Další vystoupení projektu Monument/um se uskuteční 3. srpna v Horním hradě Hauenštejn u Ostrova nad Ohří, 17. srpna v Jablečných lázních v Jablonci nad Nisou a 24. srpna ve Fabrice Temný Důl v Horním Maršově. Monument/um si bere za cíl nejen na tyto památky upozornit veřejnost, ale také ze vstupného na koncerty finančně přispět na jejich opravu.
Měl vznik projektu Monument/um vstupní impuls?
V roce 2015 proběhl na zámku Duchcov v pavilonu v zámeckých zahradách, který byl postaven pro Reinerovu fresku, pocházející z komunisty zbořeného Valdštejnského špitálu, můj společný audiovizuální koncert s VJ Aeldrynem. Koncertem jsem se chtěla revanšovat kastelánovi Marianu Hochelovi za to, že nám poskytl prostory zámku, abychom tam s Baromantikou natočili videoklip k písničce Indiánky. A protože jsem v té době jsem začala pracovat s managementem Applause Booking, jeho protagonisté Tomáš a Soňa Paletovi se na koncert přijeli podívat, byli z jeho konceptu nadšeni a Soňu napadlo ho přenést na další památky, kterým by to třeba mohlo nějak pomoci.
Proč jste zvolili právě oblast Sudet?
Když jsem vydala druhou sólovou desku Spatřit světlo světa, uvědomila jsem si autentický leitmotiv své tvorby: hledání rodinných kořenů, popasování se s jistým rodinným břemenem. A každá ze sudetských památek, na kterých budeme hrát, má také svůj příběh. Poznamenala je doba, v níž byly postaveny, odsun Němců, komunistický režim. Jejich kořeny rozmetal vliv dějinných událostí. V tom cítím paralelu ke svému životu. Něco takového máme ostatně v rodinách asi všichni.
Památky jste vybírala sama?
Za účelem produkčního zajištění projektu Monument/um vznikl spolek Applause Projects a jeho hlavní hybnou silou je Soňa Paleta. Propojila se s Mariánem Hochelem, který nám dal řadu kontaktů, a vytvořila se síť, jež vygenerovala asi šedesát památek. Do užšího výběru se jich dostalo patnáct a z nich jsme nakonec vybrali čtyři. Vybírali jsme podle několika parametrů, z nichž prvotní byla bezpečnost, tedy zejména statika budov. A také bylo důležité, jestli za památkou stojí někdo, kdo se snaží navázat na její původní kořeny. Nešlo nám jen o nějakou „akci pro akci“.
  |
Složila jste pro každé místo jinou hudbu?
Od té doby, co jsem před lety spolupracovala s divadlem Spitfire Company a poprvé použila jinou formu než psaní a zpívání písniček, kdy jsem se nakazila prací s organičtější formou hudby, pracuji jinak než dřív. V mé tvorbě hraje velkou roli momentální propojení, ať už s konkrétním spolutvůrcem koncertu, s emocí, atmosférou, nebo třeba počasím. Tím pádem se nikdy nedá koncert zopakovat stejně. Zároveň to ale není hudba psaná pro každou památku zvlášť. Máme nějaká dvě tři témata a zbytek se uvidí, k čemu nás bude momentální atmosféra inspirovat. Každý ten prostor je jiný, improvizace bude minimálně padesátiprocentní.
Dá se na takový koncert vůbec zkoušet?
Ano. My jsme společný jazyk s VJ Aeldrynem našli už před lety při prvním společném vystoupení na festivalu Spectaculare. Ten jsme teď při zkouškách zrekonstruovali. Měli jsme každý „domácí práce“ a pak jsme během několikadenního společného zkoušení propracovali jednotlivé pointy.
Měl by si návštěvník vašeho koncertu odnést dojem z navštívené památky, nebo si spíš uvědomit, že „ta Dusilová dělá zajímavou hudbu“?
O nějakou moji popularitu tady vůbec nejde. Ústředním motivem je vždy ohrožená památka, za níž stojí „srdcaři“, kteří se ji snaží vykopat ze země. S lidmi, se kterými Monument/um tvoříme, chceme lidi upozornit, že mohou mít na takové památce emotivní zážitek, který by tam za jiných okolností neměli. A nejen emotivní, v úvodu každého večera vždycky bude mít odborné slovo historik a bude promítnut krátký dokument o památce, který natočila ČT art. A pak, až se setmí, proběhne koncert. Kapacita každého je přitom velice omezená, většinou kolem 120 míst, takže prožitek bude velice intimní.
Lenka Dusilová v klipu Indiánky.
Plánujete tyto výjimečné koncerty nějak zachytit?
Všechno záleží na prostředcích. Monument/um jsme chystali tři roky, partnera jsme našli až letos, byť do toho jdeme i s vlastními prostředky. Ale stojí nám to za to. Každopádně by se nám líbil nějaký časosběrný dokument celého projektu.
Je Monument/um jednorázová záležitost, nebo plánujete pokračování?
Letošek považujeme za pilotní rok. Pokud se ukáže smysl té věci a najdeme další partnery pro další léta, splní se nám sen.
Co vás osobně letos čeká po skončení tohoto projektu?
Už asi dva roky plánuji natočit svoji sólovou solitérskou desku. Je to těžké, protože vždycky tak po čtvrt roce se moje vize dost promění. Ale v zimě bych se do toho ráda konečně pustila.
