Čtvrtek 18. dubna 2024, svátek má Valérie
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Lila uzavírá pomyslnou trilogii o zrání člověka. Markéta Irglová představuje album plné šťastných náhod

Dívka z filmu. V písni Girl From A Movie lze hledat odkaz na účast ve filmu Once, ale její sdělení je hlubší foto: INDIES SCOPE

Recenze
O předchozích dvou deskách Anar (2011) a Muna (2014) mluvila Markéta Irglová jako o částech trilogie. Na třetí díl se čekalo dlouhých osm let, což ovšem dává smysl. K napsání písní o „hledání rovnováhy mezi rolí umělkyně, manželky a matky“ a nalézání vnitřního klidu a štěstí je třeba to vše nejdříve prožít.
  14:00

V konkrétním případě Irglové to znamenalo mimo jiné vdát se za islandského producenta Sturlu Mia Thorissona, porodit tři děti a spolu s partnerem postavit na Islandu nahrávací studio.

„Zatímco první deska se soustředila na vztahy milostné, druhá pojednává vztah člověka se světem a s Bohem. Mění se perspektiva, jako když se člověk zaměří z mikrokosmu na makrokosmos,“ charakterizovala Markéta Irglová první dva díly trilogie v rozhovoru pro Lidové noviny z roku 2014, kde vysvětlila i jejich barevnou symboliku. „Obal první desky je laděn dočervena, barva symbolizuje Zemi, ženský princip a tělo. Druhá je laděna domodra, což představuje nebe, mužský princip a ducha.“

Hluboké kořeny

Jistě, třetí deska, zachycující průnik témat osobních, vztahových i duchovních neboli „lásku ve všech podobách, mladou, vysněnou, falešnou, matoucí, romantickou, rodičovskou i tu věčnou a nekonečnou“, jak se píše v tiskové zprávě, nemohla být jiná než mix červené a modré. I když název Lila zvolila autorka z jiných důvodů: „Lila je indické slovo, které se často používá v okamžiku šťastné náhody, kdy vyšší moc zasáhne hravým a dobře čitelným způsobem. Otevřenost těmto neviditelným silám mi pomáhá směrovat uměleckou i životní cestu.“

MARKÉTA IRGLOVÁ: LILA

Indies Scope, 2022

Markéta Irglová v písních sumarizuje svoje prožitky z oněch osmi let od posledního alba a se zralým nadhledem se vypořádává s minulostí: „Udělalo mi ohromnou radost, že jsem mohla tenhle kus práce uvést do světa, po dlouhé době sbírání životních zkušeností, snaze dobrat se do větší hloubky, spojit se s něčím vyšším a umožnit něčemu krásnému vyrůst, i když to nebylo vždy snadné a pohodlné, ale také náročné a obtížné.“

Doteky osobních zkušeností lze zjevně nalézat napříč albem. Třeba v textu Girl From A Movie (Dívka z filmu), i když jeho význam je mnohem obecnější a hlubší, než by byl pouhý konkrétní „životopisný“ odkaz na film Once: „Tak tady jsem, jen já se všemi svými nedokonalostmi / ukazuji se ti odhalená / nesplňuji všechna tvoje očekávání...“

Jako osobní výpověď označila autorka i baladu My Roots Go Deep (Moje kořeny vedou hluboko), ve které se „ohlíží za dobou, kdy putovala po světě, a nechává ji za sebou“. Jde vlastně o nádhernou oslavu všedního života: „Bože, nebudu naříkat, že jsem se probudila ze snů o nebi / protože si až příliš dobře pamatuji / jak je nebe blízko peklu / a všechny, kteří havarovali při přistání... Zakořením / v tom klidu je mi dobře / přestala jsem se honit za všemi těmi věcmi / jsem jako kostelík na kopci / dovolím, aby vše vešlo do mě.“

V písni My Roots Go Deep zpívá Irglová také: „Nepřál sis někdy, aby existovalo slovo v jazyce, kterému každý rozumí, které by vyjádřilo vše, co naše srdce přikazuje, ale jiná slova na to nestačí?“ Oním jazykem je písničkářce samozřejmě hudba, respektive její interpretační prožitek. Navíc, jak dokázaly i koncerty uplynulého léta, Irglová opět prodělala velký vývoj i po čistě muzikantské stránce. Nápadně proměnila svůj vždy precizní a elegantní, dříve ovšem spíše vílí, nadpozemský projev v plnost a jistotu, aniž by se přitom vytratila čirost a průzračnost pěveckého výrazu. Což přesně odpovídá obsahu nových písní.

Bez patosu

„Velká“ témata přitom Markéta vyjadřuje přirozeně a bez patosu. Stručnými a funkčními hudebními prostředky. Autorčin klavírní doprovod tu decentně zdobí, onde pomáhají citlivě gradovat, ale nikdy rytmicky nepřehlušují perkuse venezuelského virtuózního hráče Manuela Barreta. Kytara českého, v Irsku usazeného hudebníka Petra Moce zní vyloženě nenápadně až „ambientně“, písničkářce by výrazný sólista asi spíše překážel. Nejnápadnější doprovodnou roli, v nejlepším smyslu slova, hraje irská hudebnice finského původu Marja Gaynor, která vyplňuje sound vynalézavými aranžmá houslí a violy.

Samotný zvuk alba těší přehledností a vyvážeností. Určitě se tu zúročila empatická práce manžela – producenta, majícího dostatek času v domácím studiu. Mimochodem, v české licenci vychází jinak mezinárodně distribuované album v podobě vinylového LP, jež umožňuje ocenit nejen ty nejdůležitější – obsahové, ale i zvukové kvality nahrávky.

Autor: