Lidovky.cz: Vaše poslední řadové album Peace vyšlo v roce 2020 a psali jste ho před pandemií, jenže písně znějí v době covidu a války na Ukrajině ještě aktuálněji než v roce vydání. Nepřipadáte si jako věštci katastrof?
Je vážně zvláštní, jak věci fungují, písně získávají nový význam a zůstávají relevantní po léta. Vždy se snažíme, aby refrény působily obecně a zůstávaly nadčasové, i když verše slok se týkají konkrétních témat. V případě textů jako Generation Fear nebo Food Roof Family jsme vlastně sázeli na jistotu sociální problematiky, protože ta je věčná. Navíc zpíváme o vlastních zkušenostech, a protože naše životy se příliš neliší od životů ostatních lidí, písně po léta dávají smysl jak nám, tak posluchačům. Jenže okolnosti pandemie a lockdownu daly řadě textů na albu nové obrátky a mnohem přesnější tvar.
Lidovky.cz: Co teprve přímočarý, prorocký název alba Peace. Jak vás napadl?
Titul Peace se prostě vnutil! Hledali jsme kontext všech písní na albu a zjistili jsme, že převážně pojednávají o sporech a konfliktech. Abychom to kompenzovali, zvolili jsme název Peace, protože mír je to, co všichni chceme. Duševní, názorový i ten ve vojenském smyslu slova.
Lidovky.cz: Jako téma festivalu Beautiful Days, který každoročně pořádáte v Devonu, jste letos zvolili Peace & Love...
V tomto případě jsme ovšem už vědomě reagovali na válku na Ukrajině.
Lidovky.cz: Podílíte se i na charitativní pomoci Ukrajině, jak to funguje?
Jednoduše jsme nechali vyrobit spoustu triček s naším motivem „mírového letadla“ v ukrajinských barvách. Veškeré peníze, které získáváme prodejem tohoto merchandisingu, jdou na účet pomoci ukrajinským uprchlíků. A protože řada lidí spolu s námi pracuje i na distribuci zcela bezplatně, jde o docela slušnou částku.
Lidovky.cz: Vy osobně jste muzikant a také výtvarník, vytvořil jste i symbol „mírového letadla“. Je zajímavě provokativní.
V podstatě jde o přetisk linorytu, znázorňujícího bojové letadlo tak, aby vypadalo jako pacifistický symbol. Rád pracuji s paradoxy a kontrasty. Což ostatně platí pro veškeré výtvarné návrhy, které pro naši kapelu dělám.
Lidovky.cz: V době pandemie jste odehráli „virtuální“ koncert a publikovali ho i na CD a DVD Lockdown Sessions. Jak se vám podařilo dostat na něj, bez odezvy publika, tu samou energii, na jakou jsme zvyklí z vystoupení?
Vlastně šlo o docela snadnou práci. Jsme zvyklí hrát „živě ve studiu“, všechna naše alba z poslední doby vznikala tímto způsobem. Považujeme se především za koncertní skupinu a tohle je nejlepší způsob, jak její náboj zachytit na desku. V době Lockdown Sessions, po dlouhé době, kdy se nedalo hrát ani scházet se a budoucnost vypadala stále velmi nejistě, jsme navíc byli nadšení už jen tím, že můžeme být spolu v jedné místnosti a dělat trochu hluku. Měli jsme nastřádanou spoustu energie na rozdávání!
Lidovky.cz: Novým stálým členem Levellers se stal Dan Donnelly, který už s vámi dříve jezdíval jako předskokan nebo zaskakoval za nepřítomné muzikanty. Změnilo to kapelu?
Určitě. Dan nás ještě více nakopnul, na pódium přinesl čerstvou energii, však se sami přesvědčíte. Je skvělé mít ho v sestavě. Ale nejenže výtečně hraje, on přirozeně zapadá do soundu Levellers a jeho hlas skvěle doplňuje zpěv Marka a Matta. Přispívá i jako autor písní, protože je sám písničkář. Vlastně už jsme začali pracovat na některých jeho nových nápadech.
Lidovky.cz: Znamená to, že se chystá nová deska?
Vlastně už máme ze dvou třetin hotové nové akustické album, pokračování ve stylu We The Collective. Budou na něm jak přepracované starší písně, důvěrně známé, ale přesto odlišně znějící, tak i pár nových skladeb.
Lidovky.cz: Neomrzelo vás hraní vašich klasických písní jako One Way nebo Carry Me, napsaných před více než třiceti lety?
Ani náhodou. Popravdě je tedy trochu nuda znovu je zkoušet před turné. Ale jakmile zazní na pódiu před publikem, je v tom stejná euforie jako v době, kdy vznikly. Pokaždé!
Lidovky.cz: V Praze jsme tuhle vaši smršť poprvé zažili 19. listopadu 1993, což si asi po tisících koncertů nevybavíte...
Wow, kdepak, vybavuji si vystoupení v hale v Edenu docela přesně, bylo úžasné! Udělali jsme si řadu nových přátel, vypili spoustu... jak se to jmenovalo... Bekarovka! (smích) Druhý den jsme měli trochu kocovinu, ale večer byl nádherný. Ale vlastně i ten následující den, kdy nám pořadatelé uspořádali výlet po městě a mimo jiné ukázali, kde a jak probíhala sametová revoluce. Prahu milujeme, což neříkám jen tak. Ostatně jinak bychom v Praze netočili videoklip Just The One.
