A když potom film skončí, zjistí, že ho nemůže dostat z hlavy, protože ty brutálně groteskní obrazy si žijí vlastním potměšilým životem a skládají krutě upřímné podobenství o významu lidského snažení v jakémkoli kolektivním oboru.
Jistěže ne každý to tak ale musí cítit a ne každý je ochoten takový pokus podstoupit: ukázalo se to na návštěvnosti filmu v Americe, kde Babylon, jakkoli jej provázela značná očekávání i martketingová kampaň, bez milosti propadl. Jistý podíl na tom měla vánoční bouře Elliott, která během premiérového víkendu zavřela diváky doma, ale i bez ní by měl nejspíš Babylon potíž přiblížit se svými dosavadními výnosy alespoň vzdáleně výrobním a propagačním nákladům odhadovaným na 160 milionů dolarů.
BABYLONScénář a režie: Damien Chazelle Hrají: Brad Pitt, Margot Robbie, Diego Calva, Tobey Maguire, Samara Weaving, Eric Roberts ad. Premiéra 19. 1. |
Nelze se proto divit názorům, že pro tvůrce úspěšného La La Landu (ten byl naopak zařazen mezi dvacítku nejvýdělečnějších projektů roku 2016) Damiena Chazella se jedná o opulentní kariérní sebevraždu. Někdo je, i vzhledem k tématu snímku, dokonce toho mínění, že toto harakiri je záměrné.
Nenasytný moloch
Damiena Chazella vystřelil ke slávě snímek Whiplash z roku 2014, který uspěl na festivalu Sundance a získal tři Oscary; o dva roky později přišel zmíněný La La Land, který získal Oscarů šest (a chvilku byl nedopatřením i Nejlepším filmem). Whiplash předkládá příběh mladého jazzového bubeníka, kterého vlastní ctižádost i sadismus jeho učitele ženou až téměř k psychickému, fyzickému a sociálnímu zničení.
Muzikál La La Land ukazuje bouřlivý zrod a trpký konec milostného vztahu dvou lidí usilujících o úspěch ve filmové, respektive hudební branži v současném Los Angeles. V Babylonu, jehož projekt měl prý Chazelle v hlavě patnáct let, se prolínají motivy i styly obou zmíněných filmů: zásadní roli tu opět má chiméra umění, úspěchu a slávy a téměř zákonité osobní ztroskotání těch, kdo se jí upíšou. A odpověď na otázku po smyslu této oběti ani tentokrát není jednoznačná.
Babylon sleduje propojené osudy několika hlavních postav: začíná s mexickým mladíkem Manuelem (Diego Calva), který je ochoten dělat jakoukoli práci, aby se uchytil v bouřlivě expandující továrně na sny. Dostane tedy za úkol doručit živého slona na extravagantní večírek jednoho ze šéfů studia Kinoscope. Tam, uprostřed velmi explicitně pojednaných bakchanálií, se Manuel seznámí s dívkou z New Jersey jménem Nellie LaRoy (Margot Robbie), která sice ještě v ničem nehrála, ale je přesvědčena, že je jí souzeno být hvězdou. A skutečně se jí shodou „šťastných“ okolností stane – brzy nikdo nemluví o nikom jiném než o vyzývavé dračici, která dokáže na povel uronit přesně načasovanou slzu.
O místo na výsluní naopak už dávno nemusí bojovat etablovaný filmový herec, donchuan a bouřlivák Jack Conrad (Brad Pitt), do jehož služeb se posléze dostane Manuel a odrazí se ke kariéře hollywoodského profesionála. Film sleduje i dráhu černého muzikanta Sidneyho Palmera (Jovan Adepo) nebo lesbické čínsko-americké kabaretní zpěvačky a kresličky titulků Lady Fay Zhu (Li Jun Li).
S těmi a mnoha dalšími provází Damien Chazelle diváky groteskně stylizovaným světem hollywoodských počátků, kde se za úspěch platí vším možným včetně lidských životů, ale nikdo toho nelituje, protože všechny prostupuje posvátné vzrušení z pocitu, že jsou součástí něčeho velkého, čemu patří budoucnost. A nikdo z nich si nepřipouští, že ten nenasytný moloch každého dříve či později bez milosti vysaje a zničí, vezme jim identitu i osobní budoucnost za pofidérní příslib věčného života.
Jiné zpívání v dešti
Zlomem, který zamává s osudy protagonistů, je zejména příchod zvukového filmu: pro někoho šance, ale pro většinu hvězd němé éry zkáza. Babylon tu intenzivně komunikuje s muzikálem Zpívání v dešti (1952), který pojednává právě o tomto šoku. Chazellova Nellie LaRoy částečně rehabilituje postavu Liny Lamont, herečky, která se nezvládla přizpůsobit technickému pokroku: v podání Margot Robbie není hloupá ani intrikánská, ale to ji stejně neochrání před zkázou.
Peklo závislostí, které hollywoodská mašinerie generuje, přivede ke konci snímku Nellie a obětavého Manuela (tehdy už si dávno říká poamericku Manny) do již zcela surreálného bludiště neřestí a zvrhlých zábav, kterému velí upírsky pojatý boss herního impéria (Tobey Maguire). Vysátí je dokonáno, co zbývá? Přece všechny ty famózní filmy, které tehdy, ale hlavně potom přišly a jichž by nebylo bez oněch krutých obětí: závěr Babylonu tak přece jen nachází vykoupení, ale jinde, než ho postavy po většinu času hledaly. A jestli to všechno skutečně stojí za to, si musí nakonec tehdy i teď spočítat každý sám.
