Lana Del Rey: Holka, co sní o sexu s Deanem

Každý, kdo dlouhodobě sleduje hudební scénu, zažívá rok co rok stejnou situaci: každých dvanáct měsíců přijde nová, masovými měřítky přitažlivá žena zpívající masovými měřítky chytlavý pop. Jde o jednu z mála věcí, které lze bez rizika věřit: umírající komerční hudební business žije aspoň na přístrojích díky lascivnímu prodávání se něžného pohlaví.

Jménem pro letošní rok je pětadvacetiletá Američanka Lana Del Rey. Hudební marketing dává své vyšší IQ rád najevo hrátkami se stylovým kontextem; vizuální sexappeal má být nadřazený tomu zvukovému nebo obsahovému. Lana Del Rey má rty napuštěné botoxem, dlouhé vlnité vlasy. Mělo by v ní být něco živočišně přitažlivého, současně mysteriózního, těžko racionálně poznatelného. Její styling manager by v posluchačích rád probudil dojem, že poslouchají příběhy ženy z filmů Davida Lynche. U Lany Del Rey není bohužel – na rozdíl od tajemných hrdinek amerického režiséra– moc co zkoumat. Vizuální zážitek z nastupující zpěvačky je povrchový, plochý. Stejné pocity nás neopustí s poslechem její písniček.

Příjemně rozdvojená persona

Lana Del Rey je zajímavým momentem nejen pro redaktorky glamour magazínů. Za její tvorbou je lehce čitelná snaha spojení dvou přístupů současného ženského zpívání o životě. Ten první je tzv. producentský. Posluchače si chytá klipy a singly, jež zpívají modelky jako Rihanna nebo Beyoncé, hrdinky středně dospělých slečen, které svůj volný čas věnují fitcentrům a mallovým nákupním střediskům. Jejich zpráva bývá: bavte se, tančete a zpívejte, dokud jste mladé a krásné.

Ten druhý je tzv. autorský. Posluchače si – skrze alba St. Vincent nebo Feist – lapají ideou osobní výpovědi a hrou na hudební písničkářskou kreativitu. Publikum těchto dam je stejné, jako jsou ony: zamyšlené, introvertní, bojující s emočními bolestmi, jejich krása bývá vnitřní a nedokonalá.

Komplementárnost těchto dvou světů je důvod, proč potkáte Lanu Del Rey v playlistech posluchačů sériového popu i nezávislejšího písničkářství. Písně jejího debutu Born To Die stojí na autorských základech; jejich design je však bohatě producentský. Je dobrým meetpointem pro smutek, dubstep, r’n’b, trochu hiphopu, ještě méně folku a nezřízený hédonismus showbizových celebrit, ve kterých vládnou sex, peníze a předražené outfity.

Celá deska nám vzkazuje: možná jsme vám svým lifestylem vzdálení, ale věřte, že nežijeme pouze na hollywoodských chodnících, na stránkách Vogue a bulvárních deníků. Náš život také – tak jako váš – prostupuje bolest, zklamání, radost, skutečné a pravdivé emoce. Lana Del Rey se snaží sblížit světy obyčejných a prominentních lidí, ukázat, že si nejsou daleko.

Lanu Del Rey hudební kritika zaregistrovala před několika měsíci, kdy byl na YouTube zveřejněn klip k jejímu singlu Video Games. Vznikla dojemná atmosféra: svět se zpomalil kvůli neznámé dívce, která se vyzpívává ze svých zklamání. Na hudebních blozích však můžeme číst útočné konspirace: tento klimax byl důsledně plánovaný globálním vydavatelstvím, a proto jde o podvod s čistými emocemi. V této domnělé zvrácenosti si můžeme najít dobrou zprávu: mainstreamové PR přijímá principy toho hudebního nezávislého, jež stojí na šíření internetového viru.

Lana Del Rey si bohužel – nechtěně – osvojila další politiku nezávislých umělců. Nejlepší skladby debutových alb jsou vydány již několik měsíců dopředu na samostatných singlech; zbytek jsou často jako vycpávky vkládané do podprsenek. Tato prudce snižuje atraktivnost očekávaného vydání alba. Prostě vám nenabídne tolik vzrušení, které jste po poslechu těch prvních písní čekali.

Jak dobře prodat dubstep

Hudební mainstream není pouze perverzním a lživým místem, je prostorem, kde může spolu komunikovat například komunitní okrajové a globální. Trendem posledních let je vzájemné ovlivňování popu s undergroundovým elektronickým žánrem dubstepem. V tomto ohledu tým Lany Del Rey odvedl dobrou práci: ona totiž dubstepem koření svůj pop.

Jde o opačný a důvěryhodnější princip rok staré desky zpěvačky Katty B, jež se snažila z dupstepových beatů a ruchů udělat dobře prodejný pop pro každého. Protože hudební mainstream sleduje téměř každý, je nejvyšší platformou tzv. popkulturního vlivu i dobrým distribučním kanálem pro cokoliv. Povrchnost a banálnost současného hudebního mainstreamu je dokázána právě tím, že tento přesah do svých děl nikdo neabsorbuje; přitom to je právě to, proč se mainstreamem programově zabývat.

Všichni jen svými písničkami baví a vyplňují spotřební a konzumní život svých posluchačů. Jedinou výjimkou posledních let bylo album rapera Kanye Westa. Stejnou věc dělá Lana Del Rey. Její menu je chytrá, stylová práce se smutnou nostalgií. Žena, pro kterou je sexuální objekt James Dean, bude mít vždy větší popkulturní IQ než žena, která chce spát s Robertem Pattinsonem. A taky její deska je mnohem dál než práce Rihanny, Lady Gaga nebo Florence + The Machine.