Lidovky.cz: Co ty tři sbírky spojuje, proč vycházejí v jednom svazku?
Řeč mrtvejch vyšla v roce 2001, Erzherz 2002 a Nebožky 2011, všechny jsou už dávno vyprodané. Proto jsem před pár lety sondoval u Dana Jedličky z nakladatelství Perplex, zda by nebylo možné, aby vyšly v jednom svazku. A stalo se. Ačkoli sbírky dělí řada let, dají se nyní chápat jako volná trilogie – a všechny spojuje můj letitý zájem o severočeskou krajinu a osud jejich bývalých obyvatel.
Lidovky.cz: Co to znamená konkrétně?
V krajině bez paměti jsem se snažil nalézt nějaké stopy na rumištích hřbitovů, na smírčích křížích, v kronikách či v pověstech. Na horském kole jsem putoval od jedné zahrady smrti k druhé a rukama ohmatával náhrobní desky, o které jsem se občas při frotážování pořezal. To byla ta pravá poutnická poezie, být sám například v Adolfově v Krušných horách v březnu mezi zbytky sněhu – nebo v červencovém vedru na hřbitově v Dobkovicích u Děčína...
