130 let
Maruška a Marek, hrdinové nejnadějnější dějové linie filmu Láska je láska

Maruška a Marek, hrdinové nejnadějnější dějové linie filmu Láska je láska | foto: Blue Sky Film

Recenze

Láska je láska: Když film připomíná matějskou

Kultura
  •   7:00
Nový český film, který právě vstupuje do našich kin, vzletně uvozuje citát Antoina de Saint-Exupéryho: „Správně vidíme jen svým srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Tragikomedie Láska je láska ovšem na cestě k divákovi chytila „poledňákovskou“ nákazu.

Láska je láska se snaží profilovat jako nepovrchní snímek. Nezastřešují ji ovšem jen dvě známé větičky z Malého prince, ale i název evokující dravou popovou písničku Lucie Bílé. Ta ve filmu příznačně zazní ve scéně na pouti - a právě mezi niterností a pouťovým popíkem nové dílo režiséra Milana Cieslara osciluje.

Niternou linii ve vyprávění, které scenáristicky ošetřil debutující Martin Horský, tvoří příběh osmnáctileté nevidomé Marušky, křehké a plaše naivní studentky hudební konzervatoře. Osiřelou dívku se její starostlivý dědeček Vlastimil pokouší všemožně chránit před nástrahami reality. Právě ta však postupně nabourává poetický svět andělské princezny...

Nadějný chameleon

Pojetí Marušky jako by ladilo s letitým zájmem Milana Cieslara o pohádkový žánr. Jednadvacetiletá herecká naděje Aneta Krejčíková však svou andělskou hrdinku naštěstí dokáže změnit v živou a uvěřitelnou postavu. Krátce po Poupatech (kde ztělesnila téměř protikladnou roli pragmatické striptérky) Krejčíková znovu dostala příležitost potvrdit svůj chameleonský talent. V jejím podání je tak Maruška normální holka toužící konečně prožít svou první lásku. A mladík Marek (Maciej Cymorek), který se do hrdinky zamiluje, je normální slušný kluk. Nemá ovšem odvahu nevidomé dívce povědět, že je Rom, protože Maruška ho vidí srdcem jako modrookého blonďáka...

Protože taková zápletka by vystačila nanejvýš na pětiminutovou anekdotku, tvoří Maruščin nepovrchní příběh jen jednu z řady dějových linek. Ty ostatní už jsou pojaty popíkově, ve stylu historek ze silvestrovských Bakalářů. Vedle první lásky je tu tedy dojemná láska poslední, kterou se pokouší hrdinčin dědeček prožít s dávnou spolužačkou Libuškou, trpící Alzheimerovou chorobou. Ryze pavlačovým způsobem je pak pojat konfliktní vztah Maruščiných sousedů Fuksových, kteří se pokoušejí smířit s homosexualitou svého syna Honzy. Žertíky s vibrátorem a zvědavým pudlem či scéna v bordelu, kam manipulativní matka Zdena zavede syna, aby nabudila jeho heterosexuální apetit, by se pěkně vyjímaly i v Troškově Kameňáku.

zdroj: www.youtube.com

Láska je láska v rámci Cieslarovy tvorby odkazuje nejvíc k tragikomedii Duše jako kaviár (2004). Místo rodinného modelu však používá vícegenerační koncept, ve kterém si patrně má každý divák najít něco pro sebe. Poezie první lásky se tu tak snoubí s politicky korektním příběhem o intoleranci české společnosti k menšinám. Roma a gaye tu ovšem doplňuje i menšina tak bizarní, jakou je důchodkyně užívající terapeuticky lehké drogy.

Svět veteránky špatného vkusu

Groteskně stylizované scénky se zhulenou Libuškou, výstupy Zdeny Fuksové či extempore mile uslintaného důchodce Jehličky ovšem patří už do docela jiného filmového světa než love story nevidomé dívky. Jde o svět veteránky špatného vkusu Marie Poledňákové a jejího svižného následovníka Jiřího Vejdělka. Stejně jako v diváckých hitech Líbáš jako bůh nebo Muži v naději jsou pak i v Cieslarově filmu všechny nástrahy nakonec překonány a hrdinové společně vytvoří cosi jako jednu velkou šťastnou rodinu.

Láska je láska

ČR 2012
Režie: Milan Cieslar
Hrají: Aneta Krejčíková, Maciej Cymorek, Petr Nárožný, Eliška Balzerová a další Premiéra 19. 1. 2012

K takovému příběhu patří i laciné mudrování: koloběh života je zachován, neboť někdo postarší zemře a někdo roztomilý se narodí. Morální rovnováha tu však neexistuje: součástí pozitivního vyznění celého příběhu je nezvyklá tolerance autorů k morálním pokleskům postav, zvláště těch, které ztvárňují herecké celebrity. I Cieslar totiž využívá oblíbené strategie obsazovat zkušené herce do rolí, v jakých na většinové publikum v poslední době nejvíc zapůsobili.

Láska je láska tak nese rysy nekonečného deja vu, ve kterém se motiv správného vidění srdcem mění jen v další křiklavou atrakci vyprázdněnou jako vzpomínky na loňskou matějskou pouť.

Autor: