RECENZE: Mladé dívky Larkin Poe hrají syrový blues rock

Ne že by s country scénou neměly nic společného. Skutečně na ní jako puberťačky začínaly, zahrály si i v nashvillské Grand Ole Opry, ale postupem času přecházely k ostřejší hudbě. Spolupracovaly s T-Bone Burnettem i Stevenem Tylerem a jejich hudba je teď čistokrevný jižanský blues rock, s velkým důrazem na prostřední složku sousloví.

Album Peach začíná bravurní verzí jedné z nejznámějších písní Roberta Johnsona a meziválečného blues vůbec Come On In My Kitchen. Zvuk slidekytary Megan, jež je hlavní instrumentalistkou kapely, je ostrý jako břitva. Nejen tady, ale na celé desce. Rebecca, solidní elektrická kytaristka, je výbornou, energickou doprovázečkou, ale především hlavní zpěvačkou.

Stejné provenience je i Johnsonovo Preachin’ Blues, kde přibývají přiznávky syrové rytmiky, jadernou energií (a feelingem alternativního rocku) nabitá Black Betty, připisovaná Lead Bellymu, nebo tradiční gospel blues John The Revelator s opravdu hodně temným zvukovým prostředím.

Dívky si ale pohrávají i s vysloveně rockovým výrazem jako ve Wanted Woman, kde předvádějí kytarové inferno na podkladu elektronické rytmické smyčky, jež do tohoto kontextu zapadá až nečekaně dobře.