Legionáři v unikátních záběrech

Asi sto deset krabic a třicet balíků fotografií, šedesát alb historických pluků a útvarů, tři krabice negativů a v badatelském archivu dva tisíce fotografií tvoří sbírku, jež je ve Vojenském ústředním archivu v Praze vyhrazena působení Československé legie v Rusku v letech 1914 až 1920.

Jen zlomek z ní, jakási „ochutnávka“ čtyř stovek snímků doplněných dokumenty a trojrozměrnými exponáty, je zveřejněn na současné výstavě v Tereziánském křídle Starého královského paláce Pražského hradu. Expozice otevřená k 90. výročí vzniku československého státu je předznamenáním chystané rozsáhlé čtyřsvazkové monografie o čs. legiích.

Zatím nepříliš propagovaná výstava (v působivém, leč zrakům kolemjdoucích poněkud „utajeném“ prostoru potrvá do 18. ledna) nabízí unikátní vhled do rozhodně ne idylické situace prvních československých vojenských jednotek, jež vznikaly v zahraničí krátce po začátku 1. světové války – v srpnu 1914 to byla Česká družina v Rusku. Československý armádní sbor byl postupně vytvořen z příslušníků České družiny, dobrovolníků z řad krajanů a válečných zajatců v Rusku a zásadním způsobem zasáhl do vývoje války.

Náročné operace, namáhavé přesuny, střety s bolševiky, dobývání i ústupy, ale také každodenní život na kolejích, v kočovnickém nepohodlí, vysilující putování v kruté ruské zimě, někdy o hladu a vždy v trvalém napětí, co bude zítra.

Snímky, smlouvy, zbraně, řády
Šestileté „účinkování“ československých legií je na výstavě uspořádáno do tří bloků. První představuje činnost České družiny a období, kdy naše jednotky byly součástí ruské carské armády (srpen 1914– leden 1918). Druhá část se věnuje působení československých jednotek ještě jako součásti sil Dohody a posléze jejich boji proti bolševikům na Volze (leden 1918–leden 1919). Takzvanou sibiřskou anabázi pak zachycuje blok třetí (1919– 1920).

Fotografie v prvním období pořizovali amatéři, kteří vlastnili fotoaparát. Nebylo jich tehdy mezi dobrovolníky mnoho. Později (v létě 1915) bylo rozhodnuto o nutnosti systematicky dokumentovat činnost České družiny.

Díky tomu se zachovaly nejen unikátní snímky (například ze zákopů před bitvou u Zborova a také po ní), ale i písemné dokumenty, které svědčí o okolnostech boje Čechoslováků za svobodu.

Tento archivní materiál měl velký význam i pro povědomí o formujícím se novém samostatném státě, jenž si teprve hledal své mezinárodní postavení.  Díky tomu, že se archiv přes různé peripetie v podstatě dochoval, může zájemce sledovat působivé, originální historické záběry. Výstava poskytuje základní chronologickou orientaci v komplikovaném dění, jehož byli Čechoslováci aktivními účastníky.

Pro jeho pochopení jsou tu představeny vůdčí legionářské osobnosti i události zásadního významu – jakou byla například návštěva T. G. Masaryka I. divize nebo inspekce ministra vojenství Štefánika, který počátkem roku 1919 vyzval k sepsání zprávy o činnosti Čechoslováků na Rusi.

Oživením archivních exponátů jsou ukázky zbraní a výstroje
Nelze si nevšimnout, že nejprve byly vojáci čs. jednotek oblečeni ve stylu „co kdo měl a co kde našel“ a vyzbrojeni leckdy dost náhodně. Teprve unifikace výzbroje vnesla do této důležité oblasti systém a v červnu 1919 bylo čs. vojsko přezbrojeno, ruská výzbroj vyměněna za japonskou a vojáci nakonec dostali slušivé nové uniformy vyrobené v Japonsku. Z Ruska odjížděli s americkými tlumoky, vyzbrojeni japonskými puškami.

Významnou část hradní výstavy o čs. legii v Rusku představují vojenská vyznamenání a řády. „Příslušníci čs. vojska v Rusku byli v období 1914–1920 vyznamenáváni za zásluhy a chrabrost v boji dekoracemi celkem osmi států,“ připomíná jeden z autorů výstavy Edmund Orián. „Ocenily je Rusko, Francie, Velká Británie, Japonsko, Itálie, Rumunsko, Lotyšsko i Čína. Některé opravdu unikátní dekorace tu návštěvník najde.“ Jen za bitvu u Zborova a ústupové boje jich bylo uděleno přes tisíc, včetně Řádů sv. Jiří a sv. Vladimira.

Výstavu, na níž se podíleli čeští a ruští archiváři a historici (autoři Edmund Orián, Václav Sluka, Tomáš Jakl a Alexander Hejl), doplňují na místě projekce dokumentárních záběrů a v kině Ponrepo a Národním filmovém archivu cyklus (www.nfa.cz) filmů s legionářskou tematikou.