Lidé se z pandaviru nepoučí. Hlavně, že fitka se zpocenými bacilonosiči jedou, myslí si výtvarník Skála

LN: Česko je už více než měsíc zavřené v karanténě. Jak ji zvládáte?
Výborně.

LN: Kde ji trávíte?
V ateliéru.

LN: Co na celou situaci říká vaše tajné společenství B. K. S. čili Bude konec světa?
Komise pro útlum publicity B. K. S. zamítla v těchto novinách odpovídat.

LN: Jste známý jako umělec sběrač. Nebojíte se, že si spolu s artefakty nyní domu přinesete i virus? Dbáte třeba více na hygienu a nařizujete nalezeným předmětům jejich vlastní malé karantény?
Snažím se už nic nesbírat. Pokud ano, tak myslím, že to není tak dramatické, jako když se ve středověku někdo neudržel a vzal si šaty po zemřelém morem.

LN: Na čem momentálně pracujete?
Nyní ještě stále zkoumám krásu australských hlinek.

LN: Pomáhá vám karanténa v práci, nebo vám ji naopak komplikuje?
Ano, pomáhá, je naprostý klid. Všechno odpadlo jako na nějakém rezidenčním pobytu.

LN: Jak tedy nyní vypadá váš běžný den?
Ráno jedu na koloběžce do ateliéru. Mám to pět minut. Pak na oběd v jednu hodinu a po kávě opět do práce. Vracím se nejdřív po osmé.

LN: Musel jste zrušit některé domluvené výstavy?
Výstava, kterou jsem připravoval do Brna dva roky, je stále zavřená. Myslím, že ministr kultury zaspal. Je jistě nezbytné otevřít fitka, aby si zpocení bacilonosiči mohli dýchat na záda, a ponechat zavřené i malé regionální galerie, kam třeba přijde 30 lidí za měsíc. Vláda rozhoduje způsobem pokus-omyl.

LN: Jaké budou podle vás další dopady pandemie na českou výtvarnou obci?
To nedovedu odhadnout. Mohu hovořit pouze za sebe. Moje brněnská výstava se jmenuje Dva roky prázdnin, tak si je trochu prodloužím. Hůře jsou na tom ti, kdo jsou závislí na týmové práci, materiálu a podobně. A nejhůře to dopadne na muzikanty a divadla. Zrušili jsme čtyři koncerty, ale to mě neživí.

LN: Může pandemie přinést naopak i něco dobrého?
Lidi se trochu zamyslí, zpomalí a příroda si odpočine. Nedělám si ale naděje, že by se z pandaviru wuchanského poučili. Mimochodem Číňani se svojí neochotou vyšetřovat usvědčují.

LN: Když se vrátíme k vaší aktuální brněnské výstavě ve Fait Gallery, prezentujete na ní obrazy inspirované cestami do Austrálie a Kolumbie. Co vám tyto dvě cesty daly?
Cestování nepatří k mojí práci. Vyšlo to náhodou, že s novým ateliérem, kdy jsem začal malovat, přišly i ty studijní cesty. Můj zrak je ale obrácen spíše do dávné minulosti k původním kulturám, kde cítím nějakou jednotu. Tím se paradoxně ocitám na špici, neboť minulost je budoucnost.

LN: V rozhovoru, který výstavu doplňuje, říkáte, že nás jako lidstvo přitahuje estetika přírodních katastrof a divadlo zániku. Platí to i teď v době koronavirové pandemie?
Jistě. Hlavně to milují média.

LN: V posledních dnech se kromě pandemie řeší také nový generální ředitel Národní galerie, v brzké době by mělo být vypsané výběrové řízení. Kdo by jím podle vás měl být a jaké by měl mít profesní zkušenosti a povahové vlastnosti?
Pokud vím, nikdo se zatím veřejně neomluvil za nechutné účelové odvolání Jiřího Fajta na objednávku Hradu. Všechna lživá obvinění a pomluvy, které se ukázaly nepravdivé, se nedají vzít zpět. Nebudeme tedy předstírat, že je vše o. k. a jedeme dál. Ta situace mně připomíná rok 1968. Zmařené naděje a normalizace. Jiří Fajt měl mnoho kritiků, některé výtky byly oprávněné, ale stále zůstává faktem, že to bylo to nejlepší, co jsme tu dosud měli. Všechny vazby do světa byly zpřetrhány, navíc navázat tyto kontakty trvá dlouho. Je třeba říci, že řídit tuto instituci je především oběť. Pokud tedy chcete něco měnit s naší legislativou a financemi na kulturu.

LN: Pokud by tuto funkci nabídl někdo vám, přijal byste ji? Co prvního byste v Národní galerii změnil?
Vaše otázka je naprosto absurdní. Už jednou jsem nemístně zažertoval s kandidaturou na prezidenta. Jako první bych se ale pokusil vrátit Veletržní palác komerčním veletrhům a snažil se postavit důstojnou galerii na světové úrovni.