Závěr loňského a první polovina letošního roku bezesporu patřily Mišíkovu novému albu Jednou tě potkám. Absolutní dominance rockového barda v rámci Cen Anděl 2019, korunovaná ziskem celkem šesti okřídlených sošek, budiž důkazem. Začátek podzimu akcentuje Mišíkův talent tentokrát coby jistotu prvotřídní kvality přetrvávající řadu dekád. Album, nazvané Vladimír Mišík Etc... 2, je širokým posluchačským konsenzem považované za jednu z nejlepších českých rockových nahrávek vzniklých za minulého režimu.
„Před natáčením alba Etc... 2 se po mnoha změnách v obsazení kapely personální situace stabilizovala. Franta Francl s Vláďou Padrůňkem odešli hrát jazzrock k Martinu Kratochvílovi a my s Honzou Hrubým jsme zůstali sami. Na různá doporučení jsme vzali Jirku Veselého a bubeníka Jirku Šusteru, od Country Beatu se vrátil Kulich. A byla to pohoda. Hrálo se nám dobře, bylo hodně kšeftů, objížděli jsme, co se dalo – od hospod až po kulturáky,“ přibližuje Vladimír Mišík atmosféru, jež předcházela nahrávání legendárního alba.
To, že Vladimír Mišík svoje první čtyři alba pouze čísloval, a to, nyní reeditované, tedy mezi fanoušky bývá zkráceně nazýváno „Dvojka“, nebyla zpěvákova reakce na stejný způsob pojmenovávání prvních čtyř alb britských Led Zeppelin. Důvod byl daleko prozaičtější – věčné boje s komunistickým státním aparátem a schvalovacími komisemi.
„‘Dvojka‘ nedostala žádný název, protože nám ‚vyšší místa‘ na Supraphonu neschválila naše návrhy. Po téhle zkušenosti jsme se už s nikým dál nechtěli dohadovat a desky jenom číslovali,“ vysvětluje Mišík.
Album sklidilo ve své době nadšené reakce posluchačů i kritiky. Jiří Černý v časopise Melodie mimo jiné napsal: „Tahle deska není námět na jednu recenzi. Spíš na esej. A na mnoho životů.“ Potvrzuje to fakt, že mezi devíti skladbami alba je několik, které patří mezi nejznámější Mišíkovy písně a některé z nich má zpěvák dokonce na repertoáru dodnes.
Týká se to nejen Variace na renesanční téma, ale také bluesovky Sladké je žit nebo hned vstupní písně Nejlepší ženská našich dnů. Hudebně jsou písně díly samotného zpěváka a dalších členů kapely, mezi jmény autorů textů najdeme mimo jiné Josefa Kainara, Vladimíra Mertu, Langstona Hughese a v neposlední řadě také Václava Hraběte. Jeho básně Mišík a spol. zhudebnili poprvé právě na Etc... 2.
„Mám takový matný dojem, že jsem Hraběte poprvé četl v nějakém sešitku, který redigoval Mirek Kovářík. Protože se mi moc líbil, pídil jsem se po nějaké jeho sbírce, kterou pak Hanka Herrmannová kdesi vydolovala a přinesla mi ji opsanou na stroji – myslím, že se jmenovala Stop-time. Hrabě mě nadchnul hlavně proto, že oproti Kainarovi, který byl v některých sférách přímo dokonalý, mi úplně dokonalý nepřipadal. To mě na něm přitahovalo. Navíc jsem měl a dodnes mám rád celou tu beatnickou scénu – Gregoryho Corsa, Lawrence Ferlinghettiho, Jacka Kerouaca a iks dalších. Hrabě se mi s nimi zdál příbuzný takovým tím ‚výstřikem emocí‘, tím, jak se jeho básně hemží ulicemi, hospodami, ženskými, alkoholem, jazzem... Myslím, že je to dodneška docela síla,“ vzpomíná Mišík.
Nové vydání alba na LP i CD doprovází nejen remasterovaný zvuk, ale také revidovaný obal s ikonickým obrazem Miroslava Jiránka a s množstvím přidaných textových a fotografických materiálů na vnitřních plochách. Na CD verzi pak najdeme jako bonus píseň Šero v kavárně na text Jiřího Suchého. Tu natočil Vladimír Mišík s kapelou Etc... v průběhu stejných nahrávacích frekvencí jako samotné album.
