130 let

Z filmu Roberta Zemeckise Let | foto: Bontonfilm

Recenze

Let s Denzelem Washingtonem: Agitka o polepšeném hříšníkovi

USA
  •   14:00
Režisér Robert Zemeckis se v psychologickém dramatu Let pokouší přemítat o vině, trestu a nebezpečí závislosti.

Robert Zemeckis patří k prominentním americkým tvůrcům už celá desetiletí. Filmy typu Návratu do budoucnosti pomáhal v 80. letech formovat novou tvář Hollywoodu – a nápaditá tragikomedie Forrest Gump (1994) mu dokonce vynesla prestižního režisérského Oscara. Dramatem Let, které právě přichází i do českých kin, se jednašedesátiletý filmař vrací do hájemství hraného filmu. V uplynulých dvanácti letech totiž svůj talent vkládal do služeb nových technologií.

Rodinné dobrodružství Polární expres (2004), adaptace severské ságy Beowulf (2007) a dickensovská podívaná Vánoční koleda (2009) sice pozoruhodným způsobem narušily hranice mezi hraným a animovaným filmem, zajímavého režiséra však proměnily v pouhého zručného pořadatele velkolepých digitálních manévrů. Zemeckis, který se stal nejdřív chráněncem a posléze komerčním souputníkem Stevena Spielberga, je tak typickým příkladem tvůrce, který v souboji s technologií poztrácel svá oblíbená témata i osobitý pohled na svět.

V Letu se Robert Zemeckis snaží jakoby znovu nalézt sám sebe: podobně jako ve sci-fiKontakt (1997), robinzonádě Trosečník (2000) a manželském dramatu Pod povrchem (2000) nabízí většinovému publiku žánrový příběh, který se ubírá trochu jinými cestami, než bývá obvyklé. I do příběhu zkušeného zaměstnance aerolinek, který je vinou závislosti na alkoholu vyšetřovaný kvůli letecké havárii, proniká lehce filozofující kontext, příznačný pro většinu Zemeckisových filmů.

Stejně jako v trilogii Návrat do budoucnosti, černé komedii Smrt jí sluší (1992), Forrestu Gumpovi, sci-fiKontakt (1997) nebo v Trosečníkovi se i v Letu do popředí dostává otázka, jak člověk dokáže využít čas, který mu byl vyměřen – a jak dokáže změnit svůj život k lepšímu. Hravost a jistá nedořečenost, které provázely Zemeckisovy nejlepší práce, však tentokrát ustoupily polopatičnosti. Právě v této souvislosti je dost zvláštní, že scenárista Letu John Gatins se bude z neděle na pondělí ucházet o tak prestižní filmové ocenění, jakým je Oscar.

Ušlechtilost jako cesta do pekel

Koncept vyprávění založený na zajímavě rozehraném nápadu se totiž nečekaně rozpadá, takže z ambiciózního projektu se stává jen lehce nadprůměrná podívaná. Let přitom skutečně měl potenciál stát se jedním z nejzajímavějších amerických titulů posledních měsíců – nejen kvůli bravurně realisticky natočené scéně letecké havárie, v níž Zemeckis nenápadně využívá právě svých obrovských zkušeností s digitálními triky.

Let stojí a padá s postavou hlavního hrdiny Williama „Whipa“ Whitakera, zkušeného profesionála středního věku, který se během rutinní cesty z Orlanda do Atlanty musí vypořádat s bouří a posléze s totálním kolapsem palubní techniky. Whipovi se nakonec povede zabránit havárii díky šílenému nápadu: pád neovladatelného stroje zbrzdí tím, že ho otočí vzhůru nohama. Přistání na zelené louce poblíž venkovského kostelíku se ovšem neobejde bez ztrát na životech. Whip je pro veřejnost hrdinou, který zachránil životy 96 osob, lékaři však zjistí, že letadlo pilotoval pod silným vlivem alkoholu a drog. Kapitán musí vypovídat před vyšetřovací komisí, která nebude zkoumat jeho hrdinství, ale to, že při havárii zahynulo šest osob.

Do příběhu založeného na paradoxu vstupuje hrdinova neschopnost přestat pít a krásná narkomanka se spasitelskými sklony Nicole (Kelly Reilly). Ani občasné zásahy ultrasympatické postavy rozevlátého drogového dealera v podání Johna Goodmana pak nezabrání tomu, aby se nejednoznačná úvaha o vině, trestu a případné boží ťafce provinilému muži nepřeklopila v banální vyprávěnku.

Let

USA 2012
Režie: Robert Zemeckis
Hrají: Denzel Washington, Kelly Reilly, John Goodman, Don Cheadle, Bruce Greenwood, Melissa Leo, Nadine Velazquez, James Badge Dale a další
Premiéra 21. 2. 2013

Když vyloučíme možnost, že na financování Letu se tajně podílel spolek Anonymní alkoholici, vypadá to, že nad snahou vyhnout se osvědčeným vypravěčským klišé zase jednou zvítězila pragmatická touha naplnit pokladny kin nějakým předvídatelným a bezpečným způsobem. Což je ten druh neléčitelné závislosti, kterou trpí už z podstaty většina hollywoodských producentů.

Našinec se ani neodvažuje představovat si, jak by film dopadl, nebýt Denzela Washingtona (který díky svému hereckému výkonu za pár dní možná získá už svého třetího Oscara). Washington v roli Whipa rozehrává celou škálu nenápadně odporných rysů, které divákovi umožňují udržet si od v zásadě sympatického a lidsky omylného hrdiny mírný odstup a současně mu držet palce.

Když ovšem nad šťavnatým, napínavým a ambivalentním lidským dramatem začne vítězit slzavá pseudoušlechtilost, možná zatoužíte po tom, aby se hrdina tohoto filmu radši upil k smrti.

Autor: