Společně začali Redl, Janoušek a Lenk vystupovat koncem 80. let na trampském festivalu Porta. První album zajímavého spojení folkrockového písničkáře Redla, folkaře Janouška a trampského hudebníka Lenka vyšlo roku 1990 pod názvem Zůstali jsme doma. Ironie v názvu desky odkazuje k nemožnosti vycestovat ze socialistického Československa, o šestnáct let později mají tři písničkáři zkušenosti s koncertováním pro krajany v USA, na Novém Zélandě či v Austrálii, přesto se na nové desce Barvy domova tematicky vracejí a bilancují.
„Dneska je v umění, které je stavěno na odiv, obrovská tendence být světoběžník. To je mi jenom k smíchu,“ říká Vlasta Redl. „Na to, aby člověk dostal rozum nebo udělal něco pěknýho, nemusí objet celý svět. Ta možnost je příjemná, ale pro naši spolupráci to podle mě hlavní není. Naše písničky jsou hlavně o dění v české kotlině nebo i na Slovensku.“
S tématem světoběžnictví a nemožnosti cestovat se tedy trojice, která je uvedena pod texty na desce jako autorský tým, vypořádává už v první skladbě Vždyť přece všichni. Následující Napotřetí je hořcekomickou bilancí stárnoucího muže v třetím manželském kole: Těch roků v tahu, co já všechno stih / Muziky, bytů, žen a dětí / A brzdil až napotřetí.... Také v dalších textech se tři padesátníci probírají tématy běžnými pro generaci, kterou změna poměrů zastihla na vrcholu sil.
Démoni autorského ega
S přibývajícími léty a zkušenostmi jako by všichni tři dokázali také daleko víc ocenit vzájemnou soudržnost, práci na společném díle. „Dohromady za sebou máme obrovské množství desek. Po letech člověk nakrmí démona svého autorského ega, těžko bychom se hádali o to, jestli někde bude znít mandolína, nebo ne,“ vysvětluje Redl.
„Spíš nám jde o to, aby písničky zněly na první poslech jednoduše a pevně,“ dodává Janoušek. Lenk k tomu dodává, že dobrá píseň by měla obstát pouze jako melodie s jednoduchým doprovodem. „Chtěli jsme natočit písničkovou desku,“ vysvětluje Lenk a Janoušek srovnává album Barvy domova se dvěma předchozími, Zůstali jsme doma a Kde domov můj (1995): „Najednou se nám začalo líbit, že deska bude znít prostě a uměřeně. Vyřádili jsme se už na těch předchozích.“
Písničkářskou tradici ctí trojice Redl-Janoušek-Lenk důrazem na slova. Tentokrát jsou skutečně společným dílem, jak o tom svědčí slogan na bookletu: Téměř o každém opusu na tomto albu by mohl jeden z nás říct: Ano, je to náš společný text, ale napsal jsem ho přeci já, ne?
„Tahle parta je postižená tím, že neustále vymýšlí nějaké ptákoviny ve verších a hihňá se jim,“ říká s úsměvem Lenk a všichni tři se shodují, že právě v textech je na desce Barvy domova jejich autorský průnik největší.
„V současných písničkových textech mi chybí určitý rozmach, to pěkné plýtvání,“ vysvětluje Redl. „Mám rád, když se do jedné písně nacpe tolik motivů, že jiný by z toho natočil celou desku a možná dvě. Denně se v téhle kapele vymýšlí tolik veršů, že by uživily několik souborů,“ směje se Redl, podle něhož by dobrý text měl obstát nejen s muzikou, ale i sám, jen při čtení.
Desku Barvy domova představí Redl, Janoušek a Lenk poprvé zítra v Lidovém domě v pražských Kbelích. „Vystupujeme jako tři mušketýři, kteří jsou vlastně čtyři,“ upřesňuje koncertní sestavu Redl. Čtvrtým do party je žena. Petra Šanclová hrávala léta s kapelou Bokomara, jako všestrannou hudebnici ji původně povolali na záskok místo doprovodných muzikantů. S trojicí písničkářů hraje už dva roky.
„Původně jsme chtěli, aby deska byla spojením čtyř písničkářů, ale nakonec jsme zjistili, že ženský úhel pohledu se od toho našeho přeci jen o dost liší,“ říká Janoušek a Redl upřesňuje:
„Nám ten ženský pohled připadá příliš vzácný na to, než abychom do něj strkali prsty. Toto album přeci jen vychází z rovnováhy mezi námi třemi, kterou jsme hledali dlouhou řadu let. Petřiny písničky jsou výborné, ale úplně na jinou desku. Shodou okolností ji teď připravuje a připadalo nám nešťastné, abychom vyzobávali skladby z jejího debutu.“
