapadá také závěr filmu, naplňující romantickou šablonu důsledněji než ambivalentně vyznívající kniha. Lehká naivita ale nenarušuje emocionálně autentické jádro vyprávění a dobře funguje jako protilátka na postmoderní rozrušování základních jistot. Byť jde o naději prodchnutou smutkem a svázanou s osudem ženy, která by si dnes zřejmě vysloužila nelichotivou nálepku „ekonomická migrantka“.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!