Londýn hostí přehlídku Švankmajerových filmů

Přehlídka jeho filmů je součástí akce nazvané Watch Me Move (Dívej se, jak se hýbám), která zahrnuje výstavu zkoumající 150 let historie vztahu mezi animací a filmem, stejně jako projekce slavných animovaných filmů. Zahrnuje nejen autorské snímky a klasiky jako Cestu na Měsíc Georgese Méliese, ale i produkty velkých studií jako jsou Walt Disney a Pixar.

Švankmajer v debatě uvedl, že nedokáže posoudit výhody počítačové animace, protože stále používá staré kamery, s nimiž natočil v roce 1986 Něco z Alenky podle slavné knihy Lewise Carrolla Alenka v říši divů. "Jsme na to zvyklí, nemůžeme najednou vyměnit techniku," řekl. "Výhody digitální animace nedokážu posoudit, protože s ní nepracuji."

Alenku natáčel s producentem Jaromírem Kalistou v domě v Nerudově ulici, kde měl tehdy ateliér, starými vyřazenými kamerami, které koupil v bazaru. "I když máme modernější střihačský stůl než tehdy, pořád užívám staré kamery," řekl.

Vzpomínal také na 70. léta, kdy nemohl točit, protože o jeho scénáře nemělo v době normalizace zájem žádné studio. "Ale nestěžuji si, protože teď, když jsem starej, mám dost scénářů a mám co točit," řekl šestasedmdesátiletý filmař.

Přiznal, že při natáčení nemyslí na diváka. Film je určitá autoterapie, musí osvobozovat. A když neosvobozuje tvůrce, nemůže ani osvobodit diváka, řekl. "Kdybych bral ohled na diváka, tak bych ho podvedl, protože bych mu nenabídl cele sám sebe," dodal Švankmajer, jehož filmy sklízejí úspěchy po celém světě.

Knihu Lewise Carrolla si vybral k adaptaci, protože to podle něj není pohádka, ale sen. "Sen je říše svobody, naopak pohádka se podílí na naší domestikaci," uvedl Švankmajer, který byl od roku 1970 členem surrealistické skupiny.

"Svoboda je jediné téma, kvůli kterému ještě stojí za to vzít do ruky kameru, pero nebo štětec," zdůraznil.

Důležitá je podle něj i dětská perspektiva. "Dětství je jedním z nejdůležitějších inspiračních zdrojů," řekl. "Stále mám dveře k dětství otevřené," dodal.