V projektu Vprostřed noci je zajímavě provázáno víc věcí, než by se na první pohled mohlo zdát. Například výtvarná stránka s textovou. Booklet alba je vyzdoben grafikami Luboše Maliny vytvořenými metodou suché jehly. „Asi před deseti lety jsem se začal věnovat grafice, a to pod vlivem tvorby Bohuslava Reynka. Díky němu jsem se dostal k Věře Provazníkové, na niž mě jako na ženu, která se s Reynkem osobně dobře znala, upozornila jedna naše společná známá. Já se s ní zkontaktoval, navštívil ji, Věra mi ukázala nějaké svoje texty, začali jsme se stýkat. V jednom období napsala řadu textů, které nazvala Písně lítostné. Devět z nich jsme zhudebnili a k nim přidali ještě jednu báseň Bohuslava Reynka,“ řekl Luboš Malina loni v rozhovoru pro kulturní magazín UNI.
Jméno Věry Provazníkové je v projektu Vprostřed noci zásadní, protože je nejen téměř všudypřítomné v textové složce, ale dalo celkovému ladění alba základní impuls. Přestože se většinou své tvorby zaměřovala na dětského čtenáře (a jako autorka rozhlasových a televizních pohádek posluchače), „dospělé básně“ Věry Provazníkové jsou dosti potemnělé. „Její poezie je intimní zpovědí, vypovídající o bolestných stavech zklamání a osudových životních zlomech, a nebylo pro nás vždy snadné s takovým textem pracovat,“ vysvětluje Kateřina García v bookletu jeden z důvodů, proč se práce na projektu tak prodlužovala.
Je ale zřejmé, čím Provazníkové básně tolik oslovují hudebníky (ostatně před časem některá její díla zhudebnil i Jiří Pavlica pro dětská alba Hradišťanu Hrajeme si u maminky a Studánko rubínko). Básnířka nejenže dodržuje jasně strukturovanou formu, ale její jazyk je mimořádně znělý, zpěvný, skoro až starosvětský. Často evokuje lidovou poezii, používá spoustu dnes už opomínaných slov nebo vlastních slovních konstrukcí (krásná a opakující se složenina „Krasopaní“). Dokonale souzní nejen s jednou použitou básní Bohuslava Reynka, ale dokonce i s romantickým Karlem Hynkem Máchou, jehož slavnou báseň Ani labuť ani Lůna Provazníková „dopsala“ a jejímž zhudebněním ve folkovém duchu album končí.
Kolem Druhé trávy
Autorství hudby na básně Věry Provazníkové si rozdělili Luboš Malina a Kateřina García, dlouholetí spolupracovníci nejen ve společné kapele García, zaměřené převážně na irské lidové písně (García žije trvale v Dublinu), ale i z příležitostných kooperací, když zpěvačka například občas hostuje na albech i koncertech obou Malinových domovských kapel Druhá tráva a Malina Brothers. S nimi je spojena i většina dalších hudebníků na albu.
Bubeník Kamil Slezák býval členem Druhé trávy, basista Jakub Vejnar s ní hrává příležitostně, kontrabasista Tomáš Liška je jejím stálým členem. Houslista Pepa Malina je zase jedním z Malina Brothers. Producentem alba a mužem, který podstatnou měrou podle Maliny a Garcíi pomohl zhmotnit jejich hudební představy, je pak americký producent a vynikající kytarista Steve Walsh, jenž ostatně spolupracoval i s Druhou trávou.
Neboli: jestliže si fanoušci Luboše Maliny z jeho zavedených projektů koupí album Vprostřed noci takzvaně „na blind“, nemohou se zmýlit, protože uslyší samé známé muzikanty. A to přesto, že album nabízí hudbu odlišnou, často i radikálně.
Experimenty i tradice
Celé album začíná možná nejexperimentálnější písní Co člověk pod sluncem, postavenou na táhlém dronu indického nástroje shruti box (příbuzném indickému harmoniu) a improvizaci balkánské píšťaly kaval. I některé další písně pracují hodně s nekonkrétními zvukovými plochami a jakoby rozpitými zvuky, které dobře podporují náladu textu – Stesk nebo Temné ticho před bouří.
Jiné písně si vypůjčují prostředky z jiných žánrů. Někdy je lepší, má poušti má až jakousi pseudorenesanční podobu a je to mimochodem poprvé a naposled na albu, kdy Luboš Malina bere do rukou svůj ikonický nástroj banjo (v tomto případě barytonové). Následující Zas už se svého ticha ptáš je pro změnu vlastně úplně klasické reggae, což je v kombinaci s textem Věry Provazníkové skutečně velmi neobvyklý celek. Snad jediné, nad čím se lze pozastavit, je relativně tvrdý rockový zlom v písni Nad krajinou milostnou, který celkově komorní a intimní náladu alba narušuje, jakkoli je plně v souladu s asi nejbezvýchodnějším textem tohoto mimořádně pozoruhodného alba.
